Deset dobrých zpráv

1. České silnice jsou bezpečnější

Je to 826 tragických zpráv, které dohromady tvoří jednu pozitivní. Na českých silnicích totiž za letošní rok zemřelo nejméně lidí za posledních dvacet let. Policie pokles přičítá mimo jiné televizním spotům, které si zaplatilo ministerstvo dopravy. Stály 160 milionů a podílel se na nich i režisér Filip Renč. Je v nich velmi naturalisticky znázorněno, co se například může stát, když rodiče nepřeváží svého potomka v dětské sedačce a narazí do nich dodávka.

Plánem resortu vedeného Gustávem Slamečkou je v roce 2010 snížit počet mrtvých na silnicích na 650 lidí. Češi totiž i s relativně nízkým číslem 826 obětí patří ve srovnání s Rakouskem či Švýcarskem k "nejnebezpečnějším" řidičům.

Svou roli na poklesu počtu mrtvých podle šéfa dopravní policie Leoše Tržila sehrála i hospodářská krize, kdy hlavně v první polovině letošního roku byl na vozovkách menší provoz než v minulých letech. "Jestli se nám to povede udržet, nevíme. Ale rozhodně bychom v tomto trendu chtěli pokračovat," řekl Tržil

Mrtvých na českých silnicích začalo výrazně ubývat teprve v posledních čtyřech letech - v roce 2006 jich bylo 956, loni pak 992. Naopak nejvíce obětí za posledních dvacet let si vyžádal rok 1994, kdy zemřelo 1473 lidí. Od července 2007 platí na českých silnicích bodový zákon, který k většímu bezpečí také asi přispěl. Mnohem přísněji totiž trestá řízení pod vlivem alkoholu nebo způsobení vážné dopravní nehody.

Bude lépe?
Na českých silnicích letos zemřelo 826 lidí. Je to rekordně málo. Ministerstvo ale už nyní doufá, že příští rok by měl být ještě lepší.
foto: čtk

2. Češi našli látku, zpomalující HIV

Čeští vědci letos světu představili jeden z nejvýznamnějších objevů v boji proti HIV/AIDS. Ten může časem vyústit až ve vznik vůbec nejúčinnějšího léku proti této nemoci.

Vědcům se po desetiletém bádání podařilo najít sloučeninu, která dokáže účinně blokovat rozvoj viru HIV v těle.

A to zcela jiným způsobem, než to dělají ostatní, dosud známé preparáty. Nová sloučenina je tedy účinná i proti všem rezistencím, které vir HIV může vykazovat. "Dnes existuje devět druhů léků na AIDS, které jsou účinné tím, že se vážou na tento typ bílkoviny, takzvanou proteázu. Problém je v tom, že když se lék bere nepravidelně nebo jej pacient užívá příliš dlouho, lidské tělo si na něj časem vypěstuje rezistenci. Lék tedy v podstatě přestane účinkovat," řekla v prosinci Pavlína Řezáčová z Ústavu organické chemie a biochemie a Ústavu molekulární genetiky, která vedla jeden z výzkumných týmů. Kromě těchto dvou pracovišť se na výzkumu podíleli i vědci z univerzity v německém Heidelbergu.

Vědci nyní čekají, jestli se jejich objevu "chytne" některá z farmaceutických firem. Pokud se tak stane, mohl by být nový lék na AIDS na světě asi za deset let.

V Evropě je nyní registrováno téměř 52 tisíc lidí, kteří se virem HIV nově nakazili. V Česku žije 1315 nakažených. Na celém světě žije v současnosti 33 milionů HIV pozitivních lidí, nejvíce v subsaharské Africe. Podle nejnovější zprávy americké agentury UNAIDS však letos proti roku 2001 klesl počet nově infikovaných o 17 procent. Může za to stále dostupnější antiretrovirální léčba i preventivní programy.

3.Tragédie Natálky = konec tolerance extremistů

Teprve tragický příběh dvouleté Natálky Kudrikové, která po útoku čtyř neonacistických žhářů skončila s vážnými popáleninami na dlouhé měsíce v nemocnici, přinutil úřady, aby konečně začaly něco dělat s extremismem ve společnosti.

Jedné dubnové noci spala Natálka v rodinném domku ve Vítkově, když oknem vletěly dovnitř zápalné lahve. Dům lehl popelem a dítě utrpělo popáleniny na 80 procentech těla. Stav Natálky byl dlouho kritický a lékaři mluvili o zázraku, že ve svém věku tak rozsáhlá zranění vůbec přežila.

Přístup úřadů i veřejnosti k sílící neonacistické scéně byl do té doby spíše laxní. Extremisté neměli zvláštní potíže získat povolení pro pochody, na kterých si připomínali nacistická výročí. Policii se staré případy rasisticky motivovaných útoků často nedařilo dotáhnout do konce. V tuzemském "politickém spektru" se zabydlela radikální Dělnická strana a politici neprokazovali zvláštní ochotu s tím něco dělat.

Po útoku na rodinu Kudrikových ve Vítkově se to začalo měnit. Policie vypátrala všechny čtyři vítkovské žháře. Všichni patří k neonacistické scéně. Nyní jsou ve vazbě a hrozí jim 12 až 15 let vězení. Krátce po útoku na Natálčinu rodinu se také policie rozhoupala ke dvěma velkým akcím zaměřeným proti extremistům. V červnu policisté udělali razii na byznys neonacistů a úspěšně ochromili jejich obchodování s oblečením neonacistických značek a cédéčky s rasistickými písněmi.

V říjnu pak policisté extremistům zadrželi zbraně, počítače s dokumenty a předměty s nacistickými motivy. Zjistili také, že se radikálové školili v bojových kempech a zřejmě plánovali únosy policistů nebo útoky na elektrárny. V listopadu vláda kývla na zákaz Dělnické strany. O tom, jestli partaj zanikne, bude v polovině ledna rozhodovat Nejvyšší správní soud.

Přežila
Malá Natálka přežila útok neonacistů.
foto: čtk

4. Chceme pomáhat, protože to máme geneticky dané

Je to překvapivé, ale vědci tvrdí, že je to tak: člověk je od narození "naprogramován" pomáhat a vcítit se do trápení druhých. Tedy žádný sobecký dravec, který si jde v obleku úspěšného manažera tvrdě za svým - a přes mrtvoly.

Tým amerického psychologa Michaela Tomasella zjistil, že schopnost nezištně pomáhat mají už i nejmenší děti. Týdeník Respekt nedávno citoval jeho novou knihu, ve které líčí zajímavé zjištění: když dítě mezi třinácti a osmnácti měsíci pozoruje dospělého člověka v nesnázích (například když se snaží otevřít skříň, a má plné ruce), je jeho přirozenou reakcí dospělému pomoci. A hlavně - dveře skříně samo od sebe otevře i úplně neznámému.

Podle Tomasella, ale i dalších odborníků to znamená, že schopnost pomáhat máme vrozenou, že nás ji zkrátka nenaučili rodiče ani škola - byť prostředí určitě přispělo k tomu, jak často jsme ochotni si připustit bolest druhých. Pokus s dětmi, který vědci opakovali v různých situacích a vždy se stejnými výsledky, také vysvětluje, proč ke staré paní, která upadne, hned přispěchá několik lidí. Nebo proč stály v New Yorku po teroristických útocích fronty lidí, kteří chtěli darovat krev.

Tahle empatie se kdysi u člověka vyvinula pro přežití malé tlupy lidí, které se musely ubránit nepřátelům i útoku šavlozubého tygra. Potíž je, že lidé dnes žijí ve světě, kde jsou takové "tlupy" obrovské a prolínají se. Jenže člověk si stále zachoval schopnost pomáhat hlavně těm, které řadí do kategorie "my" - tedy členům své družiny. Ale když je to potřeba, dokáží si lidé včas vzpomenout, že jsme jako lidstvo vlastně také jen jedna velká tlupa.

5. Žokej Váňa ukázal, že na věku nezáleží

Že se opravdu nevyplácí odepisovat někoho jen proto, že už má výrazně blíž k důchodovému věku než do tanečních, ukázal všem letos v říjnu žokej Josef Váňa.

Devět dní před svými 57. narozeninami totiž nechal za zády zbytek startovního pole a vyhrál na Tiumenovi Velkou pardubickou steeplechase. Jako jezdec pošesté v kariéře.

"Ta kára už jede z kopce, Pepík měl skončit na vrcholu, a ne někde v poli poražených," rozvyprávěl se dostihový trenér Milan Theimer, kterého si Česká televize na přenos z Velké najala jako experta. A to jen pár minut předtím, než Váňa zavedl svého koníka na start dostihu, po němž prognostiku Theimerovi spadla čelist úžasem...

"Spěchal jsem domů a nedíval se napravo, nalevo. Třicet metrů před cílem jsem začal věřit, že jsem to dokázal," diktoval mezitím "železný dědek" Váňa do novinářských notesů. A právě novináři záhy Váňu vynesli na další piedestal. Jako nejstarší sportovec v historii se dostal do Top 10 ankety Sportovec roku. A mnozí si dokázali představit, že by v ní mohl i triumfovat. Nakonec z toho bylo třetí místo, ale i tak se Váňovi dostalo ovací ve stoje. "Začínám se trochu potit..." glosoval tu velkou chvíli své sportovní slávy.

A ještě nemá dost. "Když to půjde, zkusím vyhrát i posedmé," netají se tím, že hodlá vytáhnout ještě jeden trumf. "Welldancer je totiž ještě lepší než Tiumen," připomíná koníka, kterého chtěl do Velké původně sedlat už letos. Napřesrok už by měl být Welldancer po zranění v pořádku a Váňa se pokusí přiblížit se legendě světového turfu Lesteru Piggotovi. "Ten vyhrál Velkou jarní dokonce v šedesáti," směje se Váňa.

Stále v sedle
Žokej Josef Váňa opět vyhrál Velkou pardubickou. Malý velký muž českého sportu to dokázal v téměř 57 letech.
foto: čtk

6.Český film Bába vyhrál na festivalu v Cannes

Čeští filmaři se letos po mnoha letech prosadili v mezinárodní soutěži - konkrétně v květnu na festivalu v Cannes vyhrála jednu z cen studentka FAMU Zuzana Špidlová s absolventským filmem Bába. Intimní drama o pubertální dívce, která svérázně pečuje o svou nemohoucí babičku, získalo hlavní cenu ve studentské sekci Cinéfondation a odměnu 15 tisíc eur.

"Nečekala jsem vítězství, byla jsem spokojená už jen za nominaci," řekla Zuzana Špidlová v telefonickém rozhovoru pro HN čerstvě po získání ceny. Úspěch dvacetiminutového filmu o hořkých vztazích mezi nejmladší a nejstarší generací stojí na silném příběhu, vynikajících hereckých výkonech a výrazné kameře a rozhodně svědčí o velkém talentu autorky. Bába už bodovala na loňském Famufestu, kde získala cenu za režii a za nejlepší film. Na film, který vypráví o těžkém vztahu na lůžko upoutané nemohoucí babičky a její dospívající vnučky, měla přitom v Cannes výborné ohlasy také od ostatních účastníků sekce. "Chodili za mnou, že se jim film líbil, tehdy mě poprvé napadlo, že by z toho mohlo něco být," řekla Špidlová. Svůj první celovečerní hraný film, který právě připravuje a v němž by se stejně jako v Bábě měla v hlavní roli objevit talentovaná mladá herečka Marika Šoposká, chce ostatně částečně natáčet právě ve Francii.

Mladá režisérka není jediná, která letos bodovala na světové přehlídce, prosadily se ještě dvě její kolegyně: Marie Procházková zaujala na Berlinale svým debutem Kdopak by se vlka bál a do Benátek jela Mira Fornayová rovněž se svým prvním filmem Lištičky.

Nečekaný úspěch
Studentka FAMU Zuzana Špidlová vyhrála jednu z cen na festivalu v Cannes.
foto: čtk

7. Česko stoupá ve světových žebříčcích

Česká republika si v krušném roce 2009 polepšila v globálním žebříčku konkurenceschopnosti, který pravidelně zveřejňuje Světové ekonomické fórum, prestižní soukromá organizace sídlící ve švýcarské Ženevě. Vychází z rozsáhlého celosvětového průzkumu mezi manažery a finančníky i z oficiálních statistických údajů.

Česko se mezi více než 130 sledovanými zeměmi ve srovnání s rokem 2008 posunulo o dva stupínky na 31. příčku. Je to nejlepší umístění mezi všemi postkomunistickými zeměmi. V předchozích několika letech v této skupině vedlo Estonsko.

Zahraniční byznysmeni Česku přidělili vysoké známky za tvrdé konkurenční prostředí (10. místo na světě). Firmy, které zde podnikají, mohou být spokojeny také z poměru mezi výší vyplácených mezd a dosahovanou produktivitou práce (14. místo). Ale trh práce je jinak "ztuhlý" - podle pružnosti najímání a propouštění zaměstnanců na Česko zbylo až 104. místo.

Republika se nemusí stydět za své školství, zejména pokud jde o výuku exaktních disciplín, či za infrastrukturu. Prohrává ale ve vymahatelnosti práva a je zasaženo vysokou mírou korupce. Až na 115. místě se propadlo, hodnotí-li se podle kritéria "důvěra veřejnosti v politiky".

Česko dopadlo dobře také v dalším letošním žebříčku Světového ekonomického fóra. Poprvé se dostalo mezi dvacítku zemí tvořících "pilíř globální finanční stability". Experti mu přidělili 16. příčku. Na čele žebříčku (TOP 20 in the financial stability pillar) jsou Norsko se Švýcarskem.

8. Češi začali vyrábět luxusní doplňky pro iPody a iPhony

První česká firma vyrábí příslušenství pro Apple. Společnost Dockwood Jiřího Londina je totiž jedinou tuzemskou společností, která má licenci přímo od amerického výrobce. Přesněji řečeno, v Česku se začalo letos vyrábět luxusní příslušenství hudebnímu přehrávači k iPod.

"Rád používám iPod, ale nikdy se mi nelíbila dockovací kolébka, kterou jsem si k němu pořídil. Ten kus plastu mi k tak elegantnímu výrobku nějak nepasoval," řekl serveru Technet autor nápadu Jiří Londin. Sám je velkým hudebním fanouškem a neváhá pro hudbu leccos udělat. Například v devadesátých letech přivezl na česká pódia B. B. Kinga nebo Iron Maiden. Původně si nechal stylovou lakovanou dřevěnou "kolébku" pro iPod vyrobit jen pro sebe, ale zjistil, že o ni mají zájem i jeho přátelé, a tak to začalo.

Londin sám dockovací stanice nevyrábí, nechává to na specialistech. A tak výroba probíhá ve specializované truhlárně Dřevotvar Bystré na Vysočině. Ta má jméno především díky výrobě pianinových skříní pro Petrof, Bechstein nebo Schimmel a luxusního dřevěného zboží pro módní značku Hermes .

Každé příslušenství k výrobkům Apple se musí schvalovat v centrále. Oficiální licenční smlouva však dorazila do Bystré v podstatě obratem a do měsíce od žádosti se z firmy Dockwood stal oficiální dodavatel příslušenství pro přístroje s nakousnutým jablkem v logu.

K iPodu patří dřevo
Myšlenka Jiřího Londina se zalíbila i firmě Apple a dobrý byznys byl na světě.
foto: repro hn

9. Voda na Marsu dává naději na expanzi lidstva ze Země

O vodě na Marsu jako důkazu, že tam panovaly podmínky v něčem podobné pozemským, se objevovaly zprávy již několik let. Až letošní rok v březnu snímky z "rudé planety", které přinesla orbitální stanice Reconnaissance Orbiter, ukázaly na jejím povrchu rýhy, které podle názoru vědců vznikly působením vody tekoucí z tajících ledovců.

Druhou důležitou novinkou byl upřesněný odhad, že rýhy vznikly na Marsu "jen" před jedním a čtvrt miliónu let. Představují tak nejmladší důkaz o vodě na povrchu planety, která mohla zažít cosi podobného pozemské Době ledové.

Samuel Schon z Brownovy univerzity na Rhode Islandu ve Spojených státech je přesvědčen, že rýhami muselo protékat několik kubických metrů vody za vteřinu. To je rozdíl proti dosavadním zjištěním o výskytu ledu na Marsu, který při zvýšení teploty přímo sublimuje v páru.

Schon sice připouští, že ze snímků nelze odhadnout, kolik vody rýhami proteklo, ale "jistě jí nebude tolik, abyste do ní mohli dát zlatou rybku". Snímky z letošního března nemohou sloužit jako důkaz, že na Marsu byly kdysi podmínky, ve kterých by mohl existovat život, byť v nejprimitivnější podobě, jako na Zemi. James Head III z Brownovy univerzity však připomíná, že v Antarktidě byly pozorovány řasy, které byly vystaveny velkému mrazu a i velké radiaci skrze ozónovu díru a které ožily, když se dostaly do kontaktu s tekoucí vodou.

O možném výskytu vody vědci také mluvili, když se letos v prosinci v časopise Nature objevila zpráva, že ve vzdálenosti 40 světelných let od nás se vyskytuje planeta podobná Zemi. Nese jméno GJ 1214b, je třikrát větší než Země a obíhá okolo hvězdy z kategorie červených trpaslíků.

"Je to vrchol všech vrcholů v dosavadním zkoumání planet podobných Zemi," prohlásil Geoffrey Marcy z univerzity Berkley v Kalifornii. Podle něj se s planetou spojuje důležitá naděje, že by se na ní mohla vyskytovat voda v tekoucím stavu, která je pokládána za hlavní předpoklad rozvoje života.

Opravdu tam byla
Hodně lidí si to myslelo už dávno, ale až letos přišel důkaz: na Marsu byla voda.
foto: reuters

10. Politici vrátili peníze, na které neměli nárok

Ví to každý: poslanci a senátoři si dokáží přivydělat. Třeba tak, že si zřídí kancelář nebo přechodný pražský byt ve vlastním domě. Nebo zaměstnají manželku jako asistentku. A peníze, které jim stát dává navíc k jejich štědrým platům, tak zůstanou pěkně doma.

HN letos dva měsíce pátraly, kam ty miliony jdou. A přitom odhalily další poslaneckou malou domů: ačkoli nesmějí za peníze sedět v dozorčích radách státních firem, někteří poslanci si z toho nic nedělají a berou statisíce. A zatímco o zneužívání náhrad se ví roky a politici jen slibují, že systém zprůhlední, v tomhle případě se povedlo něco změnit - poslanci museli peníze vrátit.

Nejde o žádné malé částky. Oldřich Vojíř z ODS je předsedou dozorčí rady ČD Cargo, státní akciovky, která provozuje nákladní železniční dopravu. Vojířovi dávala slušnou odměnu - každý měsíc si přilepšil o 25 tisíc. Když ho HN upozornily, že porušuje zákon, Vojíř se bránil, že to není pravda. Prý na to má právní rozbor.

"Podle mě by se odměny měly brát, protože přece jenom máte nějakou odpovědnost," vysvětloval. Jenže zákon o střetu zájmů, který si sami poslanci schválili, přesně tohle zakazuje. Hlídat hospodaření státu je zkrátka práce poslance. A pak - nebýt dobře placených poslaneckých funkcí (základní plat poslance je asi 65 tisíc korun, tučné náhrady ho ale zvednou až dvojnásobně), nikdy by se do vedení státních firem nedostali. Proč by tedy měli ještě brát další peníze?

Vojíř se po sérii článků uvolil, že vrátí půl milionu, které od ČD Cargo dostal. Jeho kolega z ODS Daniel Rovan zase musel vrátit 220 tisíc České poště, kde také seděl v dozorčí radě. "Já mám dodnes pocit, že jsem tam nějakou práci dělal, a tak jsem za to peníze dostat měl. Samozřejmě, že není nic příjemného ty peníze vracet," přiznával.

Aby toho optimismu nebylo příliš: řada dalších poslanců si přivydělává stejně, ale legálně. Díky právním kličkám mohou za peníze pracovat v orgánech různých státních fondů, na které se při psaní zákona o střetu zájmů zapomnělo.

Ustoupil
Oldřich Vojíř peníze nakonec vrátil.
foto: archiv hn