Zahrada s japonskou duší

Hned za branou japonské zahrady na uvítanou zurčí voda protékající přes cukubai, kamennou nádržku, z níž hosté přicházející do zahrady speciální naběračkou nabírali vodu, aby se mohli očistit od zmatků a stresu. Za ní se otevírá pohled do jiného světa.

Ten svět je na rozdíl od typicky českých zahrad, v létě plných kvetoucích záhonů, především zelený. Tvoří ho trávník, pečlivě tvarované větve stromů, zelené listy rostlin, stvoly trav, kameny a sošky. To vše na pozadí zvuku vody, která zahradou protéká. Zahrada v japonském stylu, to je místo pro načerpání energie. A tomu je v podřízeno vše.

Zatímco Evropan chápe zahradu jako svůj osobní prostor pro trávení volného času, pro Japonce je to mnohem užší disciplína. Žádná jiná aktivita kromě odpočinku či meditaci k ní nepatří. Tedy ani bazén, dětské pískoviště nebo stání pro auto. Japonská zahrada je proto od užitkových prostor kolem domu důsledně oddělena. Například živým plotem nebo zdí jako v případě Zahrady nad řekou nedaleko Prahy, která je zachycena na fotografiích.

V každé zahradě je příběh

Uvnitř těchto zdí je cílem vytvořit harmonické prostředí, které má podobu symbolické miniaturní krajiny. Čím bude přirozenější, čím více se bude podobat skutečné přírodě v malém, tím lépe. Řada historických zahrad kolem šlechtických sídel nebo klášterů připomíná rozeklané vrcholky skutečných hor, jiné mají předlohu v symbolických scenériích, kde například kámen umístěný uprostřed zahrady znázorňuje buddhistickou představu o vysoké skále ze zlata, stříbra a lazuritu, která stojí v samém středu Země obklopená sedmi zlatými horami a kruhem hor ze železa.

Na rozdíl od divoké přírody je ale celá scéna vždy postavena tak, aby se pozorovateli - sedícímu nebo procházejícímu zahradou - otevíraly různé pohledy na ni a umožnily mu vnímat krásu zahrady a případně (i když ne nutně) i hlubší symbolický význam prvků, které jsou v ní umístěny.

Jsou v ní zákoutí, cesta zahradou překvapuje stále novými pohledy, větší zahrada se nedá přehlédnout najednou, musí se jí procházet. V Zahradě nad řekou se až po zastavení u sestavy tří kamenů, z nichž jeden představuje Buddhu, u čajového domku a u jezírka osázeného vodními rostlinami jako překvapení otevře pohled dolů do hlavní části zahrady s vodopádem a hlubokým jezírkem, ve kterém plavou kapři koi. Každá taková zahrada má svůj příběh. A když jej umíme přečíst, zážitek z pobytu v ní se obohatí o další roviny.

Tak například v botanické zahradě v pražské Troji procházíte "krajinou s horami, stromy, potůčkem a jezírkem". Její dominantou je jezírko s ostrůvkem ve tvaru želvy, symbolu dlouhého života. Seskupení kamenů mezi břehem a ostrůvkem znázorňuje lodě plující na ostrov a nazývá se "kameny nočního čekání". Kolem nich proplouvají červení koi, kteří jsou symbolem štěstí a blaženosti.

Budování této roviny v zahradě je věc složitá. Aby výsledkem bylo víc než jen líbivý shluk exotických dekorací, chce to svěřit projekt do rukou projektantovi, který si s principy vyloženými v dílech starých japonských mistrů rozumí a má praktické zkušenosti s tím, jak je v zahradě využívat.

Koi jako typičtí obyvatelé zahradních jezírek symbolizují štěstí a blahobyt. Říká se, že když se některému z nich podaří proskočit vodopádem, stane se z něj drak. Japonci ale oceňují i jejich krásu. Hejno barevných ryb pohybující se pod hladinou vnáší do zahrady dynamiku.

 Kámen má duši

Symbolika vznikala postupně, v průběhu staletí. Dnešní podoba takové zahrady do sebe bez problémů shrnuje každou historickou epochu, kterou Japonsko během století prošlo. Tak například působivé sestavy kamenů odkazují ke starým šintoistických přírodním božstvům kami. Ta prý sídlí ve výrazných přírodních útvarech, ať už jde o stromy nebo kameny, řeky, jezera nebo hory. Podobná místa staří Japonci nejprve upravovali tak, aby jejich okolí odpovídalo duchovnímu významu, jejž jim přikládali. Později tyto scenerie v menším měřítku přenášeli do svých zahrad. Kameny tvoří jejich základní kostru.

Protože šintoisté věří, že živé i neživé součásti přírody jsou obdařeny duší, kameny by teoreticky měly vždy být pouze v takové podobě, do jaké je opracovala příroda. Jen tak mají duši. Naopak lomový kámen je považován za mrtvou hmotu, vnášející do zahrady negativní energii. Vedle šintoistických božstev ale kameny v zahradě mohou představovat také Buddhu nebo obraz posvátné hory Suméru, podle buddhistického učení středu samého vesmíru.

V Česku je díky působení ledovců takových kamenů, které by mohly tvořit základ zahrady v japonském stylu, dost a dost. Většinou v remízcích uprostřed polí, kam je přestěhovali dávní zemědělci. Do Zahrady nad řekou specializovaná firma dopravila ze Sedlčanska mimo jiné tři objemné kamenné monolity krášlící cestu k čajové chýši. Vyzvednutí, doprava a usazení stovek kilogramů kamenné hmoty byla náročná operace, při níž asistovala těžká technika včetně jeřábu. A zdaleka přitom nešlo jen o váhu kamene. Na přírodních skulpturách si totiž Japonci velmi cení takzvané patiny, neporušeného povrchu kamene. Jakmile je jednou zničena, trvá léta, než se rány způsobené neopatrným zacházením zacelí.

I když vypadá symbolika japonské zahrady na první pohled velmi složitá, o samotné realizaci to neplatí. Například vybudování zahrady v pražském sídle firmy Olympus si vyžádalo od prvního kopnutí do země až po dokončení jen tři týdny. Na rozdíl od "čapkovské" zahrady, u které trvá celá desetiletí, než doroste do své ideální podoby, je zahrada v japonském stylu hotová prakticky hned ve chvíli, kdy do ní zkušený specialista podle projektu umístí vodní prvky, kámen, rostliny a další drobnosti.

Samozřejmě pouze do té míry, do jaké je to u živého organismu možné. Například dominantní borovice v Zahradě nad řekou získávala svou definitivní podobu celý rok. Za tu dobu přišla o celou jednu větev a neustále měnila pozici tak dlouho, až si byl majitel zahrady jistý, že směrem k zastřešené terase ukazuje svou nejkrásnější tvář. U takové investice, jako je vzrostlý strom přivezený přímo z japonských specializovaných školek, je to určitě na místě. Jeho hodnota se počítá ve stovkách tisíc korun.

Založit japonskou zahradu není levné rozhodnutí. Zatímco malá předzahrádka s kvalitními rostlinami přijde na tisíce až desetitisíce korun, u velké procházkové zahrady jde o miliony. Záleží na počtu a kvalitě jednotlivých prvků. Například kamenná lucerna bude podle kvality materiálu stát několik stovek, nebo několik tisíc korun, cena většího kamenného monolitu se pohybuje v desítkách tisích. Zcela individuální záležitost je rozpočet na vybudování jezírka s vodopádem, postavení stylového altánku nebo nezbytné na terénní úpravy.

A také na údržbu. Podle japonské filozofie je zahrada nedokončeným dílem. A musí se neustále udržovat, aby jím zůstala. Například péče o jehličnany zahrnuje každé jaro ve vhodný čas odstranění výhonků a pak pečlivé sestříhání jehlic. Pokud se strom nechá sám sobě napospas, ztratí potřebný tvar a v místech, kam se kvůli neošetřeným přerostlým větvím nedostane slunce, i část svých jehlic, a tak místo zeleně zůstanou uvnitř koruny jen holé větve.

Vyplatí se proto dopředu konzultovat projekt se specialistou, který japonským zahradám rozumí a už jich pár také postavil. Doporučí takovou realizaci zahrady, která bude vyhovovat finančním i časovým možnostem budoucího majitele. Pak se nová podoba zahrady rychle stane součástí životního stylu.

Tvarované stromy Japonci pěstují na velkých plantážích. Aby docílili tvaru a proporcí potřebných pro výsadbu do zahrady, neustále je přesazují, přistřihují a ohýbají. Jejich výška se pohybuje od jednoho do tří metrů a vzhledem laikům připomínají přerostlé bonsaje – i když pro odborníka jsou na rozdíl od nich jinak tvarované (větve připomínají »obláčky« a jsou od sebe více vzdálené, není také nutné vzbuzovat dojem stáří rostliny). V Asii vypěstované kvalitní stromy ovšem stojí od 100 000 Kč výše. Nová dominanta zahrady se dá i »vychovat«, k tomu už ale bude potřeba odborná rada a pomoc a také dostatek času. Taková výchova trvá celé roky. Z u nás běžných rostlin se nejlépe hodí borovice, modřín, některé druhy jalovců, javory, habry nebo ovocné stromy – slivoně, ale i jabloně nebo hrušně.

(Za spolupráci děkujeme Václavu Wiesnerovi, předsedovi Sekce bonsají a japonských zahrad Česko-japonské společnosti.)

IQ tipy pro japonskou atmosféru

Specialisté na dodávky tvarovaných stromů, kamenů a dalších zahradních prvků v japonském stylu.

www.vodnikralovstvi.cz
www.bonsai-zahrada.cz
www.rinko.cz
www.bonsaicentrum.cz
www.tonja.cz
www.bambuscentrum.cz
www.proxin.cz/bonsaiInspirujte 

Inspirujte se

Volně přístupné japonské zahrady po Česku.

Botanická zahrada v pražské Troji (vstup 50 Kč, otevřeno od 11 do 19 hodin, služby průvodce 250 Kč, je třeba se objednat předem)

Budova firmy Olympus Evropská ulice 176, Praha 6, volný přístup v pracovní dny)

Zahrada nad řekou a Zahrada tří bran, Březová-Oleško (www.bonsai-zahrada.cz, vstup po předchozí domluvě na telefonu 602 315 658, vstupné 60 Kč)

Bonsai centrum Libčany (otevřeno od úterý do soboty od 10 do 18 hodin)

Bonsai Sumiko Nedrahovice (www.bonsai-sumiko.cz, otevřeno po osobní domluvě, pátek a sobota)

Bambus centrum Kastner v Třebízi (www.bambuscentrum.cz, otevřeno denně od 9 do 18 hodin)

Zahradnictví Tonja v Uherském Hradišti (www.tonja.cz, denně od 8.30 do 17.30)

Potoky, vodopády a jezírka do zahrady japonského typu patří, a to vždy v podobě co nejvíce připomínající volnou přírodu. Průhled ve zdi navazuje zahradu na okolní krajinu, ale také usnadňuje vstup ochranným bůžkům Kami.

Cesty tvoří přírodou opracované kameny, japonsky nazývané tobiiši. Měly by se zahradou klikatit v elegantních křivkách, to aby na nich zlí duchové spolehlivě zabloudili. Především ale po směru hodinových ručiček provádějí člověka zahradou od jednoho zákoutí ke druhému. Vzdáleny jsou od sebe na délku kroku, který je možný udělat v kimonu, a kvůli němu bývají také o pár centimetrů vyvýšené – tak aby si procházející neurousal oděv v ranní rose.