Adam Černý: NATO a jeho horké kaštany

Už když loni v létě po ruském masivním zásahu na Kavkaze zamrzly vztahy se Západem - a NATO zvláště - bylo oběma stranám jasné, že to nebude napořád. Navzdory všem svalnatým řečem, například co se týče rozšiřování aliance, je tu pořád dost důvodů ke spolupráci.

Hlavní důvod se objevuje ve zpravodajství prakticky každý den a má jméno Afghánistán. Západ tam zabředl do situace, v níž je dobrá každá pomoc. A kremelští vládci mají dost vlastních zkušeností na to, aby věděli, že vítězství radikálního islamismu by ponížilo ty, v nichž ještě pořád vidí citelný kus nepřítele z nedávné studené války.

Zároveň však ještě více vědí, že zcela talibanizovaný Afghánistán by přímo ohrožoval jejich vlastní měkký podbřišek. V dnešním Rusku jsou demograficky nejsilněji rostoucí skupinou právě muslimové - a pro Moskvu není horší představa, než kdyby právě je zachvátila nákaza svatého džihádu.

Dá se proto očekávat, že si generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen odveze z Moskvy to, oč si dopředu řekl? Odpověď zní, že i při všech společných zájmech to bude nanejvýš jen ústní příslib. Přeloženo do reality: dosavadní obojaký přístup jeho hostitelů se nezmění. Rusko sice možná diskrétně více uvolní zásobovací trasy do Afghánistánu, které by alianci při dnešních potížích v Pákistánu určitě pomohly. Možná i pošle výzbroj afghánské armádě a policii a možná i dodá požadované vrtulníky.

Vše si však nejspíše nechá zaplatit - penězi Západu. Dokud se totiž nebude zdát, že Západ se v Afghánistánu dostal do úplné bryndy, zůstane kohoutek pomoci z Moskvy otevřený stále jen zčásti.

Aby se otevřel více, musel by Západ něco nabídnout. A to nejspíše na poli, kde by se mu nejvíce nechtělo anebo kde ani prakticky nemůže. Protože s rozšířením aliance teď sice nikdo nepospíchá, ale nikoho ani nenapadne veřejně prohlásit, že nějaká další země, na kterou Rusko ukáže, má dveře do NATO zavřené.

Anders Fogh Rasmussen udělal dobře, že se do Moskvy vypravil, protože co se týče Afghánistánu, není o společných zájmech pochyb. Ale čas tahání skutečně horkých kaštanů z ohně ještě nepřišel.