Milan Slezák: Čtyři severokorejské stíny

Nepřímá úměra na severokorejský způsob ani trochu nepotěší. Oč zřejmější jsou hrozby, které nová severokorejská jaderná zkouška vyvolává, o to hůře se na ni bude hledat nějaká smysluplná odpověď.

Pondělní atomový test poskytl Severní Koreji možnost prověřit vojenskou jadernou technologii lépe než ten, který se uskutečnil v říjnu roku 2006. Tehdy KLDR zkusmo odpálila nálož o síle jedné kilotuny - včera se prý testovala nálož rovnou dvacetkrát silnější. A jestliže výsledek zkoušky provedené v roce 2006 nebyl nijak přesvědčivý (západní zdroje tvrdí, že i když to nebyl vyslovený propadák, k technické dokonalosti měl výbuch u města Kildžu přece jen hodně daleko), včerejší den nabízel Severní Koreji možnost udělat si reparát.

Jaderný poker

Zde je první nebezpečí, které nám teď hrozí: KLDR - nezvaný člen jaderného klubu a stát, jehož chování se často jeví jako velmi iracionální - pokračuje v zefektivňování atomového arzenálu.

Nukleární testy, které mají ověřit, že zbraň funguje přesně tak, jak má, jsou nutnou součástí tohoto procesu. Kdo chce jít touto cestou, potřebuje současně hned několik věci. Jednak dostatek vhodného materiálu na náplň jaderné pumy - buď plutonia, nebo alespoň uranu obohaceného na potřebnou úroveň. Potřebuje ale také vhodný raketový nosič a pak ještě musí umět miniaturizovat nálož natolik, aby se z ní mohla stát raketová (bojová) hlavice.

Je vysoce pravděpodobné - byť zatím pořád ne zcela jisté - že Severní Korea ve všech těchto nutných oblastech za poslední měsíce dosáhla nebezpečně významných pokroků. Už to samo o sobě propůjčuje pondělnímu testu větší váhu než jeho předchůdci z října 2006.

A druhé nebezpečí? Ačkoli KLDR naléhavě potřebuje peníze, může toho cizině nabídnout jen velmi velmi málo. Ale to málo obnáší povážlivé artikly: raketové a jaderné know-how. A i když potenciálních kupců ubylo, ti zbylí - Írán a Sýrie - jsou solventní a mají vážný zájem. Nejdřív si ovšem samozřejmě chtějí být jisti, že nabízené technologie jim budou k něčemu - tedy že fungují.

Třetí a čtvrté nebezpečí bychom pak mohli zařadit pod shodnou kategorii "síla příkladu". Několik států - a zdaleka nejde o přátele Západu - zaujatě sleduje, zda se Severní Koreji její dlouholetý jaderný poker nakonec vyplatí.

Je čirou náhodou, že Írán stejně jako KLDR až do roku 2005 (do posledního roku před její jadernou zkouškou), tvrdí, že mu jde jen a výhradně o civilní a mírové využití jaderných technologií? Pokud Írán chce atomovou zbraň, jak se mnozí západní analytici domnívají, proč by si ji měl odpírat, když vidí, že Severní Korea si ji pořídila, aniž jí v tom někdo dokázal účinně zabránit? A že ji zdokonaluje, a jak vidno, nemusí se na nikoho a na nic ohlížet?

Krom toho: některé státy v sousedství Severní Koreje (Jižní Korea, Japonsko) se na doplňkové koleji svého civilního jaderného programu dostaly tak daleko, že sestavení funkční jaderné zbraně by pro ně bylo otázkou měsíců, ne-li týdnů. Nevydají se tímto směrem, bez ohledu na nevoli svého spojence Washingtonu, který si rozšiřování jaderného klubu nepřeje? Když tyto země vidí, že veškeré dosavadní pokusy o eliminaci severokorejských hrozeb se míjely účinkem?

Zázrak v zemi bezvěrců

A že se toho proti KLDR nevyzkoušelo málo: ústupky politické, diplomatické i bezpečnostní. Pomoc potravinová, palivová, humanitární. Sankce, které chtěly být úzce zacíleny, aby nepoškodily už tak strádající většinu severokorejské populace, ale které selhaly tak jako v mnoha jiných případech - protože ani kvůli nim Severní Korea dlouhodobě nezměnila své chování.

Ale jak jinak na KLDR? Komu by se po iráckých zkušenostech chtělo zavelet k invazi! Když by navíc na její úvod zřejmě přišly o život statisíce obyvatel jihokorejské metropole Soulu, která je v pohodlném dostřelu osmnácti tisíc severokorejských dalekonosných děl.

Čím déle se člověk Severní Koreou zabývá, tím intenzivněji se mu vnucuje defétistický závěr, že tady by pomohl už snad jen nefalšovaný zázrak. Ale že by na něco takového mohlo dojít i v tak ateistické zemi, jako je Severní Korea?

Autor je komentátorem Českoho rozhlasu1 - Radiožurnálu