Martin C. Putna: Vstali nám tu noví národovci

Původně to měla být jen legrace: Studenti z iniciativy Už dost! mě požádali o vystoupení na happeningu ke Klausovým narozeninám. I nasadil jsem si beranici, prohlásil se za Vladimira Putina a "ruskou" češtinou děkoval Vaclavu Vaclavoviči, jak udatně hájí národní zájmy - RUSKÉ národní zájmy.

Happening měl i své nezvané hosty. Přišli na něj také ti, kdo ho chtěli pískáním a řehtačkami přerušit a vytvořit dojem, že se na stejném místě odehrávají demonstrace dvě - "protiklausovci" a "protihavlovci". Média jim na to skočila a zabývala se jen počítáním, "koho bylo víc". Daleko více je však hoden pozoru fakt, KDO byl v které skupině.

Shromáždění, které ironicky přineslo Klausovi k narozeninám narcisy, se skládalo ze dvou hlavních skupin: Jednak studenti a další mladí lidé, pro které je proevropské vnímání světa přirozeností a nacionalismus směšnou úchylkou - a jednak staří harcovníci demonstrací proti komunismu a neustávajícího boje s nesvobodou. Veteránky Charty Jiřina Šiklová či Dana Němcová, exilový filozof Erazim Kohák a další.

Skupina těch, kteří přišli happening znemožnit či na sebe strhnou hlavní pozornost přicházela z prostředí společností a organizací, jako je Strana svobodných občanů, Institut svatého Josefa či Fórum angažovaných křesťanů. Toto jsou tedy ti, kdo dnes stojí za Klausem nejvěrněji: Jednak nacionalističtí extremisté - a jednak extremisté náboženští. Katoličtí fundamentalisté přicházejí hájit člověka, který svého času srovnával církve se spolky zahrádkářů.

Co se stalo? Dochází k důležitému přeskupení české veřejné scény. Už to nejsou běžní liberálové a běžní konzervativci, kteří podporují Klause. A už to nejsou klasické "holé lebky", které si je třeba představit, pokud se řekne "český nacionalista". Nový typ českého národovce chodí v obleku a kravatě, je schopen hovořit relativně sofistikovaným jazykem - a říká jím v podstatě tutéž ideologii, založenou na nacionalistických schématech a na fundamentalisticky vykládaném náboženství. Nový typ českého národovce se poučil na tom nejhorším z "náboženské pravice", jak kvetla se státní podporou v Bushově Americe. Poučil se na tom, že extremisté nacionální a religiózní si mohou být navzájem užiteční. Vzhledem k tomu, že v USA tato "náboženská pravice" Obamovou výhrou prohrála a ztratila dominantní vliv - mají její představitelé zájem o zakládání "dceřiných společností" jinde. Třeba právě v zemi, jejíž prezident se nejvíce podobá čemusi, co by bylo lze nazvat "nový, malý Bush".

Klausův Petr Hájek začínající náhle vést řeči proti darwinismu a zaklínající se "jako že je Bůh nade mnou". Michal Semín, mediálně tak oblíbený mluvčí českého fundamentalistického katolicismu, coby vůdce proklausovské demonstrace - to jsou postavy a situace, které je třeba si zapamatovat a vědět, že jsou to symptomy téhož podivného, do českých zemí se nyní valícího proudu. V příštích letech se s nimi zjevně budeme setkávat často.

Autor je literární historik