Titoune: Cirkus Trottola

Než jsme s rozhovorem v útulně zařízené maringotce začali, musela trapézistka Titoune odlákat zvědavého cirkusového mazlíčka - černé prase. Volchok, jak se jmenuje nejen kopytník, ale i představení, které ode dneška cirkus Trottola na Letní Letné v Praze hraje, nakonec odfuněl za hozeným jablkem. "Když vstoupím do šapitó, okamžitě zapomenu všechno z civilního života, úplně mě to odstřihne od reality," říká drobná artistka s rudými střapatými vlasy. Její drobná postava ji předurčila k roli poněkud udiveného mrňouse, který pořád odněkud padá, někam se šplhá a krkolomnou akrobacií uniká dalším dvěma artistům.

HN: Co si na svém představení nejvíc užíváte?

Osobně mám nejradši pasáže, když jsem ve vzduchu. Jsem trapézistka, takže mám ráda momenty, kdy někde visím.

HN: Takže chvíle kdy jste v největším zápřahu?

My jsme v největším zápřahu celou dobu. I když představení trvá hodinu a půl, máme vždycky pocit, že uběhlo jen čtvrt hodiny. Ale samozřejmě když se povede nějaká náročná figura, tak je to uspokojivé, a taky únava po představení, tu si taky umíme užít.

HN: Jak představení vzniká? Je prvotní příběh, nebo pracujete na technice a z ní se pak vyloupne děj?

Jsou to asi oba přístupy dohromady. v případě Volchoku jsme měli minipříběh. Můj děda pracoval celý život se šifonem. Šifonové balíky se nám hodily, staly se metaforou břemene, které si každý člověk v životě nese. V představení vystupují ještě akrobat a žonglér, kteří k tomu mikropříběhu přidali něco ze sebe; z toho, co umí. Jsme artisté, proto pořád musíme zkoušet a učit se nové věci, a ty pak zapojíme do nového představení. Musí to mít ale smysl, nemůžeme dát třeba dvě náročná čísla za sebou. Takže Volchok je vlastně sekvence artistických čísel, v nichž se pracuje s určitou metaforou. Promýšlíme také vizuální stránku představení, vždycky si kreslím skici, jak by to mohlo vypadat.

HN: Je tedy možné říct, o čem Volchok vypráví?

Dějová linka je velmi abstraktní, jen načrtnutá, záleží hodně na divácích. My známe původní příběh, ale diváci to často interpretují úplně jinak. Někteří v tom vidí ležérní, komediální vystoupení, jiní zase odcházejí s pocitem, že to bylo smutné a drsné. Děti většinou říkají, že to bylo legrační.

HN: Pěstujete jemnou, téměř civilní pantomimu. Kdo vás k tomu vede? Máte režiséra?

Ne, žádný režisér. Já a Bonaventure - jeden z artistů - tvoříme jádro cirkusu. Snažíme se o určitý styl, který je v různých představeních stejný. I když hrajeme něco jiného, atmosféra je stejná, i kostýmy si necháváme ty samé, jsme to zkrátka stále my. V novém cirkusu je to něco jiného než v obvyklém divadle, kde herci s novým představením přebírají novou, úplně kontrastní identitu. V cirkuse jste prostě žonglér, trapézista nebo provazochodec a to nejde jen tak změnit. Určuje to naši osobnost.

HN: Máte něco jako doping, rychlý způsob, jak se přivést před produkcí do kondice?

Tím dopingem jsou diváci. Když před vystoupením zkoušíme, často vynechávám ty nejnáročnější prvky. Prostě je bez publika nezvládnu, nedonutím se k nim. Diváci jsou silný energetický zdroj. Když jsme tu vystupovali před třemi lety, báli jsme se, jaká bude reakce. Báli jsme se, že diváci, kteří u vás nebyli na nový cirkus ještě zvyklí, budou očekávat něco spektakulárního, třpytivého, což v našem komorním cirkuse není. Ale publikum bylo skvělé, soustředěné.

HN: Musíte spoléhat na síly a postřeh kolegů, kteří vás vyhazují ke stropu. Mohla byste vůbec vystoupit, kdyby jste se třeba před tím pohádali?

Dobré je, že se vlastně vůbec nehádáme, takže tohle nás neovlivňuje. Je ale pravda, že hodně záleží na celkové náladě diváků. Proto neradi hrajeme odpolední představení. Energie z publika je úplně jiná, večer mají lidé už den za sebou, jsou zklidnění. Párkrát jsme udělali výjimku a byla to hrozná zkušenost. Někdy se mi stane, že se necítím dobře. I pak ale platí, že jakmile vstoupím do šapitó, okamžitě zapomenu všecko z civilního života, úplně mě to odstřihne od reality.

HN: Když někteří artisté udělají chybu, jsou schopni číslo opakovat třeba šestkrát, do doby, než se to povede. Děláte to taky?

Zkusíme to číslo ještě jednou, ale když se nepovede, jdeme od toho. Je to starý cirkusový trik, že se napíná publikum, nepovedený kus se opakuje. Cvičí se tak s emocemi diváků. Já to moc nemám ráda. Používáme jen některé prvky klasického cirkusu - například když rozpažíte, lidé zatleskají. Mám ráda, když mi lidé tleskají, ale nechci toho zneužívat. Nechci používat triky, které si pohrávají s napětím a emocemi. Schválně přehnaně negestikuluju, nedělám velká gesta. Chci zůstat spontánní, nemusím se pořád zubit. Například Cirque du Soleil na konci představení zvyšují hlasitost hudby a tím i endorfiny v publiku. Jsem radši, když si divák najde emoce sám v představení. Nechci manipulovat lidmi, aby byli na povel energičtější a rozvernější.

HN: Tak to se vám musí v Česku líbit, v divadlech si na monumentalitu nepotrpíme...

Viděla jsem česká divadla, cirkusová i loutková. Často hrála jednoduchá, komorní představení, ve kterých vystupují opravdoví lidé. Ve Francii je tak populární nový cirkus, že je to už omezující. Začala platit určitá pseudopravidla, jak to má vypadat, co se tam nehodí, co ano. Cirkusy prosazují jisté manýry, přehnané kostýmy. My se tomu vyhýbáme, nemáme ani webové stránky, netiskneme si lesklé pozvánky. V tom se spousta francouzských cirkusů vyžívá. Proto se nám hodně líbí česká divadla, která zůstala autentická. To je také náš styl: komorní představení bez velkých gest, bez kterých je vidět skutečná nepřeháněná emoce.

Hlavní hosté Letné

Trottola: Volchok

Francouzský komorní cirkus vystoupí 20., 21., 24., 25., 27. a 28. 8.

Lefeuvre & andre: La Serre

Dvojice akrobatů z Francie vystoupí ve "Skleníku". Půlhodinové vystoupení uvedou třikrát denně 22. - 26. 8.

Boustrophédon: Court...

Čerství absolventi francouzské cirkusové školy uvedou loutkovo-herecké představení z válečného lazaretu. 27. - 31. 8.

DIVÁCI JSOU DOPING
"Když rozpažíte, lidé zatleskají. Mám ráda, když mi lidé tleskají, ale nechci toho zneužívat. Nechci používat triky, které si pohrávají s napětím a emocemi," říká trapézistka Titoune z cirkusu Trottola.
FOTO: HN - MARTIN SVOZÍLEK