Experiment v zahradě

Autoři letošního projektu, japonští architekti Kazujo Sedžimaová a Ryue Nišizawa přišli s velmi poetickým návrhem. "Pavilon by se měl vznášet jako kouř mezi okolními stromy," uvedli. A u Londýňanů vzbuzuje jejich výtvor většinou nadšení, mnozí jej dokonce považují za nejlepší z dosavadních devíti serpentinských pavilonů.
Předhánějí se i v nejrůznějších přirovnáních. Subtilní konstrukce podle nich plave ve vzduchu či se vznáší jako motýlek, střecha stavby připomíná zrcadlící se oblaka. Z ptačí perspektivy může působit jako malá vodní plocha, jako krůpěj, která sem dopadla ze sousedního Hyde Parku, z nedalekého jezírka Serpentine. Po malém palouku před galerií se pavilon rozlévá jako améba.
Aluminiová střecha, v níž se zrcadlí okolní zeleň i budova Serpentine Gallery, stojí na štíhlých, nestejně vysokých sloupcích a je zároveň stropem odrážejícím postavy návštěvníků. Pavilon je vlastně svým způsobem deštníkem či slunečníkem, podle toho, jakou tvář ukáže vrtkavé anglické počasí.
Sami autoři stavby uvádějí, že za inspiraci jim sloužily přírodní prvky jako voda, listí a duha. "Vycházíme z našich tradic, snažíme se dělat věci jednoduché, čisté a přímé. Ne příliš komplikované. A velmi prosvětlené," říká Ryue Nišizawa.
Okouzlení z jejich práce netají ani ředitelka galerie Julia Peyton-Jonesová a její zástupce Hans Ulrich Obrist.
"Park kolem Serpentine Gallery ještě nikdy neobjímal tak neobyčejný a inovativní design, který se projevuje v jemné hře světla a představ. Pavilon je nádherným příspěvkem letošního londýnského léta. Náš sen změnil ve skutečnost," říkají nadšení představitelé galerie.
Právě v hlavě ředitelky Julie Peyton-Jonesové se na konci minulého století zrodil nápad na uspořádání tohoto architektonického projektu, ojedinělého i v celosvětovém měřítku. Spočívá v oslovení světově uznávaného architekta, aby navrhl a vytvořil letní pavilon. Na vše má pouhých šest měsíců, během nichž musí také získat finance na stavbu, vesměs od zatím štědrých sponzorů. Výhodou akce je její dočasnost, a tak se autoři projektů nebojí experimentovat, pavilon jim tak může sloužit jako jakási zkušební dílna.

Londýnská premiéra
Jednou z podmínek účasti je to, aby oslovený architekt neměl do té doby žádnou svou realizaci v Británii. Projekt v roce 2000 odstartovala britská architektka iráckého původu Zaha Hadid, o rok později ji následoval trochu sebestředný Daniel Libeskind. Roku 2003 přijal pozvání dokonce nestor světových architektů Oscar Niemeyer a o čtyři roky později svůj návrh realizoval dánsko-islandský výtvarník Olafur Eliasson (spolu s Kjetilem Thorsenem), proslulý sluneční instalací v Turbínové hale galerie Tate Modern.
Loňský pavilon navržený i u nás dobře známým Frankem Gehrym, spoluautorem Tančícího domu v Praze, představoval výjimku z pravidla. Gehry totiž již předtím postavil centrum pro lidi postižené rakovinou ve skotském městě Dundee. V Londýně se mu však dosud nepodařilo uplatnit, i když se koncem minulého století zúčastnil soutěže na most či lávku pro pěší přes Temži. Most milénia, který spojuje katedrálu svatého Pavla s chrámem moderního umění Tate Modern, nakonec postavili podle návrhu Normana Fostera. Model neméně zajímavého Gehryho mostu tak dnes pouze visí na stěně jeho ateliéru v Los Angeles... Loňský ježatý serpentinský pavilon však zaznamenal jedno prvenství - byl prvním projektem, na němž Gehry spolupracoval se svým synem Samuelem.
V posledních deseti letech se objevilo u Serpentine Gallery devět pavilonů. Projekt holandského ateliéru MVRDV nebyl v roce 2004 pro svou přílišnou náročnost uskutečněn.
"Pavilony postavené za relativně nízké finanční prostředky jsou neuvěřitelně kvalitní. Nemohu říci, který z nich byl lepší. Všechny se staly mistrovskými díly," zhodnotil dosavadní projekty renomovaný britský architekt Richard Rogers.

Káva na zahradě
Letní pavilon není žádnou mrtvou stavbou, žádným pomníkem architektů. Naopak, přes den slouží k odpočinku, relaxaci nebo osvěžení u šálku čaje či kávy, večer pak k různým performancím, diskusním pořadům i třeba hudebním produkcím. Odhaduje se, že za více než tři měsíce existence pavilonu jej navštíví na čtvrt milionu lidí, kterým zpříjemní pobyt v Serpentine Gallery. Ta je na britské poměry relativně mladá - vznikla teprve v roce 1970. Jejím sídlem je původní čajový pavilon z roku 1934. Za dobu své činnosti se galerie zařadila k předním londýnským soukromým galeriím zaměřeným na moderní umění. Vystavují v ní zejména současní výtvarníci, v minulosti například Louise Bourgeois, Dan Flavin, Damien Hirst či Rachel Whitereadová. Nyní se tu koná expozice amerického výtvarníka Jeffa Koonse. Je zdarma přístupná do 13. září.
Letošní letní pavilon bude stát v sousedství Serpentine Gallery a zpříjemňovat pobyt návštěvníků Kensingtonských zahrad až do 18. října. V posledních dvou dnech jeho existence se v něm uskuteční Poetický maraton, poslední ze série literárních a uměleckých maratonů, jímž architektonický projekt tradičně končí.

Dosavadní autoři Serpentine Gallery Pavilions
2000 Zaha Hadid
2001 Daniel Libeskind
2002 Toyo Ito
2003 Oscar Niemeyer
2004 Ateliér MVRDV (nerealizováno)
2005 Álvaro Siza a Eduardo de Moura
2006 Rem Koolhaas a Cecil Balmond
2007 Olafur Eliasson a Kjetil Thorsen
2008 Frank Gehry
2009 Kazujo Sedžimaová a Ryue Nišizawa

Snímky autor, © isifa.com: Rok 2009: Kazujo Sedžimaová a Ryue Nišizawa pózují před svým pavilonem organických tvarů. Rok 2006: pavilon podle návrhu Rema Koolhaase a Cecila Balmonda tvarem připomínal vesmírnou observatoř. Rok 2002: jako trojrozměrné graffiti vypadal projekt japonské architektonické kanceláře Toyo Ito & Associates. Rok 2005: architekti Álvaro Siza a Eduardo Souto de Moura navrhli pro Serpentine působivou žebrovanou konstrukci.