Miloš Balabán: Válka na nesprávném místě

Po necelém půlroce od dramatického jednání o úkolech a cílech naší vojenské mise v Afghánistánu je toto téma opět na stole. Ministr obrany Martin Barták teď chce, aby poslanecká sněmovna do konce června projednala naše zahraniční vojenské mise. Záleží tak především na ODS a ČSSD, jak rychle se podaří nalézt optimální rozsah nasazení našich vojenských jednotek pod Hindúkušem, protože o ně jde především. Připomeňme ale v té souvislosti, že pro českou zahraniční a bezpečnostní politiku by nebylo dobré, kdyby se zdejší debata měla omezit na pouhé dohadování o větším či menším počtu našich vojáků v jednotlivých afghánských lokalitách. Vysvětleme si proč.

Stále více se totiž ukazuje, že mnohem problematičtější zemí než Afghánistán je Pákistán. Podle britského vojenského experta Maxe Hastingse se dokonce Afghánistán stává nejen až druhořadým bojištěm, ale od samého počátku byl i konflikt v něm válkou na nesprávném místě. Také pro amerického prezidenta Baracka Obamu se perspektiva dlouhodobější angažovanosti v této "nesprávné" válce zjevně stala nepřijatelnou. Maximálním cílem v Afghánistánu tak místo dosavadního "budování státu a dobrého vládnutí" může být napříště spíše zadržování povstaleckých aktivit, což bude zřejmě úkolem nového velitele tamních misí, generála McChrystala, který je expertem na speciální operace. V každém případě je ale v zájmu Baracka Obamy, aby v roce 2012 - až bude usilovat o své znovuzvolení do úřadu amerického prezidenta - Afghánistán už nebyl (podobně jako Irák) tématem předvolební kampaně.

Co z toho vyplývá pro nás? Především nutnost vyhodnocovat posuny ve strategických prioritách definovaných pro Afghánistán a realisticky hodnotit možnosti naší vojenské angažovanosti spíše v krátkodobějším horizontu. A také uvažovat o tom, čím můžeme přispět k řešení napjaté situace v Pákistánu. Příležitost má k tomu česká diplomacie na prvním plánovaném summitu EU - Pákistán, který se má v gesci českého předsednictví uskutečnit 17. června v Bruselu. I diplomacie může přispět k tomu, aby se nestala realitou vidina "zhrouceného" státu se 150 miliony obyvatel, ovládaného muslimskými fundamentalisty a disponujícího jadernými zbraněmi. Byl by to mnohem větší problém a mnohem větší bezpečnostní hrozba, než jakou představuje často zmiňovaný Írán.

Autor vede Středisko bezpečnostní politiky na Fakultě sociálních věd UK