Stanislav Komárek: Zlomené dvacetiletí

Za celých pět let, co píšu do různých deníků sloupky, jsem dosud udělal jedinou výjimku a napsal článek politické povahy. Dnes udělám druhou. Vědom si dvacetileté periodizace v českých dějinách po roce 1918, jsem s obavami vyhlížel znamení zlomu - minulý čtvrtek přišlo.

V podstatě nebylo ani neočekávané, asi jako zhroucení stavby, v níž jsme už dlouho viděli mohutné praskliny. Ti, kdo vyčítají Obamovi vzhledem k odvolání radarového projektu "zradu", nevzali v úvahu dva momenty. Amerika je daleko a naše země patří do okruhu jejich zájmu stejně málo nebo moc jako třeba Uganda či souostroví Tonga.

Americká obrana a strážení západního stylu společnosti v Evropě byla pochopitelná na zbídačelém a rozvráceném kontinentě od roku 1945 řekněme do roku 1960, ale potom se stává povážlivým a bizarním jevem - bezpečnost celého světadílu stojí na bodácích zaoceánské mocnosti, zatímco Evropa sama už jakoukoli kuráž ztratila a ochotně poslechne každého, kdo jí povelí dostatečně pevným a sebejistým hlasem, lhostejno, zda z východu či jihu.

"Reálpolitikou" do područí

Evropská unie se sice staví státem, ale nemá ani jednotnou armádu, ani zahraniční politiku. Je skličující představou, že vyžilý kontinent potřebuje nějakého "protektora", aby vůbec mohl fungovat. Kde protektor, tam protektorát. Spojené státy, trápené vnitřními zmatky a systémovou krizí, se stahují z navyklé role "světového četníka" a záhy se mohou i smlouvy Severoatlantické aliance proměnit v hrst papírů.

Staří Římané říkali: Leges sine moribus vanae - volně přeloženo "zákony bez příslušné morálky jsou plané" - o smlouvách platí cosi podobného. Ba ani na osobní sentimenty amerického prezidenta spoléhat nelze: na rozdíl od jiných tamních politiků jeho rodinné kořeny do středovýchodní Evropy nesahají.

Druhý moment koření v situaci u nás. Bylo-li poslední dvacetiletí periodou, na jejímž počátku stála revoluční odvaha, zdá se, že na počátku toho příštího stojí zbabělost, zmatky a krátkozraká amorfnost, s níž kdekdo hledá v bludišti prospěchu nějaké tučné sousto ve stylu "po nás potopa."

Je smutným faktem, že ve zkoušce vytvořit funkční demokratický systém jsme se neosvědčili. Výsledkem je absurdní divadlo, kdy se už někteří pretendenti budoucí moci přímo třesou, až se budou smět přimknout ke zdroji autoritativní vlády a fungovat jako satrapové v jednom ze satelitů "okruhu zájmu". "Reálpolitika" stavěná na odiv vždy do područí vede - "buďte rozumný!", říkávali na gestapu. I na dr. Háchu bylo ostatně třeba alespoň křiknout.

Zbabělost každý si pozvedá

Radar a diskuse kolem něho by byly ideálním materiálem pro další mocenské rozřaďování a "novou urozenost" - schvaloval, nebo neschvaloval? Tuším, že si tímto článkem špatně prospívám a zahlédám už disidentní stáří, ne-li hůř. Ale šel-li jsem za mlada do emigrace, nemohl bych se na sebe podívat v zrcadle, kdybych se na stará kolena přikrčil a dělal, že nevidím.

Všechna područí přicházejí nenápadně a zasahují jen určité vrstvy společnosti - kojit, přebalovat, uklízet, vařit, pít pivo a nějak se bavit se mohlo a muselo za všech dob a nikdo by tomu nebránil ani do budoucna. Svoboda tisku a médií už tak tuhý kořínek nemá. Plně chápu znepokojení Václava Havla a jiných bývalých disidentů a exulantů, kteří vidí své dílo blízké ztroskotání. "Zbabělost-hostii každý si pozvedá, pálí je dlaň...", zpíval kdysi Karel Kryl.

Takto započatá nová éra bude asi nějakým křečovitým hrdinstvím končit, ale netěším se na ni. Koho chtějí bozi zničit, toho, jak známo, raní slepotou. Snad se přece jen nakonec z prapodivného snu vzpamatujeme, celoevropsky. Příští sloupek už bude zase o motýlech...

Stanislav Komárek
Autor je biolog a filozof

Pravidelné sloupky Petra Fischera začnou vycházet opět v říjnu