"Banky klientům účtují, co jim sami umožní," říká Jiří Briford ze společnosti Capgemini, který odpovídá za poradenství bankám a dalším finančním institucím.
Dále tvrdí, že není nic, co by banky nutilo zlevňovat - Češi na ně nekladou velké nároky. Navíc se při finančních operacích nechovají efektivně. Mohli by ušetřit, kdyby víc používali internetové bankovnictví a platili kartami namísto hotovostí.
HN: Říká se, že Češi jsou konzervativní a neradi mění banku. Je to pravda?
Češi skutečně nejsou příliš nároční. Jeden náš průzkum ukázal, že řada z nich není se svou bankou spokojena, vědí, že platí horentní sumy. A přesto u ní zůstávají s tím, že alespoň vědí, na čem jsou. K bance, která slíbí, že nebudou platit nic, nemají důvěru. Argumentují, že beztoho poplatky brzy zavede. Přístup "proč bych měnil, nechci riskovat" se mi ale zdá postavený na hlavu.
HN: Mohly by banky zlevnit?
Banky jsou firmy, mají vykázat zisk. Účtují si, co konkurence, a hlavně spotřebitel umožní. Když banka vidí klienta, který pořád chodí na pobočku, nepoužívá internet, nechá ho platit hodně. Vy byste to tak dělala, já bych to dělal. Na tom není nic špatného.
HN: Měl by se změnit český klient?
Měl by si uvědomit, že se nemusí přizpůsobovat jen on. Vždyť může přijít do banky a vyjednat si lepší cenu, nejen u hypoték, ale i u běžného účtu. Může požádat o dva výběry z bankomatu navíc nebo třeba kartu. V Itálii je vyjednávání naprosto běžné a na ceníky nikdo nedá. Kdybyste počítali náklady na účet podle ceníkových cen italských bank, vyšla by hrozná suma, ale Italové ve skutečnosti platí méně. Je otázka, jestli k tomu má český klient odvahu. Já bych ho k tomu rád vyzval.
HN: Jsou bankovní služby v Česku drahé? Váš průzkum ukázal, že průměrný klient v Česku uhradí na poplatcích skoro o pětinu více než průměrný klient eurozóny...
Ale průzkum už neřešil, jestli se klient chová efektivně a nezjišťoval poplatky spotřebitelských úvěrů, hypoték ani pojistek. V Česku banky jednoznačně více zpoplatňují vedení účtu a běžné transakce, které v zahraničí často bývají mnohem levnější nebo i zdarma. Jenže ono platí: Co banka odpustí na houpačkách, vyúčtujete si na kolotočích.
HN: Jak to myslíte?
Například ve skandinávských zemích, Belgii nebo Francii sice klient neplatí skoro nic za účet a běžné transakce, ale jakákoli změna nebo nestandardní požadavek ho přijdou na velké peníze. V Británii jsou vysoké poplatky při ztrátě karty nebo za extra výpis z účtu. Takže bych řekl, že Česko na tom s výší bankovních poplatků není tak zle. Banky si peníze musejí vybrat na běžném provozu, protože Češi málo využívají nadstandardních služeb, například moc neobchodují s akciemi.
HN: Naznačil jste, že Češi se nechovají příliš efektivně. V čem?
Mohli by ušetřit, kdyby více používali internetové bankovnictví. Pořád se tu hodně chodí na pobočku a lidé často vybírají z bankomatu. Kdyby přijel průměrný Američan do Čech, s velkou pravděpodobností by zaplatil na službách méně.
HN: Ve svém průzkumu jste zveřejnili průměrnou výši poplatků v zemích označených písmenky, ale odmítli jste prozradit, které písmenko patří ke které zemi. Proč?
V roce 2004 námi zjištěné poplatky v konkrétních zemích zveřejnila média, a vyvolalo to velký rozruch, protože to vypadalo, že klient ve Španělsku a Itálii platí hodně. Ale šlo o nafouknutou, z kontextu vytrženou informaci. Letos jsme proto čísla k zemím nepřiřadili. Ale i tak jsme průzkumem poukázali například na rozdíly, kdy některá země může být i trojnásobně dražší než průměr.
HN: Je už šíře bankovních služeb v Česku omezená stejně jako v zahraničí?
Portfolio služeb je pořád omezené, ale už je to lepší. Každá země má nějaké kulturní zvláštnosti. Třeba ve Skandinávii, Belgii nebo Španělsku je bankovnictví mnohem více propojeno s pojišťovnictvím. V Británii nebo v Kanadě více funguje institut nezávislého finančního poradenství. V Británii je hodně rozšířený cashback. Ve Francii, USA se zase platí šeky. Často nevíme proč.
HN: Jaké očekáváte trendy v českém bankovnictví?
Banky se dnes více snaží sbírat informace o klientech a na jejich základě individualizovat nabídku. Ceny se budou častěji nastavovat podle chování klienta. Jemu se možná budou více věnovat osobní bankéři. S novými technologiemi půjde vše zařídit přes internet. I nákupy mnohem více poběží po internetu, což zatím kvůli problémy s ověřením totožnosti moc nefunguje. Víc se využije elektronický podpis a bude to i levnější.
HN: Bude ubývat poboček?
Ne. Všechny banky otevírají několik poboček ročně. Máme v genech, že je nám příjemnější mluvit s člověkem tváří v tvář než přes call centrum.
| ANKETA HN: Víte, kolik vás měsíčně stojí bankovní poplatky a za co je platíte? Přešel byste k jiné bance, která je má levnější? | ||
Jaroslava Šabatová, Účet máme v rodině jeden a myslím, že platíme tak kolem sto padesáti korun. Je to za výběry a za pohyby na účtu. Kvůli nižším poplatkům bych ale jinam nepřestoupila. Na naši banku jsme už zvyklí a se službami jsme spokojeni. | Petr Ducháček, Měsíčně platím kolem pětistovky, což mi přijde dost. Je to za výběry, vklady, převody, kartu, internet, prostě za všechno. Banku bych kvůli pár korunám neměnil, upřednostňuji důvěru, že jsou moje peníze v bezpečí. | Jiří Soukup, Povědomí o nákladech na vedení účtu mám, ale kolik to přesně na korunu je, to nevím. Některé poplatky mi přijdou moc drahé, jako například převod z korunového účtu na euroúčet. Stálo to tisícovku. Ke změně banky se ale nechystám. O tom bych musel pečlivě a déle přemýšlet. |
