Novodobá Tugendhat

Dům na Červeném kopci v Brně vypadá, jako by se vznášel nad korunami stromů, a dosáhl takové slávy, že putuje po celém světě. Podle projektu architekta Zdeňka Fránka byl sice dokončen v roce 2005, ale je neustále - znovu a znovu - objevován a připomínán. Stal se nejpublikovanějším rodinným domem postaveným v novém tisíciletí na území České republiky.
A jakkoliv je vkus pomíjivý, už teď se hovoří o tom, že je to s velkou pravděpodobností nejkrásnější dům, jaký byl v Brně po druhé světové válce postaven. Možná jde o novodobou vilu Tugendhat. Jenže jsou tady rozdíly. Zatímco vila Tugendhat je po funkcionalistickém způsobu hranatá, Fránkův dům levituje svou kuželovitou přídí do prostoru. Je to vizuální báseň z betonu, oceli a skla, do níž se člověk snadno zakouká - a pak už ji jenom těžko zapomene.

Architektonická ikona

Před několika týdny vyšly hned tři knihy, do nichž byl Dům na Červeném kopci zařazen. Dvě z nich vydalo německé nakladatelství Braun, které převzal Slovart, jedná se o výpravné publikace Evropská architektura a Domy. Zatímco první z nich představuje nejrůznější stavby podle jednotlivých regionů a států k nim náležejícím, druhá soustřeďuje výhradně nejzajímavější počiny na poli rodinných domů a vil - v celosvětovém záběru. Brněnský dům i v takto širokém pojetí a nejtvrdší konkurenci sestavené teoretičkou architektury Michelle Galindovou působí výjimečně. Třetí publikací je Architecture V4, která představuje stavby v zemích Visegrádské čtyřky.

Navíc před dvěma lety magazín Wallpaper v souvislosti s domem zařadil Zdeňka Fránka mezi 101 nejzajímavějších architektů světa (The World's Most Exciting New Architects). Dům pochopitelně nechybí ani v knize Slavné brněnské vily, která byla vydána v roce 2006. Zaujal ale také mimo Evropu, byl prezentován v Číně nebo Jižní Koreji. Dům na Červeném kopci tak má během krátké existence natolik bohatou bibliografii, že by zabrala několik stránek.

Díky tomuto zájmu médií a odborných nakladatelství brněnská vila dosáhla statusu určité ikony. Dům na Červeném kopci je velmi fotogenický, ale každý, kdo ho navštívil, potvrzuje, že nabízí ještě silnější zážitek, než se dá z fotografií usoudit. Jezdí si to na vlastní oči ověřit milovníci zahraniční architektury, třeba z Nizozemska nebo Belgie sem přijely plné autobusy. Hledají Kamennou ulici, která se rázem stala známou adresou.

Třípodlažní dům stojí na podlouhlé parcele na prudkém severním svahu. Je to dramatické místo mezi vzrostlými stromy, které na podzim hrají všemi barvami. Může se to zdát jako nevýhodná poloha, ale její možné nedostatky se povedlo vyloučit kvalitou projektu. Musel se jen udělat hluboký zářez do terénu, aby vznikla dostatečně velká plošina, na niž mohl být usazen. Stavba je po celém obvodu prosklená, takže se z ní otevírají nejenom pohledy na brněnské panoráma zahrnující Pisárky, Žlutý kopec, Špilberk i Petrov, ale především je výborně prosvětlená. Na samém počátku stavebních prací architekt pomocí tyče přesně sledoval, kam během dne dopadají sluneční paprsky. "Když jde slunko po svahu, tak od rána do večera tvoří uvnitř srpek," vysvětluje Zdeněk Fránek, jak zajistil domu to nejlepší přirozené světlo.

Okna na míru

Dům na Červeném kopci má svou historii. Architekt jej navrhl pro svou sestru Renátu, která jej vybudovala spolu s manželem Liborem Navrátilem vlastníma rukama. Projekt byl hotový už v roce 1994, ale než byla stavba dokončena, uběhlo dlouhých jedenáct let. Na svou dobu šlo o technologicky složitou stavbu a postupovalo se podle finančních prostředků, které měli Navrátilovi k dispozici.

Nakonec dům přišel na sedm milionů korun, což se vzhledem k velikosti, kvalitě architektury a provedení zdá jako mírná cena. Tím, že se nic zbytečně neuspěchalo, nemuselo se sahat ke kompromisním řešením, jež by v důsledku oslabila vyznění domu. V konstrukci se kombinuje monolitický železobeton a tradiční zdivo, na podlahách je položen travertin s podlahovým vytápěním.

Hlavním technickým problémem byla veliká, zakulacená a zároveň kónická okna přesahující dvoumetrovou výšku: dohromady šlo o desítky čtverečních metrů ohýbaného skla. Musela se vyrábět speciálně na míru a byla to složitá práce na zakázku, kvůli níž se stavba protáhla. Ostatně okna byla i její nejdražší položkou.

Volnost a pohoda

Neznám jiný rodinný dům, jehož hlavní obytný prostor by měl kuželovitý tvar (vypíná se nad kruhovou garáží) a byl přístupný po spirálovitých rampách. Motiv spirály s sebou nese jakousi kouzelnou neukončenost, vzestup a lehkost. Je to optimistická kompozice, která se jen tak neomrzí. Navíc je nesporně výhodná v tom, že člověk neklopýtá přes schody.

"Když jsem pracoval na návrhu, při cestě po Americe jsem viděl poslední dům Franka Lloyda Wrighta, jeho Lykes House u Phoenixu v Arizoně," říká architekt Fránek. "Líbil se mi, jak je položený do svahu. Lykes House uvnitř rampy nemá, ale zase jsou v Guggenheimově muzeu, které také postavil Wright, takže se mi to asi propojilo."

Než architekt došel ke konečné podobě projektu, udělal několik velkých modelů, aby si ověřil, jak spolu budou různé tvary - kužel a válec - fungovat. Jejich přechody přinášejí zajímavé detaily. Ze všeho nejdůležitější však je, jak se v domě žije. Renata Navrátilová si nestěžuje, ba je vrcholně spokojená.

"Jsme čtyři. Plus tři kočky plus velký pes. Kuchyň je spojená s obývákem, protože ráda a často vařím, takže celá naše rodina žije vlastně v jednom velkém prostoru," pochvaluje si v monografii Perspektivy, v níž jsou soustředěny projekty Zdeňka Fránka za posledních dvacet let. "Všichni čtyři jsme emotivní, a tak sem vnášíme i naše neklidy nebo klid. A ani tenhle silák dům nemůže naše nálady přebít. Jsme spolu, když chceme být spolu, když ne, prostě zalezeme."

Zdeněk Fránek
(*26. srpna 1961 v Boskovicích)
V současnosti patří k nejuznávanějším českým architektům. Vymyká se z hlavního proudu, který se vyznačuje odkazy k neofunkcionalismu či minimalismu. Jeho domy jsou expresivní, plastické, plné živoucích křivek a nečekaných řešení. Má rád barokní architekturu, ale také legendárního brazilského architekta Oscara Niemeyera nebo nejslavnějšího amerického architekta Franka Lloyda Wrighta.

Od roku 1992 realizoval kolem dvou desítek staveb, z nichž nejznámější je jeho dostavba zámku ve Velkých Opatovicích, tělocvična v Jaroměřicích nebo polyfunkční dům na Žižkově. Nyní se dokončují kostely v Litomyšli a Černošicích. Už o nich referoval sledovaný nizozemský architektonický časopis A10 a mezinárodní encyklopedie 1000 Landscape Architecture.

Foto Ester Havlová, Filip Šlapal: Třípodlažní dům stojí na prudkém severním svahu s nádherným výhledem na Brno. Pohled z galerie, která se vine po obvodu domu. V jedné části je umístěna knihovna. Průhled z kuchyně do obývacího pokoje. Oba prostory odděluje jen nerezová síť. Dům působí velmi lehce, jako by se vznášel nad stromy v zahradě. Konstrukční prvky se v hlavním obytném prostoru prolínají s elegantní samozřejmostí. Díky přesné kompozici oken je v domě dostatek přirozeného světla.