Milan J. Hamerský: Říjnové volby rozhodne soud

Zatím to byli voliči, strany, prezidenti a přeběhlíci, kdo rozhodoval o složení vlád. Rejstřík možná v říjnu rozšíří Nejvyšší správní soud.

Nejnovější politické překvapení je volební spolupráce KDU-ČSL a bývalé europoslankyně Jany Hybáškové. Účelové spojení dramaticky odlišných politických prvků se nápadně podobá spojení Kalouskovy Top 09 a jedné ze stran starostů. Obě lidovecké strany hledají cesty k personálnímu posílení svých politických formací a obě hledají cestu, jak obejít volební zákon. Ten stanovuje pro volební koalice načítací kvorum 5 procent pro každou stranu v ní zastoupenou, koalice dvou stran musí pro vstup do sněmovny získat minimálně 10 procent, tři strany patnáct procent, atd.

Stejně jako vznik nových stran má svůj protiklad v jejich zániku, tak i stěpení má svůj přirozený opak ve slučování. Pokud by nebyla politická soutěž deformována špatně nastavenými zákony, pak bychom byli svědky podstatně dynamičtějších pohybů.

Nerovnoměrné rozdělování mandátů z důvodů odlišných počtů mandátu stranám dle velikostí krajů přímo vybízí k předvolebním koalicím i strany překračující pětiprocentní hranici. Navíc jsou historicky úspěšné, např. koalice ODS a KDS v roce 1992 nebo lidovců a unionistů v roce 2002.

Minimálně tři kandidátky, KDU-ČSL-Hybášková, Top 09-Starostové, Věci veřejné - SNK ED, jdou do voleb jako faktické dvojkoalice obcházející volební zákon s tím, že kandidátku postaví jedna ze stran a druhá na ni pouze dodá své členy. Pokud však budou ve smlouvách "o spolupráci" zmíněné i programové a finanční otázky, pak obsahová shoda se smlouvou "koaliční" bude velmi vysoká. Na internetu dostupná smlouva mezi Top 09 a hnutím Starostové a nezávislí devětkrát v sedmi článcích smlouvy obsahuje termín společně. V případě úspěchu počítají s ustavením klubu obsahující v názvu obě strany.

Po každých volbách je podáno několik žalob zpochybňujících jejich výsledky či průběh. Není důvod se domnívat, že v říjnu to bude jinak. Tentokrát však některá z žalob může uspět a mít dramatické dopady. Obdobná situace nastala již v roce 1992, kdy ve volbách uspěla Liberální sociální unie s šesti a půl procenta. Byla složena ze Strany zelených, Československé strany socialistické, Zemědělské strany a Hnutí zemědělců a nezávislých osobností. Tehdy však o tom, zda jde o koalici, nebo o "politické hnutí s kolektivním členstvím", nerozhodoval soud, ale samy strany.

Představme si vysoce pravděpodobnou situaci, jedna z lidoveckých kandidátek získá šest procent a bude napadena žalobou jako koalice dvou stran. Nejvyšší správní soud se bude muset vyrovnat s posouzením, kdy se spolupráce samostatných politických subjektů stává koalicí, a dochází tak k obcházení volebního zákona. Soudci budou mít v rukou osud nejen dvou či více politických stran, ale i možné vlády či redukce politické mapy pouze na tři strany.

Milan J. Hamerský
Autor je právník a politolog