Dejvické divadlo v Krajině se zbraní

Hru Joea Penhalla Krajina se zbraní v inscenaci pražského Dejvického divadla, která měla premiéru v sobotu, si vstřícně naladěný divák užije jako divadelní esej s precizními hereckými výkony. Někoho může rozčílit její naivní antimilitarismus, jiného nudit nekonečné vršení argumentů. Režijní debut kmenového "dejvického" herce Martina Myšičky je ale velmi profesionální, na současnost citlivě naladěná inscenace. Jen nemíří, jak je v Dejvicích dobrým zvykem, k úspěchu úplně pohodlnou cestou.

Smečka vědců na stopě nepřítele

Hra, která nezastírá své politické zabarvení, má jedinou dramatickou situaci. Geniální vědec vytvoří létající objekt inspirovaný přírodou a schopný ve spolupráci se "smečkou" sobě podobných vyhledat, sledovat a případně zneškodnit konkrétního člověka-nepřítele. Letecká firma, pro kterou Ned (Pavel Gajdoš) pracuje, má napojení na ministerstvo obrany, to zase na Američany, ti na Izrael?

Aby se vynález, který může změnit pravidla světa, začal vyrábět, musí se Ned vzdát práva rozhodovat o jeho užití. Stojí před dilematem, zda podepsat smlouvu, aby viděl vynález fungovat, vydělat, ale odevzdat stroj do rukou obchodníků a tajných služeb, nebo nepodepsat, a zabránit tak možnému zneužití. Jeho dilema není vlastně moc originální, stačí si vzpomenout na některá díla Karla Čapka... Ze zručně vystavěných dialogů se dozvíme něco málo o rafinovaných metodách mocenského nátlaku. Vyznívá to trochu jako obžaloba moderních demokracií ze zneužívání technologií, trochu jako apel na odpovědnost a svědomí jednotlivce.

Trojan agentem, občas nedýcháme

Napínavější než samotné dialogy jsou barevné, psychologicky jemně odstíněné herecké výkony, bezprostřední reakce postav, souhra, překvapivé detaily gest, koncentrovaná vnitřní síla. Při sledování této herecké práce, jaká se často nevídá, občas ani nedýcháme.

V úvahách a sporech jsou Nedovi partnery jeho bratr Dan (Jaroslav Plesl), podnikavý zubař, který si finanční bilanci vylepšuje omlazováním svých pacientů botoxem, asertivní obchodní ředitelka letecké firmy (Simona Babčáková) a agent tajné služby (Ivan Trojan).

Jejich umění tematizuje i sugestivní scéna Dády Němečka. Pocitově přesná iluze současného luxusu a špičkových technologií vzniká díky jednoduchému nápadu - veliké okno půdního mezonetu s výhledem na siluetu města se proměňuje v demonstrační plátno i imaginární vnitřní a vnější krajiny, v nichž splývá technika a příroda. Vzniká obraz nejistého světa, kde virtuální srůstá se skutečným a technické vynálezy si žijí svým životem, což vtipně demonstrují nevypočitatelné reakce dvojice špiclujících vrtulníčků.

Spíš než drama, napsal Penhall úvahu na aktuální téma v dialogické formě. Martinu Myšičkovi se podařilo na této scénicky nepříliš atraktivní osnově vytvořit fantazii provokující předivo konkrétních vztahů, situací a nálad, kvůli nimž stojí za to inscenaci vidět.