Nikdy by nezkusil sníst opičí mozeček, nemá rád jídla a alkoholické nápoje, které stojí více než dvě stě korun a přestože v práci překypuje energií a kreativitou, po návratu domů se prý mění v "poslušného psa", co má rád své pohodlí, misku s buráky a klid u televize.

Takový je Petr Fejk, šéf pražské zoo, kterou americký časopis Forbes zařadil mezi deset nejlepších zoologických zahrad světa.

Čekala jsem, že si Petr Fejk pro naše setkání vybere podnik, který má v názvu zvíře, a tak se i stalo. Vybral Potrefenou husu na Starém Městě - ale jak sám okamžitě vysvětlil, spíše než název hraje roli prostředí restaurace a fakt, že jen pár metrů odsud má butik jeho žena, módní návrhářka Martina Nevařilová. Navíc o kousek dál je škola, do které chodí jeho dcera. Prostě strategické místo. "Důležité je také, jak se v podniku cítím. Mám rád, když přijdu někam, kde mě znají a mluví se mnou," říká Fejk.

V Potrefené huse ho rozhodně znají. Ještě se totiž ani neposadí a už se mu běží servírka omluvit, že není jeho oblíbené pivo Kelt, které si tu pravidelně dává. Výběrem jídla a pití tu prý Fejk jen málokdy překvapí.

Od všeho víc kusů


Fejk o sobě tvrdí, že je konzervativní. "Nerad experimentuji. Například v práci si dávám stále dokola smažený sýr, tady zase kuřecí salát," říká.

S jídlem neexperimentuje ani v zahraničí. "Sice se moc rád dívám na cestopisné filmy, ale cestuji nerad, vyhýbám se extrémním zemím, kde bych musel jíst oči a mozečky. Když už v nějaké takové zemi jsem, vyhledám kontakt s civilizací," říká Fejk, který je prý konzervativní i co se týče oblečení či životního stylu. Přestože jeho žena udává v Česku módní trendy, on sám nakupování oblečení nemá rád a když už se na nákupy jednou za dva roky vypraví a něco se mu líbí, koupí si rovnou i více stejných kousků.

Ředitelé zoologických zahrad většinou moc známí nebývají. Petr Fejk je výjimka. Možná i díky tomu, že je bývalým ředitelem rockového klubu a prvním "nezoologem a neveterinářem", který začal zahradu řídit. Každopádně o zvířatech vypráví trochu jinak než jeho kolegové.

Když popisuje, jak se pražské zoo podařilo získat vzácné gaviály, přirovnává to k nadšenému sběrateli umění, který právě sehnal originál Picassa. "Bez kontaktů a zázemí nemáte konkrétně v případě gaviálů šanci. My jsme to ale riskli, postavili jsme pro ně pavilon a během dvou let náročného jednání a zhruba roku administrativní práce se to jednomu našemu člověku podařilo," říká Fejk s tím, že nyní před ním stojí další velký úkol - postavit nový pavilon pro slony a postarat se o to, aby se v Česku narodilo první sloní mládě.

"Sloni vše sdílejí kolektivně. Kdyby se nějaké mladé dovezené samici narodilo mládě, tak ty mateřské pudy naskočí i starým slonicím. To samé bylo i u goril. Chování celé skupiny se změnilo, vše se od té doby točí okolo mladých. Nudící se zvířata úplně rozkvetla, a když se podíváte na gorilu s mládětem, tak vypadá jako Madona," říká Fejk s tím, že nyní zoo jedná o získání slonů na několika frontách, například v Thajsku či Laosu, a to nejenom v zoologických zahradách, ale i sloních sirotčincích.

Slon v letadle


"I když zvíře dostaneme zdarma, stejně tam jsou velké náklady na logistiku. Letadlem přeprava stojí kolem dvou milionů korun," dodává Fejk. Kvůli slonům bude muset sehnat dalšího sponzora. O ty však prý zoo nemá nouzi ani v době krize. "Bulvárním novinářům se ta informace moc nehodí do krámu. Byli by rádi, kdybychom neměli na žrádlo a rozprodávali zvířata, ale tak to není," říká Fejk s tím, že ani banky, ani firmy z automobilového průmyslu zatím od sponzoringu necouvají.

Přestože rozprodávání zvířat rozhodně nehrozí, nejoblíbenější zvíře pražské zoo, gorila Moja, nejspíš Prahu opustí. V rámci evropského programu ji čeká cesta do jiné zoo. "Všechny gorily jsme dostali jako dar a ani Moja nepůjde výměnou za jiné zvíře. Gorila se dává nebo půjčuje. Je to sice hodně citová záležitost, ale až odejde, brečet nebudu. Stejně jako nebudu brečet až mi bude z domu odcházet dcera," říká Fejk s tím, že s odchodem Moji se počítá už od začátku.

"Moja je sice gorilka VIP, ale já to beru z jiného pohledu. Příliš mnoho emocí tomu nejde dávat, vždyť Moja odchází proto, aby měla svá mláďata a byla šťastná. V zoo jsou sugestivnější příběhy, třeba naše slonice Gulab, která nedávno slavila padesátiny, za pár let umře. To bude mnohem emotivnější chvíle," říká s tím, že oslavenkyni věnoval kytici slunečnic, kterou sežrala. Oslav zvířecích narozenin, stejně jako dalších akcí, které zoo pořádá, se Fejk účastní s železnou pravidelností. "Když už z něčeho děláme humbuk, bereme to všichni poctivě a vážně. I fakt, že jsem tam přítomný já, osobně zvyšuje kredit celé akce. I díky tomu jsem od 4. dubna neměl jedinou volnou sobotu," říká Fejk.

Nad kuřecím salátem Petr Fejk na chvíli přeruší debatu o zvířatech a zmíní se o svém pohledu na ceny jídla v restauracích. "Pro mě je při jídle vždycky důležitý i ceník. Rád se dobře najím, rád si dám panáka a občas i doutník. Ale moje psychická hranice je tak na dvou stech korunách. Kdybych si měl koupit doutník nebo láhev vína za víc než za dvě stě, cítil bych se nějak trapně. Bránilo by mi to si je vychutnat," dodává Fejk.

Ředitel přes inzerát


Petr Fejk místo ředitele pražské zoo našel v novinovém inzerátu. Až bude jednou odcházet on, volné místo už asi v Annonci inzerované nebude. Na odchod se přitom Petr Fejk už připravuje. "Po dvanácti letech musíte mít téma změny v hlavě, ale opustit zahradu je extrémně těžké. Nabídky sice přichází, ale žádná z nich nepřetrumfla zahradu," říká Fejk s tím, že dostal i velmi relevantní politické nabídky, ale zatím je všechny odmítl.

Jeho nové povolání prý musí být výzva. "Asi bych nemohl prodávat žvýkačky. Mám rád, když výsledek práce slouží většímu počtu lidí, když to má šmrnc kvalitní veřejné služby. Může to být kdekoliv, v televizi, v kultuře, reklamě či firmě, jako jsou třeba dráhy nebo pošta," říká Fejk s tím, že nezapírá, že kdyby odešel, mělo by to být za lepších finančních podmínek, než má nyní v zoo.

Výší svého platu se totiž rozhodně neřadí mezi státní manažery, kterým každý měsíc na účtu přibudou stovky tisíc. Naopak. "Jsem placený magistrátem a mám tabulkový plat bez motivačních programů. Ty jsem však zavedl svým zaměstnancům, a tak se stává, že moji náměstci mají často vyšší plat než já," říká Fejk.