Indiánský sport jako "válka" i lék

Nejlepší lakros se hraje na severoamerickém kontinentu. Potvrdilo to i právě skončené MS žen, které v pražském Edenu ovládl tým USA po finálové výhře na Australankami 8:7. Nic na tom nemění ani překvapivé vyřazení nástupkyň zakladatelů tohoto sportu, Irokézek z týmu Haudenosaunee, už v základní skupině. "Taky jsme čekaly víc. Porážky vás vždycky zklamou," lituje Awehiyo Thomasová, nejlepší střelkyně z týmu Irokézek, indiánského kmene, který má s ohledem na tradici na mistrovství světa výjimku. Prohrály dokonce i s českými reprezentantkami, které nakonec skončily deváté.

Stejně jako fotbal patří k Anglii a hokej ke Kanadě, lakros vznikl právě na jejich území. Haudenosaunee, což v překladu znamená Lidé z dlouhého příbytku, je oblast na pomezí dnešního státu New York a kousek přes kanadské hranice. Když tam indiáni hru s dlouhými raketami vynalezli, lakrosový zápas trval i několik dní a hrály ho najednou stovky indiánů. "Dávno v historii se lakros bral jako příprava na bitvu, hrál se, když šli muži do války. Pak se to ale změnilo v jakousi medicínu. Hrálo se, aby se někomu pomohlo, rozveselil se. Lakros léčí i dnes. A zároveň to je dynamický sport, co vás nabije energií," popisuje Thomasová.

Indiánský původ její tvář nezapře, stejně jako u většiny spoluhráček, ale jinak je to "běžná" obyvatelka. "Polovina našeho týmu hraje na univerzitě. Zbytek hraje ontarijskou ligu. Mluvíme na sebe anglicky, z jazyka Irokézů znám jen pár slovíček. Už se moc nepoužívá," vysvětluje drobná černovláska.

K irokézským ženám je lakros trochu nespravedlivý. "Chlapi si hraním i vydělávají. Mají profesionální ligu, chodí na ně tisíce diváků. Na zápasy žen tolik lidí nepřijde," říká Thomasová. Výlet do Česka ji stál i dost nervů. "Já a moje sestra máme jen pas Haudenosaunee. Jsme na to pyšné. Z našeho kmenu si jen málo lidí dovolí nemít americký nebo kanadský," chlubí se Thomasová, ale aby si na MS vůbec zahrála, musel za ni na ruzyňském letišti u celníků orodovat kanadský konzul.