Ondřej Soukup: Smutný účet gruzínské války

My jsme to říkali, že to byli oni

Ke konfliktu směřovaly obě strany přinejmenším od jara roku 2008, posilovaly svou vojenskou přítomnost a přestaly usilovat o mírové řešení. Provokace a ostřelování na hranici houstly. Válka začala v noci ze 7. na 8. srpna gruzínským dělostřeleckým útokem na Cchinvali a komisi se nepodařilo potvrdit tvrzení Tbilisi, že reagovalo na přesun ruských vojsk ze severu. Současně potvrdila, že před vypuknutím války tam bylo více ruských vojáků, než jich tam podle dohod mělo být. Gruzínský útok komise označila za porušení mezinárodního práva.

Za porušení mezinárodního práva ale komise označila i reakci Ruska, které po stažení (či přímo úprku) gruzínských jednotek z Jižní Osetie obsadilo značnou část Gruzie, ničilo infrastrukturu a nechalo jihoosetské a abcházské vojenské a polovojenské jednotky obsazovat a ničit gruzínské vesnice v zóně konfliktu. Především obsazení vrchní části Kodorského údolí v Abcházii bylo porušením mezinárodních dohod.

Komise také odmítla ruské tvrzení o genocidě jihoosetských civilistů. Připomeňme, že Moskva obvinila Tbilisi ze zabití více než dvou tisíc lidí. Generální prokuratura zahájila formální vyšetřování a oznámila přípravu žaloby proti gruzínskému prezidentovi Michailu Saakašvilimu a vedení gruzínské armády u Mezinárodního trestního tribunálu. Postupně se ale ukázalo, že vzhledem k faktu, že z Cchinvali bylo několik dní před vypuknutím konfliktu evakuováno skoro všechno civilní obyvatelstvo, počet obětí byl relativně nízký. Podle zprávy vláda Jižní Osetie hovoří o 365 mrtvých, včetně členů jihoosetské domobrany. Netřeba to zlehčovat, ale na žalobu do Haagu to přeci jen není.

Propagandistická válka, podobná té, jež probíhala okolo počtu obětí, se ale zjevně nezastaví. Obě strany konfliktu v zásadě zprávu přivítaly, jakkoli k ní mají částečné výhrady. Gruzínský ministr zahraničí Grigol Vašadze prohlásil, že "pomůže Gruzii obhájit pozici". Vyjádřil jen zklamání, že komise se vyhnula slovnímu spojení "ruská vojenská agrese", byť všechna fakta pro takovéto tvrzení podle jeho názoru zpráva obsahuje.

Ruské ministerstvo zase uvítalo, že komise označila Gruzii za bezprostředního viníka rozpoutání horké fáze konfliktu. Odmítá ale, že by reakce Moskvy byla neproporcionální a přehnaná. "Ruská strana použila sílu jen k potlačení těch vojenských pozic na území Gruzie, které byly využity pro útok na Jižní Osetii," píše se v oficiální reakci ruského ministerstva zahraničí. Proč byl obsazen přístav Poti, který se nachází několik stovek kilometrů od Jižní Osetie, prohlášení nevysvětluje. Jistě, připlouvaly přes něj i vojenské náklady, podle této logiky by ale cílem mohla být třeba pekárna, která vojáky zásobovala chlebem.

Bližší Kavkaz než Brusel

Ponechme ale vyzobávání jednotlivých kousků zprávy tiskovým službám příslušných ministerstev a podívejme se na momentální stav.

Je jasné, že během "pětidenní války" Gruzie přinejmenším ve střednědobém horizontu ztratila šanci na znovupřipojení Abcházie a Jižní Osetie. A to nejen pro velký odpor Ruska, ale především proto, že po událostech loňského srpna nenajdete jediného Abcházce nebo Jihoosetince, který by si něco podobného přál. A stejně jako před rokem si Rusko nemůže dovolit hodit obě republiky přes palubu, aniž by riskovalo destabilizaci severního Kavkazu. Desetitisíce Jihoosetinců žijí v Severní Osetii na hranici se stále neklidnějším Ingušskem. Abcházci jsou zase etničtí příbuzní Adygejců.

Klid na severním Kavkazu je pro Moskvu důležitější než bezzubé protesty Evropské unie, která stále marně čeká na splnění všech bodů mírového plánu prezidentů Medveděva a Sarkozyho ze září loňského roku.

"Obě strany konfliktu v zásadě zprávu EU přivítaly, jakkoli k ní mají "částečné výhrady". Znamená to, že je dokument k ničemu? Ne tak docela."