Jako tráva ve větru

Když se mi poprvé dostala do ruky objemná knížka Collection: Evropská architektura, kterou po německém nakladatelství Braun nedávno vydal také Slovart, zpozorněl jsem. Vlastně jsem tomu ani nechtěl věřit: český barák na obálce?

Atraktivní stavbu pražského Golf Clubu Hostivař, která se svou ježatou fasádou z dřevěných prken výrazně odlišuje od běžné produkce podobně zaměřených objektů, navrhli architekti Petr Kolář a Aleš Lapka z ateliéru ADR ve spolupráci s Josefem B. Novotným.

"Nikam jsme netelefonovali ani nenabízeli. Nakladatelství Braun si golfový klub vybralo samo," vzpomíná Petr Kolář na to, jak se stalo, že projekt Němci zařadili do knihy. "Loni někdy na jaře se nás zeptali, jestli souhlasíme s jeho publikováním, a pokud ano, jestli bychom jim neposlali fotografie."

Aleš Lapka přiznává, že nabídce nejprve nevěnovali přílišnou pozornost, dokonce o měsíc přetáhli uzávěrku, ale v nakladatelství prý měli trpělivost a počkali. "O tom, že se hostivařská klubovna nakonec dostala na titulní stranu knihy, podle mě spíš než autorka rozhodoval grafik," domnívá se Lapka. "Je hodně fotogenická."

Projekt, dokončený před dvěma lety, vznikal postupně. Nejprve byla na kdysi zanedbaném pozemku vybudována cvičná louka s krytým odpalištěm, později vedle něj vznikla krásně tvarovaná devítijamková plocha a byla postavena klubovna s restaurací, zasedacími místnostmi a odpočinkovými prostory, přičemž z restaurace se vstupuje přímo na terasu, kterou kryjí membránové plachty. Jsou vidět už zdálky a návštěvník má pod nimi za každého počasí přímý kontakt s hřištěm, sleduje jeho sytě zelené terénní vlny, vzduch osvěžuje blízké jezírko.

Východisko z nouze

Ke klubovně přiléhá o patro vyšší hala a je vybavená celou řadou nejrůznějších simulátorů, které umožňují nácvik skutečné hry ve virtuálním prostředí. To, jak vypadá, je ve skutečnosti východiskem z nouze a potvrzením skutečnosti, že pravé nadání a kreativita se projeví až v okamžiku omezených podmínek. Architekti chtěli nejprve běžnou průmyslovou stavbu ozvláštnit obložením z přírodních kamenů, jenže investorovi se to zdálo příliš nákladné.

"Potom jsme přišli s umělým kamenem, jenže ani ten nebyl laciný. Tak jsem si řekl, že tam dáme dřevo, protože je nejlevnější," vzpomíná Petr Kolář.

Na halu byl upevněn rošt, na který přišly až čtyři vrstvy smrkových prken několika velikostí. Způsob jejich překrývání, to, jaký úhel svírají nebo jaké mají mezi sebou rozestupy, je ovšem výsledkem přístupu jednoho z nejvýznamnějších českých sochařů Jiřího Beránka. Ten vytvořil určitě svoje nejrozsáhlejší dílo a zprvu tuctová budova se tím k nepoznání proměnila. Pragmatická krabice zmizela a může připomínat trávu ve větru - nebo prostě jen dobře uložené fošny. Když se setmí, hala se oživuje, protože pomocí špičkového osvětlení mění svou barvu - jako by byla ježatým chameleonem a ne jen obyčejnou schránkou pro golfové trenažéry a jejich uživatele.

Architekti Petr Kolář a Aleš Lapka na sebe upozornili už v roce 1997 vysoce hodnocenou budovou veslařského klubu Slavia Praha (leží přes Vltavu naproti Tančícímu domu) nebo obytnou kolonií Pod Kozincem, která se stala na začátku jednadvacátého století klíčovým příspěvkem k debatě o individuálním bydlení. Šlo o první rozsáhlý soubor rodinných domů s plochými střechami po roce 1989 a odborníky byl vítán nejen jako reakce na zastaralé řešení satelitů vznikajících na kraji měst, ale také jako důstojné navázání na slavné funkcionalistické vily na Babě ze třicátých let minulého století.

Ostatně kolonie více než šesti desítek domů má s golfovým klubem přímou souvislost. Už když investor tento koncept promýšlel, počítal s hřištěm na golf položeným v těsné blízkosti Kozince, na druhé straně Hornoměcholupské ulice. Je to coby kamenem dohodil.

Česká stopa

Když člověk nahlíží do podobných publikací, do jaké se nyní golfový klub v Hostivaři dostal, snaží se určit význam zdejší tvorby v mezinárodním kontextu, zamýšlí se, jestli přece jenom Evropa není pořád ještě viděna příliš západníma očima, podle nichž se všechno zajímavé odehrává jen v zemích na té správné straně někdejší železné opony.

Autorka knihy Michelle Galindová šla proti tomuto klišé a sledovala architekturu i v zemích bývalého socialistického bloku. V České republice si do publikace kromě hostivařského klubu vybrala hned dalších deset projektů - oproti čtyřem ruským, třem slovinským, dvěma slovenským, jednomu ukrajinskému, litevskému nebo polskému. Mimochodem, Rakušané mají v kolekci také jedenáct počinů (včetně slavné lanovky v Innsbrucku od Zahy Hadid), ale Švýcaři, kteří jsou nyní pokládáni za nejinspirativnější tvůrce, jenom devět. Vedle golfového klubu v Hostivaři se v knize dále objevila brněnská vila na Červeném kopci (Zdeněk Fránek), polyfunkční dům v Uherském Hradišti (Svatopluk Sládeček), pražské BB Centrum - objekt Gama a Nová Brumlovka (Jan Aulík, Jakub Fišer), obytný soubor na Krutci (Tomáš Kuba, Ladislav Pilař) a bytový dům XY na Hřebenkách v Praze (Radan Hubička), přestavba sila na na rodinný dům v Olomouci (Tomáš Pejpek a Szymon Rozwalka), kostel svatého ducha v Ostravě (Marek Jan Štěpán), rekonstrukce domu s pečovatelskou službou v Ostravě (Radim Václavík) pavilon hygieny Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně (Aleš Burian, Gustav Křivinka) a administrativní a skladový objekt společnosti Bextra v Brně (David Kotek).

Můžeme bezesporu hovořit o úspěchu. Dá se totiž věřit, že Galindové nešlo o povinně proporcionální zastoupení, ale jenom o hledání kvalitních domů postavených v posledních několika letech.

Golf Club Hostivař
Hornoměcholupská 565, Praha 15 - Horní Měcholupy
Projekt: 2002 - 2006
Realizace: 2003 - 2007
Zastavěná plocha: 1730 m2
Celková užitná plocha: 2863 m2
Investiční náklady: 80,5 mil. Kč
Investor: Sport Hostivař, a. s.

Foto Golf Club Hostivař: Odpalovací hala je po setmění jako chameleon, protože díky nasvícení může měnit barvy. Smrkové desky na její fasádě jsou položené podle návrhu sochaře Jiřího Beránka. Specialitou architektů Petra Koláře a Aleše Lapky je využití membránových plachet, které nejenom poskytují stín nebo chrání před deštěm, ale také odlehčují kompozice staveb a v detailu vypadají jako abstraktní objekty. Restaurace klubu během krátké doby získala výborné renomé, dá se z ní vstoupit na terasu. Odpalovací hala navazuje na klubovou část, odkud je výborný rozhled na hřiště a nedaleké umělé jezírko. Obálka nové knihy o evropské architektuře zdobí vizuálně přitažlivé dílo architektů Petra Koláře a Aleše Lapky (repro: Slovart). Když návštěvník přichází do areálu, nejprve vnímá kontrast mezi pravoúhlými tvary klubovny a organicky působícími plachtami. Až potom si vychutná bizarní krásu odpalovací haly.