Kachna s vyhlídkou na Vltavu

Umělecké práce Jiřího Kovandy jsou nenápadnými a jemnými provokacemi, Saddáma Husajna naloženého ve formaldehydu nebo lebku posázenou diamanty v jeho díle nenajdete. "Nemám rád, když jsou věci moc dramatické nebo spektakulární," říká muž, který byl jako jeden z mála Čechů před dvěma lety pozván na prestižní výstavu Documenta Kassel, jednu z nejvýznamnějších přehlídek současného umění. A tento svůj pohled uplatňuje i na jídlo.

"Rád jím jednoduché věci. Mám rád ten moment, kdy se do jídla zakrojím - má zvláštní sílu," popisuje, zatímco noří nůž do pečených kachních prsou se špenátem, která nám připravil Josef Šámal, šéfkuchař restaurace Na krásné vyhlídce. Kachna Kovandovi zjevně chutná, šťouchaným bramborům mezi řečí vytkne nedostatek chuti a to, že jsou vychladlé.

Drobné nedostatky mu však v podniku v pražské Troji nevadí, rád se vrací hlavně na zahrádku s výhledem na údolí Vltavy. A samozřejmě za jídlem, které tu koření čerstvými bylinkami ze záhonu za domem. Do kachny jsou zapíchnuté hned tři snítky, Kovanda je se zájmem zkoumá. "To, jak jídlo vypadá, je důležité. A taky místo, kde jíte," říká.

Při povídání o jídle snadno nachází paralely s uměním. "Aby člověk dokázal ocenit jemnosti nějakého oboru, musí z něj mít jakousi zkušenost. Když přijde na výstavu současného umění někdo bez jakékoliv zkušenosti s uměním, bude bezradný," vysvětluje rozpaky, které zažil nad jídlem v nejlepší restauraci světa, španělské El Bulli. Pozval jej tam sám šéfkuchař podniku Ferran Adria.

I on vystavoval na Documentě - svoje gastronomické experimenty.

"Jsou to takové jednohubky, většina jídel se tak nějak rozplývá, nemáte do čeho kousnout. Mnohdy jsou to nepoznané, bizarní chutě," popisuje Kovanda večeři v podniku věhlasného Španěla. Některé chody prý měl problém pozřít: například rozměklý stroužek česneku, který Adria obarvil načerno. "Nemám rád rafinovanost," vysvětluje výtvarník, proč by se do El Bulli nechtěl vracet, i když se mu v restaurantu nad odlehlým zálivem líbilo.

Původní jednoduché chutě oceňoval Jiří Kovanda odmalička. Zatímco k dobrému vínu se musel propít přes litrové láhve Pražského výběru, v jídle měl jasno vždycky. "Vždycky mi na jídle záleželo, nebylo mi jedno, jaké je," popisuje. Z časných chuťových vzpomínek se rád vrací k hustému králičímu kyselu od svojí babičky z Podkrkonoší, naopak k jeho nejčerstvějším zážitkům patří volská líčka, která ochutnal při prosincové návštěvě Santiaga de Compostela.

Kovanda sám nevaří, vrcholem jeho kuchařských dovedností jsou prý knedlíky s vajíčkem nebo jednoduché úpravy těstovin. "Nebaví mě to, neumím to. Nejsem nikdy spokojený s výsledkem, s konzistencí," vysvětluje, proč radši jídá mimo domov.

Potraviny však rád používá jako součást svých obrazů a performancí. Na Vyšehradě třeba postavil věžičku z kostek cukru, při vernisáži výstavy ve vídeňské galerii Krobath si zase vyhrál se sušeným hrachem. Zahájil ji tím, že na chodník skládal linku z hrachových kuliček. "Většina lidí se jí vyhýbala, občas si někdo nevšiml a hrachy rozkopl. Opravoval jsem ji, dokud z ní nebyla neporušená linie," vzpomíná šestapadesátiletý umělec, který na sebe v sedmdesátých letech upozornil experimenty, při nichž zasahoval do osobního prostoru druhých.

Jídelní instalace měl Kovanda také na loňském uměleckém sympoziu v Mikulově, kde využil fazole a těstoviny ve tvaru hvězdiček. V pražské galerii Futura zase s Evou Koťátkovou vystavoval seschlé volské oko přišpendlené ke žluté zdi napínáčkem. "Tam se projevilo moje kuchařské umění. Moje volské oko se okamžitě roztrhalo, úspěšně jsme přišpendlili teprve to z hospody od vedle," směje se.

Jméno: Jiří Kovanda

Pozice: konceptuální umělec

Co by nabídl přátelům, kdyby na to měl 15 minut:

Dobré sýry, klidně i hodně zralé, sušenou šunku a láhev vína.

Co by nabídl přátelům, kdyby na to měl dvě hodiny:

Pozval bych je do restaurace.

Jméno: Josef Šámal

Pozice: šéfkuchař, Na krásné vyhlídce

Co by nabídl přátelům, kdyby na to měl 15 minut:

Míchaný salát z listí, zeleniny a krevetek na másle.

Co by nabídl přátelům, kdyby na to měl dvě hodiny:

Barbecue z vepřové panenky upravené tak, aby vynikla chuť masa, z koření by stačil čerstvě namletý pepř a sůl.

Předkrm

Hovězí vývar s jarní zeleninou

Hlavní chod

Kachní prsa plněná špenátem a sušenými rajčaty, šťouchané brambory s křenem

Dezert

Ananasové carpaccio se zmrzlinou