Jak bydlet s designem

Mít doma křeslo nebo stůl, který vedle slavných a bohatých vlastní i muzea moderního umění, není až tak velký problém. Ikony nábytkového designu minulého století se stále vyrábějí - a stále je o ně zájem. A každým rokem k nim přibývají nové a nové zajímavé kousky s potenciálem povýšit během pár let na klasiku. Špičkový design zkrátka nestárne. I s průměrným interiérem často dokáže udělat divy. Zvlášť když jde o kus nábytku vybíraný pro radost, celým srdcem.

Kde začít? Nejlépe od židle nebo křesla

Oživit interiér jedním tahem je nejsnazší, když jeho majitel sáhne po výjimečném kusu sedacího nábytku. "Úložné prostory jsou už dlouho většinou hodně jednoduché záležitosti, minimalistické, tam se dá pracovat obvykle jen s povrchem nebo s barvou," tvrdí architekt Mojmír Ranný. Tvoří proto ve většině interiérů spíše pozadí, na rozdíl od třeba od křesla, které může hýřit barvami či překvapovat svými tvary.

"Pokud mluvíme o nákupu výrazného solitérního kusu nábytku, volil bych nejspíš sofa či křeslo, eventuálně nějaký úžasný jídelní stůl. Sofa a stůl jsou nejdůležitější pro domácí pohodu," přidává se k názoru architekta David Řezníček ze společnosti Konsepti, která patří k největším dovozcům designového nábytku do Česka.

Jana Zielinski, ředitelka pražského Designbloku, každoroční výběrové přehlídky aktuálního českého i světového designu, by kromě toho vsadila také na židle, zvlášť když člověk do vylepšení nechce investovat hned desítky tisíc korun: "Právě židle podle mne tvoří interiér, na nich by se nikdy nemělo šetřit. Přitom výběr je obrovský a i opravdu dobré kusy se dají pořídit za málo peněz. Teď například sedíme na židlích Air Chair od Jaspera Morissona. Je to nábytek, který ani po čase nepřestane bavit, je jednoduchý, úplně minimalistický. A přitom stojí kolem dvou tisíc korun."

Jejím druhým tipem na rychlé povýšení standardního bytového vybavení na designové bydlení s dobrým poměrem cena/výkon je změna osvětlení. To je při zařizování obvykle tak trochu podceňováno, a přitom zvlášť v podzimních a zimních měsících je to právě světlo, které v interiéru modeluje prostor.

Pozor na kopie

Zakoupit kousek nábytku, který jste si zamilovali v knize o světovém designu, už v Česku není problém. Showroomů přibývá jako hub po dešti, zastoupení tu má prakticky už každá známější firma. A tak by každý, kdo to myslí s designovým upgradem svého bytu opravdu vážně, měl ještě dříve, než sáhne do peněženky, naplánovat výlet za inspirací do vyhlášené oblasti pražských Holešovic, Karlína nebo nověji i Vysočan. Tam je momentálně k vidění a k vyzkoušení nejvíc zajímavého nábytku v Česku, od klasiků až po nejnovější trendy.

Právě na podzim se to vyplatí ještě více než jindy. "Touto dobou se do showroomů dostanou novinky z milánského veletrhu. Ukazují se nové kolekce, nové trendy," vysvětluje Jana Zielinski. Letos na nich bude vidět zajímavý příklon k jednoduchosti a přírodním materiálům, který přichází po vlně dekoru inspirované holandským designem a tak slavnými jmény, jako je Marcel Wanders a jeho Moooi. "Zdá se, že přichází další generace, která tento koncept rozvíjí v mnohem jednodušší formě," říká Jiří Macek z agentury Profil media.

Kdo chce nakoupit o něco výhodněji, možná dostane šanci před Vánocemi nebo o půl roku později, během letních prázdnin, kdy řada showroomů vyprodává kolekce se slevami. Rozhodně ale nejde o tak pravidelnou záležitost, jako jsou třeba sezonní výprodeje oblečení. Ovšem známých klasických věcí se tyto slevy týkají jen výjimečně.

O poznání levněji se dá slavný klasický design koupit v různých aukcích, dokonce i na internetu. Na příliš nízké ceny se ale vyplatí dát si pozor. Tedy pokud chcete mít doma opravdu originální výrobek. Z návrhů slavných designérských es dobře žije řada nábytkářských firem, které na ně práva nevlastní. "Dvě asi nejvíc kopírované firmy jsou Vitra a Casina. Casina vlastní práva třeba na Corbusiera nebe Miese van der Rohe, Vitra má především Eamsovy nebo slavné pantonky. Kvůli padělání vede několik sporů i v České republice," říká Jana Zielinski. "Pokud někdo za třicet tisíc nabízí třeba slavnou La Chaise Charlese a Ray Eamsových (viz obálka tohoto čísla - pozn. red.), která patří k vůbec nejčastěji kopírovaným a firma Vitra ji prodává okolo 150 000 tisíc, tak to určitě pravé nebude."

Kopírují se ale už i devadesátá léta. "Tím, co tehdy vyneslo na špičku třeba značku Capellini, se dneska s úspěchem živí řada firem. Zákazníka by to nemuselo příliš zajímat, některé kopie jsou opravdu dokonalé. Jindy ale výrobce, aby nenarazil na problémy s autorským vzorem, udělá nějakou malou změnu, a ve výsledku je z výborného designu nepoužitelná věc," komentuje situaci Mojmír Ranný.

Le Corbusier, Eames, Starck & spol.

Když už se rozhodnete investovat nemalou částku do kvalitního designu, tak proč ne přímo do léty ověřené ikony, u níž je velká šance, že svou prestiž neztratí ani za další desetiletí. Co se dá považovat za klasiku, která přetrvá věky věků?

Obecně platí, že se křeslo či stůl stane klasickou designovou ikonou ve chvíli, kdy ho prověří čas. "Na to je potřeba tak dvacet až třicet let," tvrdí David Řezníček. Navrhnout tak dobrý kus nábytku, že jeho design neztrácí na aktuálnosti ani po několika desetiletích nebo ve výjimečných případech už dokonce stoletích od jeho vzniku, je opravdové umění. Klasická díla v sobě nesou jasnou, nepřehlédnutelnou pečeť své doby, jejího tvarosloví i technologických možností - a přitom jako solitérní kus nábytku bez problému fungují i v interiéru poplatném úplně jinému stylu.

Například lehátko od Le Corbusiera. Vyrábí se od roku 1929 a styl meziválečného funkcionalismu je do něj vtištěn doslova nepřehlédnutelně. Přitom skvěle doplňuje současné minimalistické interiéry, dává jim šmrnc, nadčasovost i určitou exkluzivitu - danou třeba i tím, že jej jako slavný a ceněný design pozná každý, kdo do bytu vejde.

"Velká část zákazníků při výběru výjimečného kusu nábytku hodně lpí na takových velkých ikonách designu, jako jsou Eamesovi, Le Corbusier, Starck nebo Citterio, kteří se dobře hodí do čistého, funkčního, až minimalistickém interiéru," říká David Řezníček. Ostatně minimalismus má v Česku velkou oporu právě v silné tradici meziválečné moderny a funkcionalismu. I to je podle Jany Zielinski důvod, proč si hodně Čechů dobrý design a architekturu spojuje s určitou tvarovou strohostí, která možná nahrává klasikům oboru více než současným designérům.

"Ale už je tu i nemalá skupina lidí otevřených novým barvám, tvarům, přírodnějším materiálům a autorům, kteří se proslavili na přelomu století, jako je Marcel Wanders, Patricia Urquiola nebo Ron Arad," tvrdí David Řezníček.

Který z těchto současných autorů má opravdu našlápnuto na to, stát se jednou stejným klasikem a zárukou nadčasové hodnoty, jako třeba před druhou světovou válkou Ludwig Mies van der Rohe se svým notoricky známým křeslem Barcelona nebo o něco mladší Aalvar Aalto, tvůrce křesla podle svého tvaru pojmenovaného lakonicky Vejce? Je některé z těchto jmen zárukou, že ještě naše děti si budou vážit vkusu svých rodičů a s úctou postaví zděděný kus nábytku na ústřední místo svého obývacího pokoje?

"Odhadovat, které ze současných výrobků mají naději postavit se časem po boku těchto skutečných hvězd, je obtížné. Jsem si ale jistý tím, že některé kusy se klasikou skutečně stanou, hledal bych je v dílnách designérů, jako jsou Grcié, Morrison nebo Cappellini," říká David Řezníček.

Příbuzné styly, nebo kontrast

Ani když se rozhodnete pro tu nejslavnější designérkou hvězdu a její nejoceňovanější výtvor, není ale dopředu zaručeno, že dodá ten správný šmrnc i vašemu bytu. "S takovým výjimečným kouskem nábytku, kterého si majitel váží pro jeho designovou hodnotu, by se mělo zacházet jako s uměním. Umisťovat ho do bytu nejen pro jeho funkci, i když ta je samozřejmě důležitá, ale třeba jako obraz," říká Mojmír Ranný. Především stejně jako umění potřebuje dostatek prostoru.

Začlenit výjimečný designový kousek do už hotového interiéru prostě není zrovna lehká disciplína. Může se také stát, že se experiment nepovede a drahý nábytek, který měl být novou ozdobou interiéru, v něm buď úplně zanikne, nebo do něj vnese falešnou notu.

K úspěchu kromě solidní dávky vkusu vedou v zásadě dvě cesty. Tou první je sázka na kontrast. Uprostřed minimalistického interiéru se například může krásně vyjímat i barokní skříň. "Musí na to být samozřejmě prostor. V příliš malém interiéru se mezi sebou ty dva styly poperou. Ale když máte čtyřicetimetrový pokoj a starožitnost postavíte do niky zvýrazněné třeba i jinou barvou stěn, funguje to skvěle," vysvětluje Mojmír Ranný.

Druhou cestou je volit novou designovou dominantu bytu na základě podobnosti s vybavením, které už v něm je. Spojovacím prvkem může být třeba stejný materiál.

I tak je ale třeba, aby měl takový kusu nábytku odstup. "Když půjde o křeslo, mělo by být posunuto trochu stranou od ostatních, třeba vyčleněno do odpočinkového prostoru. To se dá udělat i v menším interiéru. A může to do něj vnést vzrušení, dynamický prvek, který oživí jinak klidnou scénu," nabízí řešení Mojmír Ranný.

Vyberte si architekta

Pokud nemáte svého favorita rovnou v hlavě, dá se hledání toho pravého křesla nebo židle pojmout jako zábava. Nabídka je neuvěřitelně široká, a to i v oblasti opravdové designové klasiky. Zorientovat se v ní ovšem zabere spoustu času. "Vím o lidech, kteří staví dům a dopředu si dělají svůj katalog židlí. Prostě si chtějí jednou koupit židle, které budou záležitostí jejich srdce," uvádí Jana Zielinski.

Většina lidí si ovšem ráda ušetří čas i námahu a využije zkušeností interiérového designéra. Jak najít toho nejlepšího? Odpověď není jednoduchá. Obtížné je orientovat se například podle profesních sdružení, je jich hodně a nespolupracují. Lepší je určitě osobní doporučení, nebo inspirace v odborných či lifestylových časopisech o bydlení.

"Měl by to být zkušený profesionál, mít přehled a znát trh - nesoustředit se jen na jednoho nebo dva dodavatele," doporučuje Mojmír Ranný. Stejně důležité ale je, aby jeho pohled na bydlení ladil s vaším. Vyplatí podívat na jeho reference, na práci, kterou už odvedl. A zpozornět, když designér neprojeví při rozhovoru zájem o to, kdo jste a jak žijete. "Nevytváří realizaci pro sebe, aby si uskutečnil nějakou svou ideu, ale pro konkrétního člověka, rodinu," tvrdí Jana Zielinski.

Jaká bude cena za jeho služby? Pokud chce člověk poradit s výběrem jediného kousku nábytku a jeho zasazením do už existujícího interiéru, pravděpodobně se domluví na hodinové sazbě. Ta je přímo úměrná pověsti architekta, obvykle se však pohybuje v rozmezí od 500 do 900 korun za hodinu konzultací.

Oblíbenci expertů na dobrý nábytek

Ptali jsme se osobností českého designu:

Která díla designérů nábytku 20. století jsou vašemu srdci nejbližší?

Daniela Karasová

Vedoucí kurátorka sbírky nábytku, designu a hodin Umělecko-průmyslového muzea v Praze.

Váza Savoy

(Littala, design Aalvar Aalto)

Jeden z příkladů bezkonkurenčního skandinávského designu, organický tvar, cit pro přírodní materiály. Je krásná i bez kytek.

Otočné pracovní křeslo

(Ton, design Otto Wagner, počátek 20. století)

O tak dobrém designu, který prověřily věky, v tomto případě netřeba mluvit.

Jana Zielinski

Ředitelka Dnů designu v Praze Designblok. Za jedenáct let existence se z nich stala největší a nejkvalitnější přehlídka nábytkového designu v Česku.

Lampa Tolomeo

(Artemide, design Michele de Lucchi)

Je to úplně jednoduchá lampa s cylindrem, úplná klasika s celoživotní zárukou. Já ji mám doma ve dvou velkostech, jednak stolní, jednak v interiéru. Je to prostě lampa, kterou si kupujete opravdu na celý život a třeba i pro své děti. Mimořádně odvedená práce.

Židle Pantone

(Vitra, design Verner Pantone)

Nádhera. Mám ji samozřejmě doma, baví mě i syna. Když se položí na zem, je z ní perfektní stíhačka.

Porcelánové figurky

(Porcelánová manufaktura Royal Dux Bohemia, design Jaroslav Ježek)

Mám ráda zvlášť jeho kočku. Opravdu povedený design z bruselského období.

Mojmír Ranný

Majitel firmy Ranný Architects, jednoho z nejstarších architektonických studií v Česku. Zaměřuje se na návrhy interiérů, dovoz světových značek i na výrobu vlastního designového nábytku.

Židle S-chair

(Cappellini, design Tom Dixon)

Výborný tvar, přitom jednoduchá záležitost. Prostě bez komentáře.

Sofa Tobias

(Frighetto, design Patrick Norguet)

Jednoduchá, ale vyvážená věc. Moc dobře se v tom sedí.

Kabinet Progetti Compiuti

(Cappellini, design Shiro Kuramata)

Opět jednoduché, ale zároveň i tvůrčí a vtipné pojetí nábytku, který je často spíš v pozadí.

Oblíbenci expertů na dobrý nábytek

Jiří Pelcl

Známý český designér, mimo jiné nositel ceny Czech Grand design za rok 2006. Působí jako pedagog na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze.

Křeslo Pylon

(Cappellini, design Tom Dixon)

Fascinující konstrukce navržená v roce 1991 z tenkých kovových tyčí, téměř drátěná pavučina, působí lehce, nehmotně. Nevypadá jako nábytek, ale spíše jako podpůrná konstrukce raket z kosmodromu.

Sedačka Sella

(Zanotta, design Achille Castilioni)

Úžasný kus z roku 1957, sedlo ze závodního bicyklu upevněné na tyči vychází z litinové základny ve tvaru kolébky. Provokativní, jakmile ji člověk uvidí, musí ji vyzkoušet.

Rony Plesl

Designér proslavený krásnými skleněnými objekty, především vázami. Jedna z osobností českého designu, která má úspěch na světové úrovni.

Pohovka Lockheed Lounge

(limitovaná edice, design Marc Newson - v roce 2006 byla tato pohovka z roku 1986 prodána v aukční síni Sotheby`s za 968 000 dolarů, to je zatím nevyšší cena zaplacená za nábytek od dosud žijícího designéra.)

Líbí se mi její výrazný organický tvar. Působí na mne jako zvětšený mikroorganismus nebo komiksový hrdina.

Křeslo Diamond

(design Daniel Libeskind, vytvořeno speciálně pro Královské muzeum v kanadském Ontariu).

Mám rád design, který není jen kombinací dokonalých linií, hmot a barev, který má jasný filozofický koncept. Všechny objekty mých oblíbených designérů a architektů spojuje výrazná silueta, která je zajímavá ze všech úhlů pohledu.

La Chaise

(Vitra, design Charles a Ray Eamesovi)

Peter Stanický

Ředitel Ústavu prostorového a produktového designu Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, což je škola, která má k tomuto oboru stále více co říci.

Židle Plastic

(Vitra, design Charles a Ray Eamesovi)

Oblé mušlovité tvary z 50. let mi připomínají sklolaminátové židle třeba od klasika českého bruselského období Miroslava Navrátila. Ty mám spojeny s dětstvím a dobrodružstvím, jednu zářivě žlutou nesl traktorek mého otce.

Křeslo Wassilly

(Knoll Studio, design Marcel Brauer)

Esence toho nejlepšího z Bauhausu.

Thonetka vzor 14

(Ton, design Michael Thonet)

Evergreen, seděl na ní Lenin při podpisu deklarace nezávislosti a sedávám na ní i já u rodičů v Bystřici pod Hostýnem.