Mongolští kočovníci z něj mají bezmeznou hrůzu. Už jenom vyslovení jeho jména - Olgoj Chorchoj - prý přináší neštěstí. A ten, kdo se s ním setká tváří v tvář, má jen malou naději na přežití. Je to živočich, kterého věda dosud nezná, nebo jen mýtický přízrak v podobě zlého pouštního démona?
Smrt v písku
Velký tlustý červ, neznámý obyvatel pouště, se kroutil po fialovém písku. Pohyboval se jakýmisi trhavými pohyby, hned se smrskl skoro na polovinu své velikosti, poté se prudce vymrštil. Chvílemi škubání přestalo a živočich se kutálel jen tak po svahu. Bylo něco odporného a zároveň i bezmocného v jeho neobratném pomalém pohybu. "To je ohavné zvíře!" zvolal Gríša. "Jdu ho chytit. Koukej, sotva leze. A támhle má kamaráda."
A opravdu. Po písečném svahu se kutálel dolů druhý takový salám, jen o něco větší. Moji pomocníci se k nim přiblížili na pár kroků. Tu se červi stočili do klubíčka. Zároveň jejich šedožlutá barva ztemněla a změnila se v modrofialovou, na koncích pak jasně modrou. Bez hlesu, zcela neočekávaně klesl radiotelegrafista tváří do písku a zůstal nehybně ležet.
Uslyšel jsem výkřik řidiče, který se ihned rozběhl k muži, ležícímu asi čtyři metry od červů. Vteřina a Gríša se právě tak podivně sesul a padl na bok. Jeho tělo se obrátilo a kutálelo se k úpatí pahrbku a pak nám zmizel z očí. Vyrval jsem se z rukou průvodci a vyřítil se vpřed. Ale Darchan mě s mladickou mrštností chytil za nohy jako do kleští. Z hrudi mu vyrazil chraplavý vzdech a výkřik: "Smrt! Tam smrt!"
Češi ho hledali první
Když jsem ve svých patnácti letech poprvé hltal výše uvedené věty z povídky ruského paleontologa a spisovatele Ivana Jefremova, ani ve snu by mne nenapadlo, že jednou budu organizovat úplně první expedici za tímto pouštním netvorem a zasloužím se o jeho popularitu. Až do naší první expedice v roce 1990 se o něm téměř nic nevědělo. Snad jen to, že tento ohromný, půl metru dlouhý červ zabíjející neznámým způsobem na dálku, žije v nepřístupných písčinách mongolské gobijské pouště a objevuje se pouze v nejparnějším období roku, v červnu a červenci. Pak se zarývá do písku a spí. Žádné další údaje o něm nebyly k dispozici, neboť Mongolsko bylo komunistickým policejním státem, kde pro takové "pověry neslučující se s marxistickou ideologií" nebylo místo. Lidé se o něm báli mluvit. Krom toho tam bylo volné cestování pro zahraniční výzkumníky bez oficiálního povolení "vyšších míst" prakticky vyloučeno, takže ani ti nemohli získat žádné informace.
Teprve naše první, tehdy ještě napůl ilegální expedice do mongolské Gobi hned po pádu komunistů v roce 1990 prolomila dávná tabu. Předně jsme zjistili názvy oblasti, kde tento hrozný červ žije. Leží u čínských hranic a táhne se od Chanbogdu přes Nojon až po Džúngarskou Gobi. Pastevci, žijící zde v jurtách, nám jen neochotně prozrazovali, co o Olgoji Chorchoji vědí. Báli se, že už jen vyslovení jeho jména může přinést neštěstí.
Tajemství smrtící síly
Vypadá prý jako kus střeva dobytka naplněného krví. Však také Olgoj Chorchoj v překladu znamená střevo-červ. Má tmavě červenou barvu asi jako salám, někdy jsou vidět i hnědé skvrny. Kde má hlavu a kde má ocas, se nedá poznat, protože na něm nejsou vidět žádné oči, nozdry nebo tlama. Žije pod zemí v písku a na povrch vylézá jen zřídka. Tam se pohybuje zvláštním způsobem. Neplazí se dopředu, ale koulí se nebo kroutí do strany, jako když něco zametá. V písku po něm zůstává charakteristická stopa. Přestože se objevuje jen vzácně, všichni z něj mají panickou hrůzu.
Dokáže prý zabít člověka, ale i velblouda, na vzdálenost až šesti metrů. Nikdo ale přesně neví, jakým způsobem to dělá. Možná elektrickým výbojem, pravděpodobněji rozstřikováním nějakého prudkého jedu.
"Částečně se vysune z písku a začne se nafukovat," popisovala nám jeho útok jedna Mongolka, která se s ním před pár lety setkala u Nojonu. "Bublina na jeho konci se neustále zvětšuje, až z ní nakonec vystříkne jed. Stačí zásah kapkou a člověk okamžitě umírá. Vše, co přijde s jedem do styku, dokonce i kov, vypadá, jako by bylo naleptáno nějakou kyselinou, a okamžitě zežloutne."
Žena byla naštěstí od pouštního netvora dosti daleko a jeho útok přežila a mohla přinést tuto informaci. Vyskytly se úvahy, že současně s jedem působí kyselina křemičitá, která jedu umožní dostat se do krevního oběhu oběti. Od konce června prý jed poněkud ztrácí na své účinnosti, takže v ojedinělých případech je možné bleskurychlý útok Olgoj Chorchoje nebo vlastní náhodnou neopatrnost při styku s ním přežít.
Nikomu se ještě nepodařilo Olgoje Chorchoje vyfotografovat. Jeho tělo se nikdy nedostalo do rukou přírodovědců. Proto je obtížné určit či jen odhadnout, co by to mohlo být. Jisté je, že legenda o něm by nemohla vzniknout kolem všeobecně známých zvířet jako jsou ještěrka nebo had, kteří v Mongolsku žijí. Mohl by to být možná dosud neznámý druh z čeledi ještěrů kroužkovitých. Ti opravdu vypadají jako velcí tlustí červi. Nemají šupiny, nýbrž kůži a dosahují délky přes půl metru. Žijí pod zemí a vyhrabávají si tam dlouhé chodby, často celé podzemní bludiště. Jenomže nejsou jedovatí.
Zbývá tedy jediné vysvětlení. Olgoj Chorchoj je zcela neznámý reliktní tvor, tedy živočich, který jako druh už sice dávno vyhynul, ale jehož několik exemplářů ještě stále někde v ústraní přežívá. Odlehlá a nepřístupná Gobi by byla pro takový úkryt ideálním místem.
Autor je profesionální český záhadolog, organizuje expedice do celého světa a publikuje knihy.
Informace o Olgoji Chorchoji
http://cs.wikipedia.org/wiki/Olgoj_chorchoj
http://en.wikipedia.org/wiki/Mongolian_Death_ Worm
www.multiweb.cz/gven/olgoj.htm
www.forteantimes.com/features/articles/158/death_worm.html
www.vlcnov.cz/olgoj/view.php?cisloclanku=2006100008
Ludvík Souček: Krotitelé ďáblů
