Daniel Vaněk: Detektiv DNA

Laboratoře jeho společnosti sídlí v pražské nemocnici na Bulovce, o patro výš nad pitevnou špitálu. Jak příznačné, říkám si v duchu, když podle cedulek hledám v pavilonu sedmnáct forenzního genetika Daniela Vaňka, který před pár lety spolu s kolegy vyvinul ojedinělou metodu určování identity a příbuzenských vztahů z kostí zemřelých lidí. "V laboratořích mě teď nenajdete, sedím o kus dál, ve dvojce," říká do telefonu, "za chvilku si pro vás přijdu, mám tu ještě paní, co přišla s dcerkou kvůli určení otcovství."
Nečekám dlouho a po chvilce mě Daniel Vaněk odvádí do své kanceláře. Za chůze se mu svěřuji se svým plánem: nechci po něm jenom rozhovor, ale i analýzu DNA, abych zjistil, odkud pochází mí předkové. Doktor Vaněk není proti. Navlékne si rukavice, nasadí na ústa roušku a vytáhne ze štíhlého obalu dva tamponky, vzdáleně připomínající malinkaté štětky. Postupně mi s oběma deset vteřin zarejdil v ústech na vnitřní straně tváří. "Tak, a za pár dní budete mít jasno. Hlavně nevolejte dřív. Všechno má svůj čas. Jestli souhlasíte, sejdeme se za týden a já vám řeknu výsledky. A pak udělám i slíbený rozhovor." Nezbylo mi nic jiného než kývnout hlavou. Najít po týdnu doktora Vaňka ve spleti nemocničního areálu už ale byla hračka.

Co jste během týdne s mým biologickým vzorkem dělali?
Obě miniaturní štětičky s mnoha tisíci buňkami jsme nechali pořádně vyschnout, abychom ve vzorku zastavili růst bakterií. Pak jsme jednu z nich v laboratoři odstřihli do zkumavky, kam jsme přidali speciální roztok, který jednoduše řečeno rozpáral membrány buněk. Z nich jsme potom vytáhli jenom molekuly DNA, které obsahují obrovské množství informací. Ve vašem případě jsme se zaměřili pouze na jeden chromozom, a to Y, z kterého jsme odvodili původ vaší otcovské linie. Kdybychom chtěli zkoumat i mateřskou linii pomocí analýzy DNA, trvalo by nám to o týden déle.

Tak už mě nenapínejte... Jak to dopadlo?
Výsledky jsou rozhodně zajímavé, ale samozřejmě nevím, jak se budou zdát vám. Když jsem vyhodnocoval vaše data, tak to chvíli vypadalo, že budete geneticky velmi blízko k liniím Vikingů, ale nakonec jsem zjistil, že vaše genetické kořeny jsou docela jinde. S velmi velkou pravděpodobností vás totiž mohu přiřadit k linii Aškenázů, kteří někdy kolem 10. století našeho letopočtu obývali území Porýní a severní Francie, ale následně byli brutálním vražděním vytlačováni směrem na východ. Dnes nalézáme nejvíce příslušníků vašeho "genetického klanu" na území Litvy, Běloruska, Ukrajiny, Polska, Čech a Maďarska. Mimoevropskými centry Aškenázů jsou od předminulého století Spojené státy a Izrael. Váš genetický klan přinesl světu osobnosti jako Albert Einstein, George Gershwin, Franz Kafka, Gustav Mahler, Sigmund Freud či Leonard Bernstein. Jsou to vaši vzdálení bratranci. Rozhodně se nemáte za co stydět.

Tak to jste mě vážně překvapil. S jak velkou jistotou to můžete tvrdit a z kolika vzorky jste moji šroubovici DNA srovnával?
Hned to vysvětlím. Vaše buňky jsme podrobili poměrně složité analýze, z níž nám vyšel váš DNA profil Y-chromozomu. Z něho jsme pak přečetli jakýsi čárový kód, v němž je po dobu existence vašeho "genetického klanu" zaznamenáván popis vaší mužské linie, ať si to přejete nebo ne. Abychom přesně určili její geografický původ i oblast, ve které máte nejvíce příbuzných, museli jsme záznam získaný analýzou vašeho Y-chromozomu porovnat s desetitisíci záznamů ve veřejně dostupných databázích. No a z nich nám vyšlo, že váš praprapra...dědeček s největší pravděpodobností ovládal jidiš a byl tak šikovný, že unikl všem pogromům a nakonec dokázal najít místo, kde mohl předat genetický kód svého klanu dalším generacím.

Vy sám jste si analýzu DNA udělal? Třeba budeme vzdálenými příbuznými... Anebo pocházíte z opačného konce světa?
Přiznám se, že jsem byl před časem stejně zvědavý jako vy. Analýzu jsem si dělal s představou, že jsem nejspíš Slovan. K mému velkému údivu však pocházím z anglosaské linie. Když jsem se dál začal zajímat o rodinnou historii, tak jsem se dostal na severozápad Čech do Pernštejna, kde v době třicetileté války nějaký čas sídlila vojska švédského krále Gustava II. Adolfa, a já jsem zjistil, že nejvíce mých příbuzných, jak já říkám bratranců, mám ze severu Dánska a z jihu Švédska. Takže s velkou pravděpodobností můj prapradědeček přišel s těmito vojsky do Čech. No a podle výsledků analýzy vaší DNA jste původem úplně odjinud, a nejbližšího společného předka jsme my dva měli přibližně před čtyřiceti tisíci lety.

Z kolika podobných "přivandrovalců", jako jsme my dva, se skládají dnešní Češi a Moravané? Jsou to většinou Slované?
Jak to výstižně vyjádřit...? Geneticky jsou tu chlapi jedním velkým mišungem. Jen pro pořádek připomenu, jak se Slované dostali do střední a jihovýchodní Evropy. Jejich pravlast ležela na počátku letopočtu přibližně na území mezi řekami Vislou a Dněprem. Od pátého století se začali stěhovat za půdou na svá dnešní území, odkud odešli Germáni. To vědí historici poměrně přesně, ovšem už méně je známo, kolik germánských kmenů tu zůstalo a v jakém počtu se začali se Slovany asimilovat.
Naši předci se na současná místa ale nedostali jenom při přesídlování, ale i při nejrůznějších válečných střetech a výpravách. Jen si vezměte, jak avarští bojovníci v šestém století pořádali výpravy do střední Evropy a na dobitých územích zotročovali Slovany.

Rozumím tomu dobře, že váš pohled do minulosti je obšírný proto, abyste vysvětlil, proč nelze jednoznačně stanovit genetický popis Čecha nebo Moravana?
Přesně tak. Chci říct, že takzvaní genetičtí Slované tvoří přibližně čtyřicet procent naší dnešní populace. Zbytek jsou Germáni, Anglosasové, dále potomci neolitických zemědělců, kteří přišli z Blízkého východu, a pak také minority - ugrofinská, severoafrická, východoasijská.

A co novější dějiny? Ovlivnily zdejší genetickou skladbu třeba křižácká tažení nebo pozdější válečné střety?
Samozřejmě, to je bez diskuse. Vždyť i já sám jsem pravděpodobně důkazem o pobytu švédských vojsk na českém území. A právě křižácké výpravy byly například jedním z impulsů k migraci Židů ze severní Francie.

Vy jste se spolu s kolegy před rokem a půl pustili do zajímavého projektu, který ověřuje, jestli muži se stejným příjmením mají i totožný Y-chromozom. Když to velmi zjednoduším, zjišťujete, zda například všichni Vaňkové mají společného prapra-Vaňka. Máte už nějaké výsledky?
Projekt se překuluje do druhé poloviny a my už konečně máme výsledky, které potvrzují naše předpoklady. Do výzkumu jsme zahrnuli mimo jiné muže, kteří jsou nositeli nepříliš častého příjmení Klusáček. Z celkového počtu přibližně 400 jedinců jsme získali vzorek od desetiny z nich. Při porovnávání jejich záznamů na Y-chromozomu zjišťujeme, že v DNA klanu Klusáčků existuje výrazný "genetický popis" a osoby, které se vůbec neznají, mají jednoho společného předka. Abychom mohli výsledky analyzovat i z historického pohledu, vzali jsme si k ruce Berní rulu z roku 1654, kde jsou zaznamenáni všichni, kdo platili daně na území Čech. Tam jsme zjistili, že první Klusáčkové, sedláci Franz a Jakub, pocházeli z jihlavského panství Polná. A pokud toto zjištění porovnáme se záznamy v současném telefonním seznamu, tak zjistíme, že i po tři sta padesáti letech je největší počet Klusáčků právě na Vysočině. Takže naše hypotéza o vazbě Y-chromozomu na příjmení se pomalu potvrzuje. Udělat to samé u Vaňků by bylo bohužel nemožné, protože příjmení Vaněk vzniklo obměnou z křestního jména Václav. I kdybychom se ale pustili do analýzy DNA Vaňků, tak by to trvalo několik let a stálo by to spoustu peněz, protože nositelů tohoto příjmení je u nás kolem sedmi tisíc.

Je to možné očekávat u všech příjmení?
V zásadě ano. Velkou výhodu mají například ti, jejichž nepříliš časté příjmení vzniklo ze jmen místních či ze jmen národů, zemí a krajů. Třeba prapředek dnešních Kosteleckých mohl pocházet z Kostelce, Jičínských z Jičína nebo Černohorský z Černé hory. Dnešní nositelé podobných příjmení se mohou oprávněně domnívat, že jejich kořeny sahají do míst, od kterých jsou odvozena.
V Česku je projekt Genetika a příjmení vážný experiment. Ve Spojených státech jsou hrátky s DNA zábavou u počítače. Už dva roky tam funguje web GeneTree, který je určený hlavně k navázání kontaktů - stejně jako třeba Facebook. Když administrátorům projektu zvědavý Američan pošle svůj vzorek DNA, dostanete odpovědi na otázky, kam patří, odkud pochází a kým vlastně je. Z genetické databáze přibližně sta tisíc lidí jsou mu pak vyhledáni jeho příbuzní, s nimiž se může seznámit nebo jen chatovat. Má to ale svá rizika. V dnešním světě kybernetického pirátství je dost pravděpodobné, že by mohla být data všech "dobrovolníků", kteří se nechají v podstatě lustrovat donaha, zneužita.

Ve Spojených státech zažívá genetická genealogie velký boom. Je to dobrý byznys, anebo jsou zkrátka Američané zvědaví na svůj rodokmen?
Dnes platí jedno i druhé, vlastně jsou to spojené nádoby. Úplně na začátku to byla ale především zvědavost Američanů, kteří chtěli vědět, odkud přišli před dvěma sty či třemi sty lety na americký kontinent, kde předtím žili vesměs Indiáni. Teď na základě výsledků genetických analýz zjišťují, že pocházejí převážně ze západní Afriky nebo Evropy.
Každý rok jezdím přednášet studentům na univerzitu do Bostonu. Oni tam v rámci projektu African Roots zkoumají kostry z New Hampshiru, kde jsou v masovém hrobě pochováni otroci, kteří zemřeli při cestě lodí z Afriky do Ameriky. Teď zjišťují, z jakého místa pocházeli. Pro ně je to velmi důležité vědět, protože se cítí hodně vykořenění.

Genetika je ve službách kriminalistiky v posledních dvaceti letech dostatečně známá, nicméně izraelští vědci přišli nedávno s tvrzením, že důkazy poskytnuté analýzou DNA nemusejí být věrohodné, a dokonce, že ji lze uměle vyrobit. Překvapilo vás to?
Ne, protože to, co tvrdí, říkám posledních pět let i já. Celou tu dobu jsem některými lidmi z vedení policie osočován za to, že si vymýšlím, že DNA důkazy falšovat nejdou a že jen straším lidi a zpochybňuji práci kriminalistů a znaleckých ústavů. Když jsem byl dva roky v Bosně a Hercegovině na masových hrobech, tak jsem tam kromě jiného dělal výzkum pro jednu americkou agenturu. V rámci prováděných pokusů jsem zkoumal, jak jde genetika falšovat.

Takže jak?
Vyrobit DNA uměle je poměrně jednoduché. Představte si situaci, kdy má policie váš DNA profil. Někdo se k němu dostane a vyrobí jeho kopii. Když ji pak policisté najdou na místě činu, tak půjdou a zatknou vás. I když jste na místě vůbec nebyl, bude proti vám existovat DNA důkaz. Anebo ještě jiný příklad. Až dnes odejdete, tak tady po vás zůstane sklenička, na kterou jste sahal a ze které jste pil minerálku. Já z ní stěrem odejmu buňky, které tu nechaly vaše sliny a otisky prstů, a namnožím si z nich vaši DNA. Kdybych o to stál, můžu kdekoliv zanechat falešné stopy, kterými zmanipuluji místo trestného činu. Vy pak budete usvědčen třeba z vraždy nebo bankovní loupeže a půjdete sedět.

Vy byste to udělal?
Samozřejmě že ne, ale divil byste se, kolik lidí mě žádalo o to, zda bych jim mohl pomoci se zfalšováním jejich DNA například při rozhodování o otcovství. Oni mají pro to velmi prozaický důvod, nechce se jim v dalších deseti patnácti letech platit statisícové výživné. Proto by se jim docela vyplatilo podplatit si forenzního genetika.

Kdo vlastně může nabízet genetické služby?
Komerční analýzu dědičné informace může u nás dělat v podstatě kdokoliv. Nemusí mít živnostenský list ani potřebné vzdělání. Genetické rozbory nabízí například člověk, který má pouze živnost na provozování internetové kavárny. Na webu neoprávněně používá akreditační značky a vzorky získané od lidí končí v neakreditovaných laboratořích, jejichž provoz je díky zanedbávání kontroly kvality docela levný. Odhaduji, že chyby způsobené vlivem nekvalifikovaného personálu, prošlých chemikálií nebo špatně kalibrovaných přístrojů způsobují přinejmenším pětiprocentní chybovost výsledků. A to je velmi tristní. Největší problém je, že nad těmi všemi laboratořemi není žádná kontrola a dozor. Pak se u mě objeví nešťastní rozvedení manželé, kterým před čtyřmi lety jedna taková laboratoř udělala test na otcovství jejich dítěte. Výsledek tehdy zněl, že otcem je jiný muž, a došlo k rozvodu. Můj verdikt byl zcela opačný. Anebo za mnou přišla maminka - v cizí laboratoři jí zjistili, že její manžel, říkejme mu Josef Novák, je sice otcem jejich šestinedělní dcery, ale že ona není matkou. To by znamenalo, že dívka musela být v porodnici zaměněna s jinou holčičkou, kterou rovněž zplodil Josef Novák ovšem s jinou ženou. Statisticky je to nesmysl.

Jak je to s věrohodností DNA, kterou analyzuje policie v kriminalistických laboratořích?
Stručně řečeno, jejich chybovost odhaduji s ohledem na studie provedené v zahraničních laboratořích až na dvě procenta. Problémy začínají s odběrem vzorků na místě činu, kdy policisté na sobě většinou nemají potřebné ochranné pomůcky. Sám si při práci vždycky beru kombinézu s kapucí, roušku, rukavice a návleky na boty, abych místo nekontaminoval nebo omylem nepřenesl stopu na jiné místo. Technikům však takové vybavení nikdo nekoupí. A mnozí z nich si navíc říkají, proč pracovat v rukavicích, overalu a roušce, když se v nich zbytečně potím? Vím o čem mluvím, deset let jsem v Kriminalistickém ústavu pracoval a s problémy plynoucími z nekvalitní práce na místě činu jsem se setkával poměrně často.

Promiňte, ale nezpochybňujete teď tím soudní procesy, při nichž na základě analýzy DNA byli lidé - ať už u nás, nebo ve světě - odsouzeni k vysokým trestům odnětí svobody?
Určitě ano. To, co jste v tuhle chvíli vyslovil, tvrdím už několik posledních let. Podívejte se, ve Spojených státech, kde je genetika spolu s Velkou Británii asi na nejvyšší úrovni, si uvědomili, že chyby lze udělat i při analýze DNA. Američané jsou si toho vědomi, proto spustili projekt Innocence, který přezkoumává staré soudní případy. Do dnešního dne bylo už osvobozeno 213 lidí, kteří byli dříve odsouzeni na základě nesprávné biologické analýzy. A jak je to u nás? Policie, soudy i státní zástupci většinou tvrdí, že u nás nemáme nevinně odsouzené lidi, že genetika nikdy není jediným usvědčujícím důkazem. Já ale na rozdíl od nich tvrdím, že neprávem odsouzených může být přinejmenším kolem dvaceti! A to je špatně.

Mají neprávem odsouzení lidé šanci na obnovu soudního řízení?
Určitě mají, ale jak to říct... Čeká se na precedens, tedy na statečného soudce, který povolí obnovu procesu, ve kterém bude zpochybněna či vyvrácena analýza DNA, která před lety přivedla nevinného člověka do vězení. Zatím se takový soudce hledá.

Asi před dvěma lety vás Správa Pražského hradu přizvala k analýze koster Přemyslovců. Chtěli, abyste pomohl s identifikací tisíc let starých pozůstatků v kryptách pod chrámem sv. Víta. To se dá DNA analyzovat i z kostí?
Ano. Tu metodu jsme vyvinuli společně s kolegy Martinem Pospíškem a Jonem Davorenem pro účely identifikace obětí v masových hrobech v Bosně a Hercegovině, kdy jsme potřebovali mít spolehlivou, věrohodnou a hlavně rychlou metodu. Teď je převzata mnoha laboratořemi ve světě. Její přesnost a spolehlivost pro novodobé kosterní nálezy se dá vyjádřit hodnotou 99 procenta. Protože však o sobě pochybuji, nechávám si zbylé procento pro případnou neznámou chybu.

Jak znělo zadání?
Prozkoumat kosterní ostatky z Pražského hradu - je jich tam zhruba dvacet - a na základě analýzy DNA určit, kdo je kdo a kdo je s kým příbuzný. Měli jsme identifikovat pozůstatky Boleslava I. a Boleslava II. Dále jsme se měli pokusit přiřadit ženské kostry k jejich potomkům, potažmo manželům.

Co jste zjistili?
To je předčasná otázka. Abychom práce na Pražském hradě bezchybně zvládli, řekli jsme si, že naši metodu nejprve vyzkoušíme na kosterních pozůstatcích nižší historické hodnoty z vybraných archeologických nalezišť v Česku. Chtěli jsme na nich ukázat, že funguje. Dali jsme si čas tři roky na to, že ji budeme cizelovat, a až pak se pustíme do Přemyslovců.

Na čem a kde jste tedy "trénovali"?
Kromě jiného jsme zpracovávali kosterní pozůstatky ze slovanského pohřebiště z desátého století na Tetíně, pak z dvanáctého století ze hřbitova okolo kláštera Sv. Markéty v Podlažicích, kde mimochodem zřejmě vznikla známá Ďáblova bible. Také jsme analyzovali neolitické, jedenáct tisíc let staré kosterní pozůstatky z moravských Těšetic.

Byli jste i za hranicemi?
Zajeli jsme do německého Ergoldingu, kde byly objeveny hroby ze sedmého století. Z nalezených kostí jsme měli určit, kdo je tam vlastně pochovaný. Podle bohaté a také ojedinělé hrobové výzdoby - našly se tam mimo jiné zdobené zbraně a spony - to mohli být Merovejci, příslušníci slavného franského rodu. Po více než ročním výzkumu jsme dokázali s jistotou říci, že dva nalezení muži, kteří se drželi za ruce, byli bratři. Třetí kostra patřila jejich genetickému bratranci. Němečtí kolegové si položili otázku, zda dnes ještě žijí potomci pohřbených mužů. S existujících databází jim vyšlo 20 až 22 osob s velmi blízkou shodou. Dech se jim ale zatajil především při porovnávání DNA velmožů z Ergoldingu se vzorky získanými z koster rodiny cara Mikuláše II., kterou vyvraždili bolševici. Když se mi tyhle výsledky dostaly do rukou, zamrazilo mě v zádech. Ti dva bratři jsou totiž s velkou pravděpodobností prapradědečci Konráda I. z Oldenburgu, který byl zakladatelem linie, z níž pocházejí mimo jiné Romanovci a také dánské, norské i švédské královské rodiny, jakož i princ Filip, vévoda z Edinburghu.

Kdy po všech těch zkušenostech začnete na Pražském hradě začít zkoumat naostro Přemyslovce?
Nevím, protože já sám na víc než dvacetimilionový výzkum nemám peníze. Dvakrát jsme sice podali žádost o grant, ale ani jednou jsme ho nezískali, mimo jiné proto, že nezasvěcení lidé tvrdili, že genetické rozbory z kostí nejdou dělat. Oni bohužel nevědí, jak hluboce se mýlí. No, a dělat výzkum bez peněz donekonečna nejde.

Pokud se peníze na výzkum seženou, máme se těšit na nějaké překvapení?
Pro mě víc než překvapivé výsledky je v tuhle chvíli podstatné, že nemáme geneticky zmapovanou tak důležitou evropskou dynastii. Pokud by se nám to podařilo ji udělat, byl by to unikát. A dost možná, že bychom přepisovali učebnice dějepisu.

Jak to myslíte?
Měli jsme mimo jiné pracovat s kostmi takzvaného bojovníka, jehož hrob byl objeven na třetím nádvoří. Tak bychom mohli zjistit, jestli není vůbec prvním Přemyslovcem, případně jaký měl k této dynastii vztah.

Neměl jste někdy chuť udělat analýzu DNA z kostí Ötziho, více než pět tisíc let staré mumie nalezené na alpském ledovci?
Abych byl upřímný, to mě moc neláká. Ale po Přemyslovcích bych rád analyzoval DNA svatého Metoděje, jehož pozůstatky by se mohly nacházet na našem území. A potom mám ještě jedno obrovské přání. Identifikovat a vyzvednout ostatky Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše, kteří leží spolu s dalšími oběťmi fašistické a komunistické zvůle ve společných hrobech s nejrůznějšími zloději a vrahy na Ďáblickém hřbitově v Praze. Tito hrdinové naší novodobé historie si zaslouží důstojné místo k poslednímu odpočinku.
-

RNDr. Daniel Vaněk, Ph.D. (* 1965)
- vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, poté absolvoval studijní pobyt v Mikrobiologickém ústavu AV ČR
- působil ve vedení DNA laboratoře Kriminalistického ústavu v Praze, byl ředitelem DNA laboratoře Mezinárodní komise pro pohřešované osoby (ICMP, Bosna a Hercegovina); vypracovával identifikační znalecké posudky pro haagský Mezinárodní soudní tribunál zabývající se bývalou Jugoslávií (ICTY)
- v současnosti je ředitelem společnosti Forenzní DNA servis
- přednáší na Univerzitě Karlově

Snímky Ondřej Hošt: Po odběru vzorku je nutné čekat na výsledky analýzy DNA zhruba týden.