Julie Hrstková: Čisté ruce Temelínu

Když se kombinuje politika a ekonomika, nejde to někdy dohromady. Potvrzuje to i případ Temelín. Na první pohled vypadá jako standardní výběrové řízení na dostavbu jaderné elektrárny. Na druhý pohled je jasné, že zrovna stavba jaderné elektrárny není normální zakázka a postupovat klasickým výběrovým řízením nelze. Jádro už od dob Einsteina a manželů Rosenbergových je politickou záležitostí. To samé platí i pro Českou republiku, i když tomu dosavadní postup nenasvědčuje.

Jen rychlá rekapitulace - energetický "stát ve státě" ČEZ vyhlásil výběrové řízení na dodávku několika bloků jaderné elektrárny Temelín v celkové hodnotě až půl bilionu korun. Pak se objevili zájemci, mezi nimi ruská státní společnost Atomstrojexport. Posléze se probudila vláda, která prohlásila, že výběr jaderné elektrárny spadá do její pravomoci a chce se na něm podílet, neb jde o záležitosti bezpečnosti státu. A nakonec ČEZ řekl, že je celá situace poněkud "nešťastná" a jde o komunikační šum.

Jedním z řešení, jak z celé situace vyváznout s relativně čistým štítem, je zvažovaný "zákon Temelín", který by vyloučil politicky nevhodné zájemce. Strategicky významné investice si hlídá každá země, i když u toho nedělá takové divadlo. Ostatně s jednorázovými zákony má Česká republika letité zkušenosti. Počínaje Benešovými dekrety přes poválečné vyvlastnění majetku zbylé šlechtě - lex Schwarzenberg, lex Liechtenstein - až po zákon o zákazu privatizace letiště Praha, který bude sněmovna znovu projednávat; vždy šlo o kombinaci peněz a politiky. A ve finále vždy zvítězila politika.

Zakázka na dostavbu Temelína je strategická a musí podléhat státní energetické koncepci a odpovídat tomu, do jaké části světa chce Česko patřit. A ČEZ je z větší části státní firma, takže vláda do toho má co mluvit i jako majoritní vlastník. To je v pořádku. Problém ale je, že po většině státem řízených tendrů zůstává pachuť špíny, netransparentnosti a úplatků.

Stačí jmenovat několik případů - výběr stíhaček Gripen, policií sledovaný monitorovací systém evropských dotací, nejdražší výstavba dálnic na světě nebo nejnověji bitva o odstranění ekologických škod v řádu sta miliard. Nic z toho chuť předat výběr v ceně půl bilionu korun do rukou politiků nepřidává.