Prague biennale

Největší mezinárodní přehlídka současného umění v Česku, Prague biennale, otevřela potřetí na obvyklém industriálním místě svá stará, rozskřípaná vrata. Někdejší tovární halu v Karlíně s oprýskanými stěnami, robustními železnými nosníky a betonovou podlahou zabydlily přes dvě stovky umělců z osmadvaceti zemí.

Letošní obročník (odtud název biennale) se rozšiřuje o přehlídku fotografickou. Fotobienále je koncipované do čtyř pevně sevřených celků, dalších dvacet sekcí připravených nezávislými kurátory patří s velkou převahou malbě.

Na první pohled se zdá, že hlavní devízou letošního biennale je syrový prostor. I když hned u vchodu umístěná fotografická sekce nabízí atraktivně koncipovaný výběr, návštěvník nemá chuť se hned zkraje začít prokousávat první "pečínkou", která se nabízí, když se raut podává na dlouhém stole a nejprve je potřeba všechno obhlédnout.

Jenomže ani rychlá procházka po celé ploše bývalé továrny nepřinese radost z pikantního "úlovku", jakým byl na minulých přehlídkách například Saddám Husajn v bederní roušce plovoucí v hirstovském akváriu od Davida Černého, video, na kterém se nahá Marina Abramovič, ikona body artu, přikrývala kostrou, nebo stříbrné Porsche 911 se zapíchnutou tužkou v pneumatice, což byl symbolický zásah skupiny Reality. Na "první signální" zapůsobí jen několik Mexičanů s indiánskými rysy, kteří stříkají šablony na zeď, nebo video, na němž nahá dívka na pláži roztáčí v pase kruh z ostnatého drátu.

Čtvrté biennale (jeho první ročník se před lety uskutečnil ve spolupráci s pražskou Národní galerií a také v jejích prostorách) je však jiné už svým zaměřením. Nejenže přibylo foto biennale, navíc, kromě malby, téměř zmizely jiné umělecké žánry.

Přitom právě konceptuální a aktivističtí umělci se dosud pokaždé postarali o největší rozruch. Momentálně velmi silné české konceptuální »hnutí« alespoň reprezentuje jedna část, jejímž kurátorem byl Jiří Kovanda.

Koncentrací na malbu a také především na mladé umělce se zřejmě hlavní pořadatelé -- italský vydavatel mezinárodního časopisu o umění Flash Art Giancarlo Politi a kurátorka českého původu Helena Kontová -- snaží pražskou přehlídkou vymezit proti dalším, většinou zavedenějším evropským bienále.

Kurátoři jednotlivých sekcí měli naplňovat obecné téma Expanded painting (Přesahující malba), v reálu však sestavili především výběr toho, co považovali za důležité.

V polském výběru zaujme třeba Basia Banda s naivními malůvkami, na kterých mají naháči našité vlasy a chlupy, o pár metrů dál zas bombajské výjevy oprýskaných interiérů s tesknou náladou a neuvěřitelně krásným světlem Evy a Franceska Mettesových.

Podobně originální je triptych Číňana Li Chaa, který namaloval železniční krajinu se šťavnatou okolní zelení. V drsný thriller se jeho tři plátna proměňují ve chvíli, kdy si pozorovatel všimne dětského těla ležícího v kolejišti.

Hojně tu jsou zastoupeni samozřejmě také čeští umělci. Vladimír Skrepl vystavuje barevně nezvykle tlumený, pastózní obraz ženy s penisem.

Své nejnovější obrazy tu vystavuje například malíř Josef Bolf, Jan Merta či Veronika Holcová. Z konceptualistů se například prezentují Eva Koťátková nebo Dominik Lang.

Tradiční bolestí Prague biennale je neaktuální a informačně poměrně strohý katalog se špatně vytištěnými reprodukcemi. Také chaoticky rozmístěné, občas dokonce na fragmenty roztrhané sekce zhoršují orientaci.

Návštěvník přehlídky nakonec většinou rezignuje na sledování nějakého kontextu často neznámých umělců a těká mezi díly, která mu prostě padla do oka.

Bienále stručně:

VYMALOVANÁ EXPOZICE. Mexický umělec Alejandro Osorio vytvořil fresku přímo na zdi někdejší karlínské továrny. Zaměření bienále na malbu není dogmatické: v expozici jsou i objekty nebo videa. FOTO: HN – Martin Svozílek