Lenka Zlámalová: Víra ve slabé světlo

Vidíme už světlo na konci tunelu krize? Vidět je, ale hodně daleko. Ekonomické předpovědi jsou po této recesi jednou z padlých disciplín. Pokud ale přesto uvěříme alespoň odhadům toho, kdo krizi předpověděl, bude líp. Nouriel Roubini teď tvrdí, že Obamovým ekonomům se konečně začalo dařit čistit a oživovat banky, proto odhaduje konec recese na rok 2011.

Když vezmeme Roubiniho jako měřítko realismu, ostatní jsou jen o málo optimističtější. Evropská komise a Evropská centrální banka čekají oživení nejdřív napřesrok.

Do finanční historie se jako ostrý začátek krize zapíše září 2008, kdy padla banka Lehman Brothers. Při nejlepší vůli tak nejsme ani v poločase a už nedočkavě vyhlížíme konec. Lehký optimismus nám může pomoci krizi zkrátit. Prohloubil ji strach a nedůvěra, zastaví ji jen návrat ztracené jistoty.

Jak ale vytoužený konec krize vypadá? Prudký vzestup, který jsme zažívali před rokem 2008, se hodně dlouho nevrátí. Koncem je návrat k mírnému růstu, kdy firmy konečně zase začnou vydělávat a přestanou propouštět.

Veřejní intelektuálové už se teď hádají, jak bude vypadat svět po krizi. Čekají přinejmenším čtyři trendy, ukazující, že nás nečeká zrovna éra rekordní prosperity a ekonomických tygrů. Naopak - na dohled jsou přinejmenším tři další krize.

1. Krize státních dluhů. Všechny země se rekordně zadlužily. Mnohé z nich budou mít problémy dluhy splácet a některým už vůbec nikdo nepůjčí, takže se může vzedmout vlna státních bankrotů. Historik Niall Ferguson navíc varuje, že obří schodky rozpočtů zvednou úroky a budou ekonomiku dusit.

2. Krize důchodů. OECD včera varovala, že finanční krize velmi poškodila generace důchodců. Úspory v penzijních fondech se loni ztenčily o 23 procent. A vlády potýkající se s nezaměstnaností a vysokými dluhy budou mít málo prostoru, aby důchodcům přilepšovaly ze státní pokladny. Tento problém nezmizí za rok, může se táhnout desetiletí.

3. Krize ekonomů. Britský komentátor Anatol Kaletsky před časem v magazínu Prospect napsal, že skončila éra arogantních homo oeconomicus, ekonomů s přesvědčením, že svými technologickými modely mají právo předvídat budoucnost. Z ekonomie se po krizi stane mnohem více měkká věda propojující se stále silněji s psychologií a sociologií. Do tvrdých prognóz se už nikdo nebude pouštět.

Ty lepší časy, které s napětím čekáme, budou hodně skromné.