Jiří Leschtina: Návrat do země fízlů

O Fischerově kabinetu se říká, že by mohl být politikům inspirací. V případě ministra vnitra na tom něco bude. Politici by se mohli na jeho protikorupčním balíčku učit, jak předstírat boj s úplatkářstvím. Kdyby ovšem sami to "umění" neovládali mistrovsky.

Pecina navrhuje opatření, proti nimž nelze nic namítat, ale podstatu korupce nezasáhnou. Třeba korunního svědka, který by mohl přispět k usvědčení komplice. Tou rozbuškou, která může prodloužit diskusi o Pecinově balíku až k volbám, je ale návrh na agenty, provokující ke korupci.

Policejní provokaci odmítl již Ústavní soud jako něco, co nepřijatelným způsobem zasahuje do základních práv jednotlivců. A skutečně: představa nových fízlů, kteří se staví nad zákon a šijí na občana boudu, je ve státě s totalitní minulostí úděsná. Vždyť i v novém režimu mohl být nepohodlný agent BIS Vladimír Hučín držen rok ve vazbě bez jediného důkazu. Jak bychom v takové atmosféře bránili zneužití policejních provokací? Jak dlouho by trvalo, než bychom zaváděli provokatéra agentů provokatérů?

Podle Peciny by agenti nesměli provokovat, ale korupci mlhavě naznačovat. To si ministr myslí, že se v zemi, která se v indexu vnímání korupce propadla na 52. místo, někdo chytí na mlhavé návnady?

Pecinův balík se vyhýbá skutečným problémům. Proč neobsahuje návrh zákona, jenž by vyloučil z veřejných zakázek firmy s utajenými vlastníky? Právě společnosti, jejichž akcie mohou putovat z ruky do ruky jako peníze, slouží k uplácení politiků. A na jejich neprostupných krustách si vyláme zuby sebesnaživější provokatér.

V parlamentu leží poslanecký návrh na zrušení těchto akciovek, který má malou šanci. Tím spíš měl přijít Fischerův kabinet s propracovanou novelou. Strany se předhánějí v prohlášeních, že tajemné akciovky nemají ve veřejných soutěžích co dělat. A vláda je měla vzít za slovo.