Tomáš Kroužel: Zastavme pád do dluhové katastrofy

Deficit veřejných rozpočtů v České republice dosáhne za loňský rok podle posledních informací z ministerstva financí 6,6 - 7 % hrubého domácího produktu (HDP). A nezdá se, že by v nejbližší době mělo dojít k výraznějšímu zlepšení. Aby se každoroční příspěvek v řádu 200 miliard (19 045 Kč ročně na každého z nás) nestal místním koloritem, bude třeba šlápnout na brzdu a zavést redukční dietu. Snížení schodku zajistí kombinace navýšených příjmů a snížených výdajů. To zajisté nebude pro experty ministerstva financí problém. Odsouhlasení změn pak už bude záležet jen na politické vůli parlamentu.

Levicový, ale odvážný a odpovědný

Momentové narovnání deficitu veřejných rozpočtů na nulu však neodstraní riziko jejich případného kolapsu v budoucnu. Podobný problém řešily v devadesátých letech minulého století i USA. Výsledkem bylo přijetí zákona, kterým se zavádělo pravidlo "PAYGO" (pay as you go). Jednalo se o uzákonění principu, podle kterého veškeré změny ve výdajích či příjmech musely být neutrální vůči dluhu státu jako celku. Jakýkoliv nový výdaj v rozpočtu státu musel být vyvážen navýšením jeho příjmů. Podobně i snížení na příjmové straně rozpočtu muselo být ze zákona doplněno snížením na straně výdajové.

Tento přístup přispěl k ozdravení federálního rozpočtu z deficitu 5 % HDP v roce 1991 v přebytek 1,5 % HDP v roce 2000. Celkové roční federální výdaje přitom během sledované periody poklesly z 21,4 % na 17,7 % HDP. Americké administrativě se tak podařilo nejenom snížit dluh státu, nýbrž také snížit míru přerozdělování státu v ekonomice. Pikantním zjištěním je, že za výše popsanými změnami stál tehdejší prezident Bill Clinton, člen demokratické strany (v USA levicově orientovaná strana). Ukázalo se tak, že rozdíl mezi zodpovědně fungující levicí a pravicí není v míře zadlužování státu, nýbrž v rovině zásahů do ekonomiky. Vyrovnané hospodaření státu by tak mělo být zásadou pro jakoukoliv vládu nehledě na její barvu. Jak uvádí ve svých vzpomínkách guru americké centrální banky Alan Greenspan: přistoupením k principu PAYGO muselo být prezidentu Billu Clintonovi jasné, že se jedná o iniciativu, která se v ekonomice projeví až v následujících volebních obdobích. S tím souvisel i očekávaný krátkodobý pokles preferencí, který utažení opasku vyvolá, což se následně skutečně stalo.

Poučme se z toho, co se osvědčilo

Myšlenka samotná byla nicméně původně přijata příznivě. Američané si uvědomovali míru spoluzodpovědnosti za řešení problému jejich vlastního dluhu. Bill Clinton tak mohl očekávat, že PAYGO střednědobě přinese ovoce, což by mělo jeho volební preference naopak navýšit. Jednalo se například o to, že snižování dluhu státu povede k nižší potřebě vydávat dluhopisy - to se následně odrazí na poklesu výnosové křivky. Pokles zejména delších úroků se pak u spotřebitelů projeví třeba v levnějších hypotékách a tím i dostupnějších nákupech nových nemovitostí. Mimoto stabilita amerických financí povede k vyššímu zájmu o dolar. To vše umožní nárůst bohatství domácností a tím i spokojenosti s reformní vládou, což se odrazí na růstu jejích preferencí.

Zavedení PAYGO jednoznačně přispělo k zažehnání americké dluhové krize devadesátých let minulého století. Pokud nebude český vládní kabinet v dohledné době se zadlužováním státu nic dělat, může se na prahu podobné krize brzy ocitnout. Zavedení PAYGO by mělo být jedním z prvních kroků jak tyto potíže zažehnat.

Tomáš Kroužel
Autor pracuje jako portfoliový manažer ISČS