Jiřetínští nemají jasno: někteří by šli, jiní ani za nic

Při projížďce Horním Jiřetínem na Mostecku by nikoho nenapadlo, že tohle město právě balancuje na hraně mezi přežitím a likvidací. Opravují se tu chodníky i fasády domů, radnice chystá obnovu kanalizace a na okraji města září zbrusu nová čtvrť luxusních rodinných vil. Na stěhování to tu v nejbližší době nevypadá.

"Postavit dům a jít pryč? Ani náhodou!" ujišťuje postarší žena, když vykukuje z okna jedné z právě dokončených nákladných novostaveb. Přitom právě Jiřetín je nejohroženější - v případě rozšíření těžby jednoduše zmizí z mapy.

"Mě odsud nedostanou!"

Dvouapůltisícový Horní Jiřetín je svým vzhledem klasicky severočeské město. Obklopuje jej šedá, industriální krajina, nechybí tu chemička ani ropná rafinerie, ponurou atmosféru ještě umocňuje sychravé listopadové počasí. Místní to tu ale vnímají jinak.

"Bydlím tady celý život, vychoval jsem tu tři děti, je to náš domov. Proč bychom se někam stěhovali? Uhlí není potřeba tak moc, jak všichni tvrdí. Jsou i jiné možnosti. Například jaderná energie. Nikam nepůjdu. Mě odsud dostanou jedině nohama napřed," prohlašuje nekompromisně Josef Paulus, majitel zdejšího hostince a prohodí ještě několik nepříliš lichotivých vět na adresu Litvínovské uhelné. Ta chce v jednom ze zdejších lomů v příštích desetiletích vytěžit zhruba 750 milionů tun hnědého uhlí. Podzemní ložisko se ale táhne přesně pod domy jiřetínské zástavby.

Kdyby se tu skutečně začalo těžit, demoliční četa by srovnala se zemí prakticky celé město včetně přilehlé vesnice Černice. Litvínovská uhelná přichází rok co rok s nabídkami, ve kterých Jiřetínským dává dvě možnosti: buď jim dá za vystěhování peníze, nebo náhradní bydlení. Poslední nabídka vypršela letos v červnu a společnost teď chystá další. Na tlaky uhelných společností jsou už místní zvyklí. Těžilo se tu za první republiky, za okupace tu uhlí dobýval i Hitler, který také velkou část kolem Jiřetína vytěžil.

"Ty řeči o těžbě a bourání domů už tu běží roky a nikdo tomu nevěří. Já jsem se tady narodila a chci tu i umřít," říká na adresu Litvínovské uhelné Hana Čidlová, 63letá starousedlice, která tu bydlí ve velkém rodinném domě. Vzápětí ale připouští, že kdyby šli všichni, ona sama by vystěhování města neblokovala. "Kdyby to bylo nutné, tak bych asi šla. Ale nechci od nich žádné peníze. Vyměním jen dům za dům. A budu chtít nejméně stejný, jako je tenhle," říká Hana a poplácává přitom oprýskanou omítku svého stavení.

Co člověk, to jiný názor

Na otázku, jestli přijmout nebo nepřijmout nabídku Litvínovské uhelné, Jiřetínští odpovídají každý jinak. "Nechce se mi odtud, na druhou stranu ale chápu, že je to potřeba. I naše děti budou chtít topit. Takže já bych šla, rozhodně bych ale brala peníze, ne náhradní dům," říká Anastázie Smítková, která bydlí v rodinném domku v centru města. Její sousedé jen o pár ulic dál ale mluví poněkud jinak. "Doufáme, že k bourání dojde. Stejně to tu chceme prodat a odstěhovat se do Mostu nebo do Litvínova," říkají postarší manželé. Nejvyhraněnější názor má však jiřetínský starosta Branko Glavica. "Nevím, jaké mají nabídky, a ani nás to nezajímá. Nešli bychom, ani kdyby nám dali pětinásobek hodnoty domů. Ani se nechystáme s nimi vyjednávat. Není o čem," říká Glavica.

Prodáváme těžba netěžba. Pozemky v Horním Jiřetíně jsou na prodej i přesto, že je budoucnost nejistá. foto: HN – Zuzana Šmajlerová

Nešli bychom, ani kdyby nám dali pětinásobek hodnoty našich domů.
Branko Glavica, starosta Horního Jiřetína