Milan J. Hamerský: Díky za každého nového Soukupa

Neobvyklá situace: jedna ze dvou dominantních stran dává na své kandidátce místo člence jiné strany. Navíc jde o ženu, která má bohatou politickou minulost a otevřeně ji podporuje bohatý podnikatel. To vyvolává přirozeně zájem a kritiku. S nimi jdou ruku v ruce spekulace o skrytých motivech jednotlivých hráčů. Proč to dělá podnikatel Soukup? Co z toho bude mít ČSSD? Jen u Zubové je jasno: chce si udržet dobré bydlo.

Petr Kamberský v komentáři Haló, tady Soukup (HN 9. července) soudí vlastníka mediální agentury Médea Soukupa více než přísně. Nabízí se dramaticky odlišný pohled.

U kolika bohatých podnikatelů nenajdeme (zatím) stíny ze jejich majetkem? Podle různých statistik máme více než deset tisíc dolarových milionářů. Jeden z nich chce mít vliv v politice a jasně to říká. Je ochoten utrácet své peníze a podporovat sobě blízké osoby. Proč ne? Mnoho let je veřejným tajemstvím, že ODS i ČSSD mají podstatně dražší kampaně, než oficiálně přiznávají. Jde o skryté sponzory odměňující strany za minulé prokázané služby či přísliby do budoucna (dotace, zakázky). To je skutečný problém. Soukup transparentně zaplatil volební kampaně Demokratické straně zelených. U minimálně třikrát dražší kampaně uskupení Věci veřejné je financování tajené. Co je dovoleno Schwazenbergovi, není dovoleno Soukupovi.

V politice chybí bohatí a transparentní sponzoři. Když si Schwarzenberg zaplatil v roce 2004 masivní senátní kampaň na Praze 6, nikomu nevadilo, že si kupuje "trafiku". Tehdy byl v sešívaném dresu ODA-US. V roce 2007 využil nabídku stát se zeleným ministrem zahraničí ve vládě stojící na přeběhlících. Před pár týdny přijal roli bílého koně v projektu Kalouskovy čtyřkoalice.

Člen řídícího výboru Demokratické strany zelených Jaromír Soukup svými miliony pomohl zázračnému úspěchu Bursíkových zelených ve volbách 2006. Pak se však přecenil, když příliš frajersky rozhlašoval, že "umí Bursíka". Ten jej postupně odstřihl od vlivu na zelené. Nic překvapivého, že politika Soukupovi zachutnala a snaží se dostat zpět.

Dodejme, za jaké situace tak činí. Nespokojenci s příliš pragmatickým, středopravým a protiparoubkovským kurzem Strany zelených po hádkách a následném vyloučení části z nich založili stranu vlastní. V jejím rámci se pak snaží nabízet tradiční západoevropský koncept - levozelenou stranu.

Výsledek voleb do Evropského parlamentu prokázal, že pro čitelné ideologické strany - tak jak je známe ze Evropy - u nás není poptávka voličů. Socialisté udělali chybu polovičatostí, kterou navíc kritika některých zhrzených členů dále degraduje. Na rozdíl od zmatečných výzev ODS ke spolupráci menším stranám a širší veřejnosti měli socialisté levozeleným velkoryse nabídnout koalici a tři volitelná místa. Promarnili šanci ukázat, že jsou stranou otevřenou nejen pro celebrity za řad přátel rodiny Paroubkových.

Jaromíra Soukupa je chyba démonizovat, naopak bychom tuto první vlaštovku měli vítat květinami a zpěvem. Potřebujeme lidí, kteří žijí pro politiku a ne z ní.

Milan J. Hamerský
Autor, politolog, je ředitelem Institutu K. H. Borovského