Jiří Leschtina: Chraňte farmářku, pane premiére

Ušlápnutá, poddajná vláda, říkalo se před nástupem Fischerova kabinetu. Zapomeňte na to. Ministr zemědělství Jakub Šebesta oznámil, že navrhne zrušení podepsané dohody mezi státem a farmářkou Ludmilou Havránkovou, jejíž pozemky brání dostavbě dálnice D 11. Už jen fakt, že se zatímní vláda tak razantně a nečekaně vložila do smlouvy, složitě vyjednané Topolánkovým kabinetem, zavání úřednickou zpupností.

Exministrovi zemědělství Petru Gandalovičovi se podařil husarský kousek. Dotlačil ke kapitulaci ministerstvo dopravy i Ředitelství silnic a dálnic, které se patnáct let brání skalnímu požadavku Ludmily Havránkové, že nechce za uvolnění cesty pro dálnici peníze, ale polnosti, na nichž by mohla dál hospodařit.

Přitom dohodnutá směna pozemků byla pro stát "superkšeftem". Za jedenáct hektarů teď již stavební půdy v hodnotě tisíc korun za metr, měla dostat Havránková 253 hektarů zemědělské půdy s cenou pěti korun za metr. Tedy majetek daleko menší hodnoty.

Šéf dopravního výboru Královéhradeckého kraje komunista Vlastimil Dlab tvrdí, že "původní dohoda byla nesmysl a nebezpečný precedens." Jaký precedens? Havránková na rozdíl od jiných vlastníků, jejichž pozemky potřebuje stát vykoupit, nežádá peníze, ale půdu. V tom je naprostou kuriozitou. A mělo by nás zvednout ze židlí, že proti ní vytáhl do boje funkcionář strany, která před šedesáti lety rod Havránkové oloupila o pozemky, na nichž sedlačili už za první republiky.

Ten pravý důvod (asi bezděky) prozradil radní kraje Miroslav Uchytil, podivující se, proč stát nabízí farmářce půdu po obou stranách dálnice, jejíž budoucí cenu odhadl na miliardu. V jeho řeči slyšíme válečné bubny developerských skupin, pasoucích po výnosných pozemcích. Jenže Havránková na rozdíl od nich nehodlá s půdou spekulovat, ale pokračovat v rodinné tradici. Kdyby šla po penězích, asi by neodmítla šedesát miliónů korun, které ji stát za pole nabízel.

Podle mluvčího ministerstva dopravy Karla Hanzelky dostane Havránková ještě jednu nabídku, a když ji odmítne, "bude vyvlastněna." Ale za co, soudruzi? Přece farmářka se nakonec se státem dohodla. Cena, na kterou přistoupila, je ještě nízká. Vždyť ona je velkostatkářka, kterou stát nutí proti jejímu přirozenému přesvědčení prodat něco pro ni obrovsky cenného. Pokud premiér Fischer dovolí, aby dohoda byla zrušena, jen potvrdí, že dál vězí ve své komunistické minulosti, s níž se pokoušel vyrovnat.