Abbás Džavadí: Pro své přežití udělá íránský režim cokoli. Nedá se mu věřit

Celý rozhovor si přečtěte na www.ihned.cz

Pohřeb ajatolláha Alího Montazerího, na němž v pondělí protestovaly desetitisíce Íránců, byl poslední ukázkou, v jak vratké situaci se letos íránský režim ocitl. Sporné volby, radikalizace politiky, skrývání jaderného zařízení u Kómu, to vše letos vyneslo zemi znovu do role globálního hříšníka. Sblížení, které žádá Barack Obama, je v nedohlednu.

"Pro Íránce to přesto nebyl ztracený rok," říká Abbás Džavadí, rodák z íránského Tabrízu, spoluzakladatel prvního zahraničního vysílání do Íránu (rádia Ázádí), autor několika knih o politice a historii regionu.

HN: Jak se Írán změnil od červnových voleb, co do rozložení moci? Kdo zemi nyní řídí? Ajatolláh Chameneí, jeho vlivný syn Modžtaba, nebo Revoluční gardy?

Nastala silná radikalizace politické scény. Dřív jsme měli vládu, parlament, shromáždění expertů, ale i určité vlivné figury, například Hášemího Rafsandžáního a další, jež nebyly součástí vládní kliky, ale byly v jistém smyslu tolerovány. Teď už nikoli. V zemi vládne vojenský, mesianistický režim. Vše se děje pod kontrolou Revolučních gard, jimi je zřejmě ovládán i samotný ajatolláh Chameneí, je na nich závislý.

HN: Namísto vyjednávání o mírovém plánu OSN ohledně vyvážení uranu Írán oznámil, že chce vybudovat dalších deset, patnáct nových jaderných zařízení. Je to reálné, nebo bylo účelem pouze provokovat?

Realisticky, mnoho odborníků říká, že je to blábol. Íránu trvalo nejméně pět šest, možná až deset let, než postavil své zařízení na obohacování uranu v Natanzu. Kdyby chtěli deset dalších zařízení, v praxi by jim to zabralo padesát let. Možná Íránci blufují, ale možná také ne. Jedno vím jistě: že se jim nedá věřit.

HN: Zakladatel íránské teokracie, ajatolláh Chomejní, označoval atomovou zbraň za "neislámskou". Jeho nástupce Chameneí také. Je možné, že by duchovní Íráncům lhali?

Nechci tvrdit, že zrovna v tomto lžou, ale podívejme se do historie. Ajatolláh Chomejní, ještě před svou revolucí, v exilu v Paříži, říkal mnoho věcí. Například: my jsme duchovní, klerici. Nechceme vládnout, chceme se vrátit ke svým modlitbám. Po dvou letech jsme viděli, co se s Íránem stalo. Pro íránský režim, a po dobu vlády Ahmadínežáda to platí obzvlášť, je nejvyšší prioritou vlastní přežití. Pro zachování režimu udělají cokoli. Mohou si říct: toto je v principu "neislámské", ale uděláme to pro přežití islámské republiky.

HN: Co říkáte na novou teorii Mahmúda Ahmadínežáda, že americká vojska šla do Iráku nikoliv kvůli ropě, ale aby zabránila příchodu tzv. mahdího, mesiáše, jehož návrat na Zemi šíitští muslimové očekávají?

Nejdřív jsem se domníval, že je to vtip. Ale ne! Myslí to vážně. Jistě, věřit v příchod spasitele není historicky nic nového. Ale udělat z toho politické téma? Tvrdit, že mesiáš přijde velmi brzy, my jeho příchod chystáme, a proto se musíme udržet u moci za každou cenu? Co mě znepokojuje nejvíc, je, že tak bláznivou teorii vysloví prezident země se sedmdesáti miliony lidí, po Izraeli druhé vojensky nejsilnější v oblasti.

HN: Je opozice v zemi stále živá?

Velmi živá. Navzdory tomu, že je blokován internet, lidé využívají moderní metody komunikace, není už možné před nimi zprávy tajit. Protesty jsou sice potlačovány, lidé jsou vězněni a mučeni, ale od června nepřestali chodit ven a protestovat.

HN: Takže podle vás nebyl letošní rok pro Íránce ztracený?

Ne, řekl bych, že pro Íránce to byl velmi dobrý rok. Rok, v němž objevili svou moc. Sice je na ulici zbijí Revoluční gardy, ale stejně přijdou protestovat znovu. To dřív nebylo. Lidé vidí, že režim není monolitickou diktaturou. Je vnitřně rozdělen a stále více izolovaný. Nepochybuji, že ještě dojde ke změnám. Rozhodně to ale nebude příští měsíc.