Princip motoru je prostý: spirálovité molekuly při dopadu fotonů slunečního světla zvětší svou délku z přibližně dvou až na 12 nanometrů.

Při vhodném geometrickém uspořádání tak mohou vykonávat fyzickou práci - sice v mikroskopickém měřítku, ale s účinností podstatně vyšší, než mají běžné solární panely.

Celkový výkon tohoto molekulárního motoru je nepatrný, přesto mu vědci předpovídají velkou budoucnost. Mohl by pohánět miniaturní roboty (nanoboty), které budou v lidském těle bojovat s nádory a mikroorganismy nebo opravovat buňky.

Oproti jiným mikroskopickým pohonům by měl tu výhodu, že by nebyl organismem odmítán, protože DNA je také biologický materiál.

Jeho tvůrci ale věří, že najde uplatnění i v našem makrosvětě. Nanomotory z DNA by podle nich šlo organizovat po milionech do větších celků.