Stanislav Komárek: O kozí nožce, právech a Plzni

Po dlouhá léta se snažím na své zahradě udržet v jistých mezích bující a nepříjemně zapáchající bylinu, zvanou správně česky bršlice kozí noha, lidově pak kozí nožka. Laskavý čtenář ji jistě zná, pokud ne z botanických příruček, tedy jistě od vidění ze stinných zahrad, rumišť a okrajů lesů.

Pokud by se jen jeden jediný rok nechala být, spolehlivě zastíní a udusí všechny další trávy a květiny a přemění celý sad v chmurnou monokulturu - v rychlosti bujení nemá konkurenta. Vyhubit ji nelze: má celou síť podzemních oddenků, které se rychle rozrůstají a prorostou doslova všude - to by se musela celá povrchová vrstva shrnout buldozerem. A tak nezbývá nežli ji jen "tlumit" - jako vše, co vybují rychle, je měkká a úderu srpu neodolá: celá procedura se musí pravidelně opakovat, tak nejméně čtyřikrát za sezonu. Staré čínské úsloví ostatně také říká, že ušlechtilé stromy rostou pomalu, plevelné rychle.

Podobný management je nutno nasazovat i ve společnosti: podsvětí je neustále třeba "přistřihávat", ale vyhubit je nelze - kořeny jsou příliš hluboké a rozvětvené a vykopat je je iluzorní. Školy je nutno pracně zakládat a udržovat, zatímco veřejné domy vzniknou samy, seriózní noviny se možná záhy neobejdou bez subvencí, bulvár se prodává sám. Tak tomu bylo odevždy, problém je pouze ten, když se na chvilku umdlí.

Státem otřásá plzeňská kauza, ale je dobře vědět, že se jedná jen o vrchol ledovce a nepřehlédnutelné znamení změn, které se s námi staly. Občanstvo mělo už po mnoho desetiletí ze strážců práva a pořádku strach a vyhýbalo se jim, jak jen mohlo - teď se ukazuje, že právem. To, že plody opominutí a přivírání očí dozrávají, je vidět na mnoha znameních. Je znepokojivé, že na mnohá klíčová místa ve společnosti se dostávají či na ně alespoň lačně čekají osoby, patřící mnohem spíše k jejímu sedimentu a o jejichž činnosti a cílech si nelze dělat iluze.

Situace není historicky ojedinělá: už Francois Villon má v jedné ze svých básní verš "lehký život lotrů neohromí" a Petr z Chelčic chápal stát jako "peleš lotrovskou". Celé normalizační období bylo ukázkou panství "malých lidí" třetí jakostní třídy. Průšvih je, že podobnému stavu veslujeme ze všech sil vstříc. To, co vypadá jako spiknutí, není cosi ďábelskou inteligencí centrálně řízeného - ono se to tak "spikává" samo.

Je-li edukačním cílem Evropské unie, aby dva lidé ze tří byli absolventy vysoké školy, ber, kde ber, je s podivem, že celá věc bude zákonitě ústit buď do prodeje, nebo do rozdávání titulů? Potíž je v tom, že celou věc nelze ohlídat ryze administrativními prostředky sčítáním imaginárních bodů a kontrolou kolonek - někdo konkrétní musí na svou odpovědnost říci, že tohle je dobré a tohle zlé. Problém není zdaleka jen u nás, ale v jistém smyslu v celém západním světě - produkce "publikací pro publikace" a "konferencí pro konference" tak, aby byly zajištěny tabulkové požadavky, s jistým zpožděním simuluje situaci na americkém trhu s nemovitostmi a zapleveluje světové písemnictví. To, co se jeví jako kompaktní žulový masiv, se při bližším ohledání ukáže jako velké nakupení bublin. Jen ještě rychle našlehat trochu pěny, aby se za clonou podařilo to či ono...

Je podzim a na pár měsíců bude klid, ale právě včera jsem si koupil karborundový brousek. S novým jarem pak budu vyhlížet, kde kozí nožka vyrazí příliš velký a nápadný trs, abych jí ho mohl useknout u samé země. Jinak bude ze zahrady jen odpudivá plocha prapodivně páchnoucího býlí.

Stanislav Komárek
Autor je biolog a filozof.

Je-li cílem unie, aby dva lidé ze tří byli absolventy vysoké školy, je s podivem, že celá věc vyústí buď v prodej, nebo rozdávání titulů?