Thu Nga Haškovcová: Jako právnička Vietnamka jsem raritou

Thu Nga Haškovcová je úspěšná právnička. V Česku si udělala doktorát a s kolegy založila právní kancelář bvp/Braun Haškovcová. Radí například firmám, které se pohybují na kapitálových trzích a dělá právní analýzy pro Českou národní banku. Říká, že Česko jí poskytlo více možností pro individuální i pracovní rozvoj, než by měla ve Vietnamu.

HN: Změnil se hodně váš život po příjezdu do Čech?

Měla jsme najednou mnohem větší možnost volby a volnost. Mohla jsem se více prosadit jako osobnost. Ve Vietnamu jsem musela více poslouchat rodiče, prarodiče a dbát na sociální konvence. Nemohu říci, že by v Česku nebyly, ale rozhodně je zde větší prostor pro individuální vývoj než v Asii. Vnímám, že v porovnání s ostatními národy třeba ve Střední Asii, ale i v Evropě, mají Češi liberálnější přístup k ostatním kulturám. Když se podíváte na sousední země, třeba Polsko, Maďarsko, tak je tam jejich přístup vyhrocenější. Samozřejmě, že Češi mají ještě oproti západní Evropě co zdokonalovat. Přesto je český přístup k cizím kulturám hodně liberální.

HN: Co je například odlišné ve Vietnamu a ve střední Evropě, když se podíváme na pracovní zvyklosti?

Možnost být ve společnosti platní do vysokého věku mají na pracovním trhu lidé spíše v rozvinutých ekonomikách. Aby vůbec mohli tak dlouho pracovat, tak musela společnost dosáhnout určitého pokroku. S Vietnamem to nemůžeme srovnávat, jsou tam specifické podmínky. Padesát procent populace je do věku 30 let. Takže vláda tlačí na to, aby šli starší co nejdříve do důchodu a uvolnili pracovní místa mladým. Jinak by došlo k sociálním nepokojům. Zaujala mě studie, která ukazuje, že ženy ve vyspělejších západních ekonomikách chodí do důchodu poměrně pozdě. V Dánsku nebo ve Švýcarsku odcházejí ve 64 letech. Zajímavé je, že český a rakouský průměr odchodu do důchodu je poměrně nízký, takže to ukazuje na nějaký trend.

HN: Bylo to pro vás jako cizinku a ženu těžké prosadit se v právnické branži?

Je jasné, že uspět je výzva pro každého zaměstnaného člověka, a pro ženu zvlášť. Byla jsem vdaná za Čecha, za spolužáka. Proto jsem se přemístila do České republiky. Nejprve jsme zkoumali, kde by se nám nejlépe žilo, proto jsme nějaký čas byli i v Asii. Dnes mám jiného partnera, ale z manželství mám sedmnáctiletou dceru. Měla jsem ji brzy a na závazky jsem si rychle zvykla. Když byla malá, musela jsem čas pečlivě organizovat. Začala jsem znovu pracovat, když jí bylo půl roku. Měla jsem paní na hlídání, což bylo v roce 1992 pro Čechy nezvyklé. Český dědeček a babička z mého rozhodnutí nadšeni nebyli, protože to byl pro ně nezvyklý model. Měli představu, že bych měla sedět tři roky doma a pořídit si další dítě.

HN: Inspirovala jste se v zahraničí?

Zkušenost jsem udělala i v Singapuru, kde jsem pracovala dva roky. Tam se ženy rychle vracejí do práce. Je to dané tím, že když máte dobrý "džob" a brzy se nevrátíte, tak o něj přijdete. Trh je omezenější a svoji roli hraje i asijská soutěživost. Češi jsou konzervativnější. Myslím si, že je to dané středoevropským prostorem. Mluvila jsem s kolegy z Maďarska, Německa, Rakouska a tam je to stejné. V Asii je to jiné. I ve Vietnamu je přístup trochu odlišný. Možná je to dané tím, že ekonomika není tak silná, aby rodina dokázala vyžít z jednoho platu. Takže žena pracuje, přestože má malé dítě. Je to zcela normální záležitost. Když je zaměstnaná, všichni jsou rádi, protože břemeno obživy neleží jenom na manželovi.

HN: Je rozdíl, jak vás jako právničku vnímají v Česku a na západě?

V Česku jsem pořád raritou. Ale už se to mění. Přijde druhá generace, pak třetí, která se integruje, protože vystudují české vysoké školy. Například ve Francii integrace probíhá delší čas a vietnamští emigranti tam žijí od 50. let, takže se setkáte už s třetí generací emigrantů. Když jdu ve Francii na sněm advokátů, tak potkám Asiaty, Afričany, kteří už mají francouzské občanství.

HN: Jak jste se ale stala partnerkou kanceláře?

Jsem jednou ze zakládajících členů. Máme pět partnerů. Pracovala jsem v zahraničí a pak jsme s panem Braunem založili firmu bvp/Braun Haškovcová. Písmena označují místa, kde máme kanceláře - Brusel, Bukurešť, Budapešť, Praha a Vídeň.

HN: Na co se soustřeďujete?

Poskytujeme právní a daňové poradenství ve všech oblastech hospodářského života. Jde o obchodní právo obchodních společností, soutěžní právo, právo nemovitostí, pracovní a korporátní právo. A zastupujeme jednotlivce v civilních soudech. Hodně se zabýváme evropským právem. Máme široký záběr. Neděláme ale rodinné právo, rozvody a alimenty...

HN: Vzpomenete si na právnickou "perličku", kdy se projevily národnostní rozdíly?

Když v Česku začínaly zahraniční koncerny otevírat podniky, tak chtěly zaměstnávat hodně lidí. Většinou konzultovaly s právníky, co si mohou dovolit, jaké principy a standardy zavést. To byl příklad jedné japonské firmy, která řešila, zda může svým zaměstnancům povinně nařídit ranní rozcvičku. Byli nešťastní z toho, když zjistili, že ji v automobilce zavést nemohou, protože jsme je seznámili se všemi paragrafy. Oni nás neposlechli, a brzy následovala první stávka. Pak měli dlouho problém s náborem lidí. Japonci nemohli pochopit, jak těžce je přenositelný do českých podmínek jejich koncept práce, kterému říkají kaizen. Jde o postupné zlepšování všech procesů při práci, kdy se postupuje vpřed po malých krocích. Seděli jsme s japonskými klienty čtyři měsíce a oni nemohli pochopit, proč když Čech dostane snadné řešení ve třech krocích, vymyslí raději něco svého.

HN: Proč jste si vybrala mezinárodní právo jako studijní obor?

Protože mě strašně baví. Je to velice zajímavý obor, který vyžaduje logické myšlení, ale zároveň v něm hodně komunikujete s lidmi, na rozdíl třeba od auditorů, kteří pracují převážně s čísly.

HN: Jaký kredit má pro Vietnamce vzdělání?

Vzdělání má ve Vietnamu velkou prestiž. Má to historické kořeny, protože univerzita v Hanoji je nejstarší univerzitou v jihovýchodní Asii. Z dávných dob máme tradici, že když někdo z vesnice udělá zkoušku nebo získá ocenění, například i v nějaké literární soutěži, celá vesnice to oslavuje. V minulosti dostávali obyvatelé vesnice různé výhody třeba od krále. Když člověk dosáhl uznání, profitovali z toho všichni.

HN: Lze to přičítat většímu kolektivismu v Asii?

Prvek komunity je v naší kultuře opravdu silný. Individuální prvek může být někdy i potlačen ve prospěch celku, protože je ve Vietnamu silně zakořeněný konfucionismus. Respektujeme starší lidi a ctíme svoji rodinu. Úspěch jednotlivce Vietnamci vnímají jako úspěch celé rodiny.

HN: Je v Praze hodně vietnamských intelektuálů?

Myslím si, že nás je pořád poměrně málo, jsou to pouze desítky osob. Teď přichází asi třetí vlna lidí, kteří přijíždějí s tím, že v Česku založí nějaký byznys. Jsou to spíše živnostníci nebo obchodníci.

Thu Nga Haškovcová

Partnerka právní kanceláře bpv/Braun Haškovcová se narodila ve Vietnamu. Vystudovala právo na Institutu mezinárodních vztahů v Moskvě, kam se dostala díky studijnímu výměnnému systému. Dnes se mnozí absolventi za jeho politický profil stydí. Doktorát si dodělávala už v Praze. V Česku Haškovcová žije od roku 1991. V roce 2006 spoluzaložila právní kancelář bvp/Braun Haškovcová, která sídlí v centru Prahy na Ovocném trhu. Další kanceláře jsou v Bruselu, Budapešti, Bukurešti a Vídni. Díky svým zkušenostem v oblasti práva kapitálových trhů je Haškovcová mnoho let členkou rozkladové komise České národní banky.