Zelený záliv

Kdo navštívil rodinný dům ve Zdiměřicích, zpravidla se do něj zamiloval a přemýšlel o tom, že by chtěl také něco podobného mít. Přitom vykazuje zdánlivě protichůdné vlastnosti: je jednoduchý a zároveň rafinovaný. Otevřený, a přitom poskytující pocit naprostého soukromí, jistoty a bezpečí. Postavený sice z monolitického betonu, ale působící lehce, křehce a přírodně. Velkorysý, nicméně dokonalý v detailech. Nekompromisní a ve své nekompromisnosti laskavý a přívětivý.

Výjimečnost domu, který byl postaven podle projektu Stanislava Fialy, ocenili i odborníci, když letos obdržel cenu na Grand Prix architektů.

Bez kontextu

Vymyslet zdiměřický dům byl oříšek. Architekt vůbec nevěděl, v jakém kontextu se bude pohybovat, vůči čemu by se měl vymezit: na začátku bylo jenom pole a na něm vytyčená dvanáctisetmetrová parcela. Mělo se stavět na zeleném lánu, ale bylo zřejmé, že to tak nezůstane, že lán vezme postupně zasvé a v těsném kontaktu budou brzy nějaké stavby, jejichž podoba byla ve hvězdách. Bylo to trochu jako věštit z křišťálové koule nebo spíš číst budoucnost z odrazu vodní hladiny.

"Jediné, čeho se dalo při promýšlení koncepce domu opravdu chytnout, byl pohled na duby rostoucí na břehu potoka, který protékal těsně za jižní stranou pozemku," vzpomíná Stanislav Fiala, jehož si klient - vědecký pracovník - vybral mezi pěti předními českými architekty.

Podobný racionální přístup, kdy investor nejprve vypracuje zadání, pak uspořádá malý konkurz, na jehož základě zvolí architekta, už není výjimečný. Pokud má někdo ambice - kromě toho, že si vybuduje pohodlnou rezidenci - dát šanci moderní architektuře, musí se stát do jisté míry odborníkem nebo alespoň fanouškem a milovníkem oboru. Ze stavebníka se pak stává, aniž by si to možná uvědomil, mecenáš architektury.

Inspirace severoafrickými Berbery

Zdiměřický dům má přehledný, skoro čtvercový půdorys, umístěný na severním okraji parcely hned u silnice. Podle architekta Fialy nemá smysl situovat domy doprostřed nebo dozadu pozemku, i když by tomu mohla jeho orientace odpovídat.

"Z mých zkušeností jsem nabyl přesvědčení, že lépe je nechat co největší a nerušenou plochu pro zeleň. A předpolí stavby, kde většinou bývají takzvané předzahrádky, využít jako zastřešený prostor pro auta, kola nebo třeba stůl na ping-pong," říká s tím, že se zároveň jedná o jakousi nárazníkovou či ochrannou zónu uzavírající parcelu skoro po celé její šířce před pohledy z ulice. Obyvatelé pak mají oprávněný dojem, že jim dům z jedné strany kryje záda a z opačné, klidové, se můžou těšit z výhledu na zelenou plochu.

Zásadním prvkem domu ve Zdiměřicích je "záliv". Jde o termín jeho autora, který tak obrazně nazývá výrazné prolnutí venkovního prostoru do vnitřního, čímž dochází k jejich plynulému propojení. Jinými slovy to znamená, že zahrada se přiblížila interiéru v neobyčejné míře a obyvatelé domu jsou s ní v tom nejtěsnějším kontaktu. Zvlněný "záliv" krytý pergolou se dá podle potřeby uzavřít posuvnými panely propletenými vrbovým proutím; sluneční paprsky, které skrze něj procházejí, vyvolávají působivou hru světla a stínu. Tento rustikální prvek se objevuje také na uličním plotu a je v působivém kontrastu k přísným hliníkovým bokům domu či betonovým zdem a stropům.

Přízemní dům má jeden ústřední prostor s nádhernou zimní zahradou a krbovým tělesem, jež slouží zároveň jako jeden z hlavních pilířů. Čelní stěna je prosklená a tvarem přesně kopíruje "záliv". Tady se převážně žije, tady probíhají společenská setkání a je tu i kuchyňská linka, kterou majitel, vášnivý kuchař, hojně využívá.

Tento neobyčejný obývák je obklopen menšími interiéry (televizní místnost, ložnice, pracovna, pokoj pro hosty, prádelna) skrytými za posuvnými dubovými dveřmi, které se dají podle potřeby roztáhnout, čímž vznikne jedna velmi rozlehlá prosvětlená místnost. Je to pohodlný, proměnlivý a ve své podstatě velmi pružný koncept. Architekt přiznává, že jej k němu přivedlo setkání s obydlími severoafrických Berberů s uzavřeným dvorem, který lemují malé místnosti vytesané ze skály. Středočeská variace berberské zkušenosti a minimalismu, doplněná moderními technologiemi, dopadla výtečně a bylo by ji možné uplatnit i v jiných rodinných domech, které nechtějí růst do výšky.

Potíže s regulací

Architekt původně navrhl plochou, zelení porostlou střechu tak, aby při pohledu z výšky splynula se zahradou. Nakonec však musela být alespoň minimálně zešikmena, protože to předepisoval regulační plán. Fiala se nicméně s nesmyslným požadavkem dokázal vyrovnat, aniž by dům přišel o prvotní lapidární výraz. Takových staveb je pořád ještě palčivě málo a v satelitech podobných Zdiměřicím jsou naprostou výjimkou. Ale právě v těchto - v architektonickém i urbanistickém smyslu - fádních sídlech jsou důležitější než kde jinde, protože mohou sloužit jako inspirace. Jsou diskrétní, neupozorňují na sebe věžičkami nebo arkádami, promlouvají především tím, že jsou kultivované a pravdivé. Nehrají si na něco, co nejsou, ale jsou výrazem souhry poučeného investora a kvalitního architekta.

Stanislav Fiala
(*1962)
Na architektonickou scénu vstoupil na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století. Navrhl například rodinný dům v Nebušicích, kancelářskou budovu MUZO Centrum v pražských Strašnicích, která se stala Stavbou roku 2000, byla vybrána do finále evropské soutěže Mies van der Rohe Award (2001) a publikována v Atlasu současné světové architektury (2005, Phaidon Atlas of Contemporary World Architecture). Jím navržená továrna Sipral získala titul primátora Prahy Stavba desetiletí 1990 až 2000.

Foto: Petr Jedinák: Dům je plynule propojen se zahradou. Tento záliv - jak prolnutí vnějšího prostoru s vnitřním nazývá architekt - se dá podle potřeby uzavřít posuvnými panely propletenými vrbovým proutím. Interiéry jsou řešeny s důrazem na dominantní ústřední obytný prostor, v němž se také nachází zimní zahrada. Ostatní místnosti jsou situovány okolo a jsou skryty za posuvnými dubovými dveřmi. Záliv je zakryt dřevěnou pergolou, jíž může pronikat světlo. U stolu se sedí na slavných židlích navržených Vernerem Pantonem, za skleněnou zvlněnou stěnou je patrný betonový pilíř sloužící zároveň i jako krb.