Ještě mu nebylo ani třicet a už zachraňoval pobočku logistické firmy TNT v Austrálii či stabilizoval její italskou divizi. Řeč je o čtyřiatřicetiletém manažerovi Jiřím Zrůstovi, který se v polovině dubna stal generálním ředitelem českého logistického obra CS Cargo a po devíti letech se vrátil ze zahraničí. Naposledy pracoval na pozici finančního ředitele společnosti Ceva Logistics.

Akcionáři firmy Marek Lehečka a Petr Zvěřinský vytvořili funkci šéfa celé skupiny CS Cargo i proto, aby firma proplula bez úhony mezi skalisky současné situace na trhu. Kvůli poklesu spotřeby a průmyslové spotřeby zažívá logistika po letech růstu těžké časy.


HN: Proč se vracíte do Česka?

Když jeden z mých synů začal na otázku, odkud jsi, odpovídat, že je Ital, trochu jsem znervózněl. Řekl jsem si, že takhle ne. Kromě rodiny byl dalším důvodem fakt, že v logistické společnosti Ceva už jsem se neměl kam posunout. Uvažoval jsem o pozici celosvětového finančního ředitele firmy, ale její dosažení nebylo v té době možné. I akcionáři věděli, že by působilo nezodpovědně, kdyby na tuto pozici obsadili v době krize tak mladého člověka, navíc z východní Evropy. Dostal jsem i nabídku jít do Ameriky, řídit kanadskou Cevu nebo odejít do Amsterodamu a vést obchod.

Při vyhazovu přišel pláč


HN: Vadil kolegům v cizině váš původ?

Někdy ano. Když mě šéf TNT Peter Bakker vyslal, abych vyvedl australskou pobočku TNT z červených čísel, uvítala mě slova jednoho manažera: "Co nám Australanům bude nějaký idiot z východní Evropy říkat, jak se dělá byznys. My víme, jak na to. Mají tam vůbec univerzity, nebo žijí ještě na stromech?" Ignorant.


HN: Co jste mu na to řekl?

Na to nemá smysl reagovat. Používal jsem jen vtip oblíbený mezi cizinci v Austrálii: Přiletí cizinec do Sydney a na letišti se ho úředník ptá: "Máte zápis v trestním rejstříku?" Turista odpoví: "Nevěděl jsem, že je stále potřeba ke vstupu do země." Rád bych zdůraznil, že to bylo spíše ojedinělé. Ten člověk svůj komentář dlouho nepřežil.


HN: Co se vám vybavuje při vzpomínkách na své australské pracovní angažmá?

Vzpomínám si, jak jsme kvůli restrukturalizaci firmy museli propouštět skladníky. To byli většinou dvoumetroví chlapi s postavami novozélandských hráčů rugby. Bylo mi osmadvacet, posadili jsme si je po třech před sebe a řekli jim s kolegou, že zítra už nemusí chodit do práce. Koukali na mě a já měl pocit, že mě na místě zabijí. Jeden z nich se najednou rozbrečel s tím, že má doma dvě děti a neví, jak to řekne manželce. Díval jsem se na něj a nevěděl, co odpovědět.

Cargo jsem přišel koupit


HN: Pracovat jste začal v roce 1994, tehdy jako celní deklarant. Co bylo při cestě kariérním žebříčkem nejtěžší?

Hodně mě mrzelo, že jsem nedokončil ČVUT. Všichni vám říkají, že potřebujete vysokou, protože když ji nemáte, nemůžete být chytří. Lidé mají předsudky v tom, že nedostudovaní lidé nemají výdrž a energii. Dodělával jsem si pak školu při práci a bylo to tvrdé.


HN: Jak jste se dostal k nabídce vést CS Cargo?

V době, kdy jsem měl v Cevě na starosti akvizice, přišel jsem za akcionáři Carga, že chci koupit jejich firmu. Prohlásili, že je zájem těší, ale společnost nemají zájem prodat. O měsíc později mi volali, jestli bych měl chuť přejít k nim. A tak jsem tady.


HN: Vracíte se po devíti letech do Česka. Vnímáte nějaké změny?

Stále máme tendenci srážet sami sebe a říkat, že jsme horší než ostatní. Nejsme. Je však vidět, že v byznysu i běžném životě nosí lidi hlavu o něco výš. Někdy zase možná až příliš.


HN: Stýská se vám v Česku po něčem?

Když se bavíte o byznysu v cizině, výhodou je čeština, protože vám protihráči nerozumí. To samé platí o poznámkách, které si uděláte během jednání. Lidé rádi koukají přes rameno, a když vidí češtinu, mají smůlu. To mi tady chybí. (smích) Musím si zvyknout i na to, že při procházce s manželkou nám všichni okolo rozumí.


HN: Takže kulturní šok naruby se nekonal?

Ne, to ne. Větší šok jsem zažil, když jsem přešel z angažmá v Austrálii do Itálie. V Austrálii existuje strukturované prostředí, kde všechno funguje. Hodnoty se berou jako zásadní věc, kterou všichni uznávají. V Itálii hraje na-opak prim image. To, jak se prezentujete, je důležitý předpoklad k tomu, abyste byli akceptováni. Pokud nezapadnete, jste zavrženi, a přitom můžete být sebechytřejší. Italové jsou však jedineční ve spoustě oborů, které souvisí třeba právě s designem a image.


HN: Vystačil jste si u Italů s angličtinou?

V žádném případě. Oni rádi při hovorech o byznysu využívají italštinu. Italové navíc rádi vtipkují na cizí účet. Jestliže chcete zapadnout, musíte se italsky naučit.


HN: Během své kariéry jste často působil v roli krizového manažera. Potřebuje nyní CS Cargo krizové řízení?

Na projektu CS Cargo mě zaujalo budování, ne krizové řízení. Ale úplně na rovinu - i v této firmě existují věci, které se dají zlepšit. Firma musí mít jasno v tom, co dělá a kam směřuje. Navíc, ve firmě nelze zavádět demokracii - to prostě nefunguje.


HN: Jaké věci je tedy podle vás potřeba zlepšit?

Naprosto zásadní věcí je zákazník. Ten potřebuje, aby i v této náročné době dorazilo jeho zboží, tam kam potřebuje. Jeho důvěra v to, že se tak opravdu stane, bude naší hlavní prioritou.

Snížil jsem ve vedení platy


HN: Jaké konkrétní kroky plánujete?

O konkrétních plánech ještě mluvit nechci. V první fázi se ale zaměřím na konsolidaci naší pozice na trhu, poznání firmy a jejich zákazníků. Dnes je nezbytné byt soustředěný a reagovat rychle na změny na trhu a na příležitosti, které se vytvářejí. Mým prvním krokem ale bylo, že jsem svým manažerům i sobě snížil základní plat o deset procent.


HN: Budete snižovat plat i běžným zaměstnancům?

Ne, protože snižovat základní plat manažerovi, který má 100 tisíc měsíčně, je jednodušší, než řidiči, který žije od výplaty k výplatě za 15 tisíc měsíčně. V čem ale budu naprosto nekompromisní - to je efektivita. Nebudu tolerovat plýtvání - to je věc, která podle mě vede k prosperitě.


HN: Přijdou s novým šéfem i výpovědi?

Po příchodu do firmy je třeba položit každému otázku: Are you on the bus or off the bus? (Jsi na palubě, nebo ne?) Řeknu, kterým směrem se půjde, a každý má možnost se vyjádřit. Když někdo řekne, že v autobusu být nechce, nemám s tím problém. Respektuji jeho rozhodnutí, ale není už pro něj místo. Ve druhé fázi je třeba zjistit, zda všichni sedí v busu na těch správných místech.

Zákazníci jsou povolnější


HN: Uvažujete o zrušení dodávek nákladních mercedesů, které jste si objednali ještě před nástupem krize?

Převzali jsme všechny objednané vozy. Jiná věc je, že letos už kamion nestojí tolik jako loni. Myslím si, že v současné situaci se musí přizpůsobit i výrobci automobilů. Loňská cena neznamená, že letos nemůžeme získat lepší. Nyní vyjednáváme o nákupu 70 nových vozů do deseti tun. Jde o kombinaci mercedesů, renaultů a iveca. Budou se více hodit na distribuci zboží, které nyní přibývá. Ubývá naopak dálkové dopravy.


HN: Jak ovlivnila krize byznys v logistice?

Logistika má výhodu, že dokáže prosperovat při růstu i poklesu ekonomiky. Když hospodářství roste, rostou vám i objemy zakázek u zákazníků. Když naopak padá, firmy více využívají takzvaného outsourcingu - zákazníkům často poskytujete širší porfolio služeb.


HN: Nevadí zákazníkům, že v jejich skladu leží zboží někoho jiného?

Nevadí. Současná krize změnila i jiné zvyklosti. Dříve se zákazníci bránili tomu, aby se při distribuci zboží nacházela v autě i jiná značka. Chránili si tím svou značku zboží. Dnes v tuzemsku panuje uvolněnější atmosféra. Zákazníci ví, že více zboží v našem voze jim přináší úspory a to je pro ně nyní prioritou. Doprava tvoří okolo 7 - 8 procent hodnoty zboží, a když dokážete z této ceny stáhnout dolů 15 až 20 procent, tak v obchodníkově marži už je to znát.


HN: Během pár týdnů byste měli oznámit novou akvizici. Budete v nakupování firem pokračovat i letos?

Stále nám volají lidé, kteří chtějí být koupeni. Chceme agresivně rozvíjet náš byznys, hodně nás například zajímá jižní část Polska. Doba však ještě nedozrála. Na trhu ještě nejsou správné ceny. Spousta lidí žije v předsudcích o tom, jakou má jejich firma hodnotu. Nebudu ztrácet čas vysvětlováním, jak je to doopravdy.


Jiří Zrůst (34)

Kariéru začal v roce 1994 jako celní deklarant u firmy TNT Express. V té době studoval strojní fakultu ČVUT. O rok později nastoupil ve stejné firmě do finančního oddělení. V roce 2000 odešel v rámci skupiny TNT do světové centrály v Amsterdamu. Později řídil záchranu australské pobočky. Od roku 2003 pracoval ve funkci finančního ředitele firmy Ceva v italském Miláně. Během kariéry získal titul MBA. Zrůst je ženatý a má dvě děti.