Jak opravit podivně vzkvétající zemi blbé nálady

Na něčem se dva "nesmiřitelní" protagonisté posledních dvaceti let, Václav Havel a Václav Klaus, přece jen shodnou. Česko není v optimální kondici. Klaus přebírá Havlovu terminologii z konce devadesátých let a hovoří o viditelné "nové blbé náladě". Havel v projevu k pádu komunismu parafrázuje svůj první prezidentský projev a říká, že naše země sice vzkvétá, ale "dost divně." Z čeho "blbá nálada" a "divné vzkvétání" pochází? Je to vážné? A co s tím?

"Země nesměřuje nikam"

Češi na rozdíl od Maďarů (a v menší míře od Slováků) nostalgií po časech komunistického režimu netrpí. Valná většina považuje budování demokracie za úspěch.

Faktem ale je, že vlna nespokojenosti je mohutnější než kdykoli předtím. V září zaznamenala agentura STEM největší nespokojenost s vývojem v zemi za posledních třináct let. 46 procent Čechů si myslí, že se Česko vyvíjí nesprávným směrem. Dalších 40 procent soudí, že "země nesměřuje nikam". V překladu to znamená: obecný souhlas s demokracií a trhem je narušován způsobem, jakým se tyto principy a ideály naplňují.

Sociologové zmiňují několik momentů, které deziluzi posilují. Na prvním místě je ale vždy politika. "Lidé si během převratu přáli politickou svobodu, teď však mají pocit, že možnost ovlivnit veřejný život nedostali. Chtěli rovnost šancí, aby mohl slušný člověk při dodržování pravidel dosáhnout přiměřeného vzestupu. Teď však vidí, že se pravidla nedodržují, že rozhoduje korupce a klientelismus," řekla nedávno serveru aktuálně.cz socioložka Zora Bůtorová.

Bez významu není ani ekonomický faktor. Česko, s výjimkou letoška, zaznamenává deset let nepřetržitého ekonomického růstu, část lidí to ale nepociťuje. Lidí, kteří mají problémy vyjít s penězi, neubývá. Ba naopak: v roce 2003 se za chudé podle CVVM označilo 22 procent lidí, v roce 2009 už 34 procent.

Přesto hraje ve formování pocitu deziluze větší roli politika. Pro srovnání: celkově lepší životní úroveň než před listopadem 1989 udává polovina lidí. To, že má možnost lépe ovlivňovat život v naší zemi, si ale myslí pouze třetina populace.

Nulová vize

I sami politici paradoxně v neformálních rozhovorech přiznávají, že hlavní problém české politiky je v tom, že ztratila jakoukoli vizi. Do značné míry se zredukovala na techniku získání či udržení moci moci a profitu z ní.

"Strany už nejsou schopné ani kompromisu, jediné, co dokážou, je uzavírat mezi sebou barterové obchody. Otázka nezní, jak se dohodnout, ale co z toho budu mít," říká zdroj blízký současnému kabinetu Jana Fischera.

Privatizovaná politika

Stále patrnější redukce politiky na profit (a nemusí to být pouze grossovské "žití z politiky") má důsledky pro celou společnost. Řada analytiků upozorňuje na nebezpečí rozkladu právního státu a jeho institucí. "Nezávislost státních institucí, regulačních orgánů, odborů, ale i profesionálních poradců byla podkopána systémem klientelistických privilegií udělovaných výměnou za poslušnost," píše v aktuálním čísle časopisu Respekt v Praze usazený politolog James de Candole. Česká politika nabývá podle něj kartelových rysů, přičemž cílem je je vyloučit jakoukoli změnu.

Projevy jsou známé, takže jen namátkou: kauza Čunek, rychlostudium politiků na plzeňské právnické fakultě či na pražské Vysoké škole finanční a správní. Vazby politiků na byznys, záhadné zbohatnutí expremiéra Grosse, toskánská aféra, fakt, že přítele pražského primátora vyšetřuje švýcarská policie...

Laboratoří "privatizované politiky" jsou severní Čechy. O vliv v obou velkých stranách bojují podnikatelské skupiny, které profitují na veřejných zakázkách. V případě ODS je viditelným projevem hromadné nabírání černých duší, v případě ČSSD odstavení úspěšného volebního lídra Jaroslava Foldyny. Demokratické rozhodování je odstaveno na vedlejší kolej. Podobné příběhy se odehrávají i jinde. Třeba v Praze 5, kde starostuje Milan Jančík (ODS) - přesto, že ho voliči v minulých volbách málem vykroužkovali z kandidátky.

Veřejnost na to reaguje: výzkum CVVM v květnu zjistil, že se největší část lidí domnívá, že politiky ovlivňují nejvíce úplatky a korupce. Na druhém místě skončily lobby a zájmové skupiny, občané a odborníci mají podle respondentů na politické strany zanedbatelný vliv.

Patrné jsou dvě tendence: dez-iluze a pasivita. Politickým stranám věří v Česku jen zhruba každý šestý člověk. Současně lidé v rozhodující většině říkají, že do politiky jít nechtějí, "aby si v ní nespálili prsty".

Politika bez vize má zcela konkrétní - i ekonomické - dopady. Česko ztrácí dynamiku. Pro srovnání: zatímco v roce 1997 byl český HDP na úrovni 69,5 procenta průměru Evropské unie, slovenský zhruba na 50 procentech. Česko je sice stále před Slovenskem, jenže mezera se zmenšila o polovinu. Česko je na 80 procentech a Slovensko je pozadu jen o osm bodů.

Morálka versus systém

Odpověď na otázku, co s tím, může být dvojí. Na jedné straně tlak veřejnosti na vnitřní proměnu politické scény. Na straně druhé změna parametrů celého systému. V podstatě jde opět o koncepty, které reprezentují oba dosavadní čeští prezidenti. "Morálka se sama o sobě zavést nedá. Je třeba, aby ji systém vynucoval," píše v nové knize Kde začíná zítřek Václav Klaus. Václav Havel má opačný názor a říká, že právnímu řádu musí předcházet řád mravní.

Oba koncepty jsou přitom funkční. Na jedné straně například potřebujeme lepší zákony o veřejných zakázkách či o střetu zájmů, které budou morálku, slovy Václava Klause, vynucovat. Na straně druhé vidíme, že to leckde jde i bez zákonů. Příkladem jsou Semily, kde starosta Jan Farský zavedl transparentnější systém zadávání zakázek (nižší limit pro vyhlašování otevřených zakázek a jejich důsledné zveřejňování na internetu) a ušetřil tak až čtvrtinu nákladů.

Silnější mandát a vize

Je zřejmé, že bez reformy se neobejde celý politický systém. Česko je zemí, kde se prakticky nevládne. V tomto volebním období trvalo půl roku, než vláda vůbec vznikla, poslední rok do voleb řídí zemi udržovací vláda. Současný volební systém přitom naději na vytvoření jasné parlamentní většiny, a tím silné vlády nedává. Jakýkoli ambiciózní plán se rozplývá v souboji o každý hlas ve sněmovně. Z Julínkovy reformy zdravotnictví zbylo torzo, reforma důchodů se zasekla. Nestabilita nahrává neprůhlednému lobbingu a korupci.

Jako řešení se nabízí posílení většinových prvků ve volebním systému, což zajistí silnější mandát pro vládu. "Politici potřebují mít šanci a čas ukázat, že měli pravdu. Jinak do rizika nepůjdou," řekl nedávno HN ekonom Rafal Antczak.

Jasné vládní většiny, které zbaví politiky nutnosti uvažovat od průzkumu k průzkumu, nebo v lepším případě od voleb k volbám, by mohly pomoci při formulovaní vize nového Česka. Tu zatím strany nemají. Víme prakticky jen to, že jedna chce udržet sociální dávky (ČSSD) a druhá snižovat daně (ODS). Potřebujeme víc. Jasnou definici mezinárodního zakotvení, energetické bezpečnosti, boje s korupcí, podpory vědy, řešení zadlužení, důchodové reformy...

Vizi "lepšího Česka" dnes nabízíme ve dvaceti bodech. Otázku, jestli ji jsou současní čeští politici schopni naplnit, nebo budeme potřebovat nové, necháváme bez odpovědi.

Deziluze po 20 letech

Myslíte si, že se situace v ČR vyvíjí správným směrem?

Jste spokojeni, nebo ne?

Se současnou politickou situací je nespokojeno 88 % lidí, z toho 43 % je nespokojeno velmi.

Souhlasíte s názorem, že posledních dvacet let patří mezi nejlepší období v naší historii?