Jiří Leschtina: Knížecí havran už do hlav neklove

Kde jsou ty časy, kdy Karel Schwarzenberg rázně opakoval: "Jestli Čunek neobjasní původ svých peněz, jdu z vlády. Je třeba nastavit jisté standardy chování." Nyní ale sledujeme, jak na obhajobu Miroslava Kalouska namítá: "Kdybychom se všech lidí v politice zeptali, odkud mají prachy, tak by nám jich zbylo poměrně málo." Snad je nutné, aby stranický lídr TOP 09, do něhož se kníže převtěluje, obhajoval stranického druha. Kdo ale bude bojovat za ony standardy?

Střet Schwarzenberga s Čunkem byl konfliktem dvou pojetí politiky. Na jedné straně přesvědčení, že určité věci nelze přehlížet a že politik má ještě jinou než právní zodpovědnost. Na straně druhé bezzásadovost a bohorovná víra, že při troše otrlosti se v nejvyšší politice dá každý průšvih přežít.

Schwarzenberg v sobotních LN přiznává, že v tomhle střetu, v pokusu objasnit "tu věc s Čunkem" dopadl "jako sedláci u Chlumce". Tím ale vyvolává neodbytnou otázku: Odkdypak sedláci od Chlumce zaujímají místa vojevůdců a cválají do dalších klání?

Dědek, co půjde na veverky

Jasný postoj někdejšího ministra zahraničí, že s Čunkem v jedné vládě nebude, byl až jakýmsi šamanským zjevením. Značná část veřejnosti mu uvěřila a získala pocit, že tentokrát to nějaký politik myslí opravdu vážně. A mohl by se stát příkladem, že slovo politika platí a pořád existují hranice, kvůli jejichž dodržení stojí za to obětovat funkci.

Koneckonců sám Schwarzenberg přikládal pod kotlem nadějí, když vykládal: "Někdo s tím začít musí a věřím, že když se to stane jednou dvakrát, lidé začnou taková řešení vyžadovat a politici to pochopí. A já jako dědek, který za chvíli půjde na veverky, mám všechny předpoklady, abych takové kroky dělal."

Nelze asi říct, že Karel Schwarzenberg svým setrváním v Topolánkově vládě navzdory Čunkově návratu "jediným gestem pohřbil naděje veřejnosti", jak napsal politolog Jiří Pehe. Spíše si asi hodně lidí řeklo: No, tak se nám už pan šlechtic zařadil do českého politického rybníku.

Jedno ale teď víme jistě: Knížecí oběť, kdy zásadový postoj položil na oltář udržení koalice, vstupující do předsednictví EU, byla zhola zbytečná. Vláda stejně padla a s ní i mýtus nenahraditelnosti ministrů, kteří mají v mobilu číslo na Merkelovou a spol.

Hledá se předák s protivnou vizí

Zkusme si ale na chvíli představit, že by kníže po Čunkově návratu do vlády skutečně rezignoval. A pak by se ocitl v čele TOP 09. Do voleb by potom mířil politik, těšící se takovým sympatiím a důvěře občanů, jakou tady měl snad Václav Havel krátce po revoluci.

Takový předák by mohl bez obalu mluvit o tom, co se teď odváží otevřeně pojmenovat jen úředník Janota. Že pokud v době krize vláda neprovede tvrdou reformu sociálních a dalších povinných výdajů, nesníží rodičovské příspěvky, přídavky na děti, nezmrazí příspěvky pro stavební spoření a podobně, zřítí se státní finance do propasti.

Vždyť pokud má mít TOP 09 nějaký smysl, tak v tom, že odkryje karty. Půjde do voleb nejen s tím, co budou hlásat ostatní: Tedy zdravou finanční a rozpočtovou politiku. Ale také s vizí neodvratných opatření, jež na čas neblaze poznamenají životní úroveň řady lidí.

"Mně je to fuk"

Od Schwarzenberga, pokud by v pravý okamžik opustil vládu, mohla veřejnost "sebevražednou" kampaň přijmout a volit ho. Kníže by se také mohl stát příslibem, že po volbách bude jeho strana trvat na ozdravení systému s úporností havrana, který na rodovém erbu Schwarzenbergů klove do hlavy zabitého Turka.

Jaká je ale realita? Když se knížete ptali, zda bude i řádným šéfem strany TOP 09, prohlásil: "Mně je to fuk. Já nejsem velký spolkař. Asi to bude nutný, abych to do voleb dělal."

Takhle ale nemluví lídr, který klove, ale vůdce-kukačka, jenž má svým šarmem zmást veřejnost.