Jánošík

Po Bathory přichází do kin další slovenská historická freska. S Bathory má řadu styčných rysů - v prvé řadě to, že snaha tvůrců o epickou šíři jim znemožnila soustředit se na detaily, jako jsou kompaktní příběh či vyrovnanější dramaturgie. Jánošík - Pravdivá historie přitom není špatný film, na to je jeho režisérka, polská legenda Agnieszka Hollandová příliš zkušenou filmařkou. Spojila tu své síly s dcerou Kasiou Adamikovou a navzdory řadě především finančních překážek po letech přivedly svou interpretaci jánošíkovského mýtu do finále.

Bez poetického pábení

Stejně jako Juraj Jakubisko v případě Bathory i ony zdůrazňují, že chtěly představit svého hrdinu střízlivě a držet se spíš historických faktů než pohádek. Chvályhodný přístup ale podobně jako v případě Bathory selhává na ambicích tvůrců.

Dějiny už byly nosnou předlohou řady filmů a Jánošík je silnou historickou postavou, k tomu, aby o jeho životě byl natočen působivý film, to ale nestačí. Hollandové se přitom účinněji než Jakubiskovi daří evokovat atmosféru doby počátku 18. století, udržet vážnost publika a nespoléhat jen na poetické pábení - ale i na to dojde, třeba když se Jánošíkovi zjeví světice s hořícím srdcem na hrudi. Velmi nápomocný je kameraman Martin Štrba, jeho velkoryse komponované záběry dodávají filmu epickou hloubku. Co je to ale platné, když základní příběh nedrží pohromadě ani tak dlouho, než se Jánošík z chasníka z Terchové stane oním slavným zbojníkem?

Ústřední postavě chybí jednotná linka s patřičně dramatickým vývojem, který by udržel pozornost publika po nekonečných 140 minut. Místo toho Jánošík jen monotónně bohatým bere, aby chudým dával, nosný motiv jeho vztahu se zbojníkem Uhorčíkem je využit jen v několika scénách a místo toho je tu pouze řada odstředivých motivů.

Hladká tvářička

Ve filmu je mnoho velmi dobře zvládnutých akčních scén, i když přes veškerou snahu nepůsobí tak syrově, jak by divák od podobného příběhu očekával. Ostatně celý film je vymydlený a uhlazený jako Jánošíkova hladká dětská tvářička, zarazí snad jen mnoho erotických scén, které už tak těžkopádné tempo filmu spíše zpomalují. Dokonce i Václav Jiráček tu jako Jánošík předvádí zdařilejší herecký výkon než jindy - a daří se i představitelům dalších rolí.

Recenze pokračuje pod fotogalerií 

 

Další

Vlastně je trochu smutné, že přes všechnu tu snahu a řadu zvládnutých detailů není Jánošík zdařilejším filmem. Hollandová podobně jako Jakubisko vychází z premisy, že tak zásadní mýtus je třeba ztvárnit podobně monumentálním způsobem. Příběhu by ale naopak prospěla spíše větší intimita, pokus se více přiblížit hrdinovým motivacím. Takto je Jánošík po Bathory jen dalším velmi nákladným filmem, na který si přes všechny vynaložené prostředky nikdo za pár let ani nevzpomene.

Jánošík - Pravdivý příběh
Režie: Agnieszka Holland a Kasia Adamik (Slovensko 2009)
Distribuce v ČR Bioscop. Česká premiéra 10. 9.

Mezi mýtem a historií. Film Jánošík – Pravdivá historie nemá nízké cíle. Chce představit jánošíkovský mýtus nově, zároveň se držet historických faktů a snad i povzbudit slovenskou národní hrdost. Ústřední postavu tu přesto ztvárnil český herec Václav Jiráček (uprostřed), jeho zbojnického druha Tomáše Uhorčíka pak Slovák Ivan Martinka (vpravo). Foto: Bioscop