Jan Macháček: ČSA, Lichtenštejnsko a dividenda z ČEZ

Nechápu, jak může být vůbec někdo překvapen, že v soutěži o ČSA zůstal jediný zájemce. Česká vláda je asi jediná na světě, která byla schopna vyhlásit prodej aerolinek a pokračovat v něm navzdory tomu, že světem cloumá největší ekonomická krize od dob druhé světové války. Jako platí neprodávat, když je trh na svém minimu, platí i neprivatizovat, když je trh dole.
Skutečnost, že minulá vláda privatizaci vyhlásila (a dokonce v ní pokračovala) svědčí o zaslepenosti a naprostém nedostatku ekonomické kompetence a rozhledu. Vláda privatizaci vyhlásila až po 15. září loňského roku, tedy po pádu ústavu Lehman Brothers a poté, kdy finanční trhy světa hrozily roztáním (možná to ale tolik nepřekvapí, když si vzpomeneme, že mistři světa z Topolánkovy vlády nám vykládali, že si svět na finanční krizi jenom hraje, aby se mohl socialisticky zregulovat). Vláda rozhodla o pokračování soutěže, i když už začátkem roku bylo zřejmé, že propad české ekonomiky bude jeden z nejprudších v Evropě.
První, co měla Fischerova vláda včas udělat, bylo privatizaci zrušit. Zaslepené snad mohlo probudit, že se ze hry dávno odhlásil i ruský Aeroflot, tedy firma ze země, kde je vláda ochotna si za zahraniční akvizice připlatit, protože nesleduje výlučně obchodní zájmy. Cenu za přípravu této vydařené privatizace by daňoví poplatníci měli někomu naúčtovat.

Ministr dopravy Gustáv Slamečka prohlásil, že pouhá konzervace dopravních staveb pozastavených v důsledku krize bude stát pět miliard korun. To je další selhání této úřednické vlády, která měla sebrat odvahu již před několika měsíci a vzít si z ČEZ mimořádnou dividendu na financování infrastrukturních staveb.
Skutečnost, že ČEZ dosahuje astronomických zisků i v době krize, je toho dokladem. Vypadá to, jako by Fischer, Janota, Pecina a spol. podepsali Topolánkovi s Paroubkem přísahu, že se do ČEZ nebudou plést.

Britská vláda uzavřela s Lichtenštejnskem dohodu, která - bude-li rozšířena na další státy - ukončí statut knížectví jako daňového ráje. Pokud jedinci a firmy nedoloží lichtenštejnským autoritám, že prostředky v knížectví uložené a spravované jsou řádně zdaněné, předá knížectví data britské vládě.
Kdyby podobnou smlouva uzavřela také Česká republika, už bychom věděli, komu patří vila v Toskánsku (tedy - normální člověk to ví už dnes, ale nemá to bohužel černé na bílém).

A nakonec ještě maličkost k Albánii. Zaujalo mne, že i tam (tedy nejen v kultivované Skandinávii) se vysílají cizí filmy s titulky. To jen v Česku - díky tupým politikům a odpudivě kvákajícím dabingovým hercům - se obyvatelstvo pravděpodobně nikdy nenaučí pořádně anglicky.
Jan Macháček

Zdroj: blog.iHNed.cz