Finančníci by se měli učit od výrobců kabelek

Wall Street se má hodně co učit od prodejců luxusních designových kabelek. Ty jsou poté, co se staly nezbytným módním doplňkem, dokonce žádanější v případě, když jdou jejich ceny nahoru.

Opravdu, snížení ceny takového zboží vede zcela jistě ke ztrátě zákazníků - nikdo totiž nechce takovou kabelku, která leží v obchodě tak dlouho, že je třeba ji zlevňovat. Je to tak neobyčejný fenomén, že tyto špičkové produkty dokonce dostaly nové označení - "Veblenovo zboží".

Samotná myšlenka totiž není nová. Americký ekonom a sociolog Thorstein Veblen tento fenomén objevil a popsal ve své knize Teorie zahálčivé třídy (The Theory of the Leisure Class) už v roce 1899. Okázalá spotřeba existovala už tehdy a dodnes stále vzkvétá.

Koncept, který Veblen nastínil, lze použít i pro jiné situace. Když potřebujete obhájce, jen těžko si najmete toho nejlevnějšího.

Riziko není zboží

Problém ve finančním systému ale spočívá v tom, že nástroje, které mají řídit a tlumit riziko na trhu, nebo dokonce půjčky, jež tvoří podkladová aktiva pro úvěrové trhy, jsou oceněny stejným způsobem jako většina zboží: Čím nižší cena, tím více lidí je chce.

Investoři, kteří kupují tyto finanční nástroje či půjčky, se neustále dožadují co nejnižších cen. A ve většině případů úspěšně - jsou jim nabídnuty. Poskytovatelé úvěrů a investičních nástrojů, jako jsou deriváty, které se používají pro řízení úvěrového rizika, zpravidla bojují o tržní podíl, a tím tlačí na další pokles cen.

Existuje spousta příkladů, jak tento dynamický vývoj přispěl ke vzniku finanční krize. A další zřejmě odhalí americká Komise pro vyšetření finanční krize (Financial Crisis Inquiry Commission).

Konkurence mezi ratingovými agenturami, vydavateli dluhopisů a poskytovateli hypoték přiměla pravděpodobně tyto společnosti k tomu, že špatně ocenily riziko. A v mnoha případech dokonce vyprodukovaly podrobné modely obhajující tento jejich postup.

Dokonce i když nedojde ke snížení ceny, mohou se mezní náklady rizika snížit třeba tím, že se nabízí více za stejnou cenu. Je to podobné "supersize" přístupu, který dobře fungoval pro zvýšení tržního podílu a zisku řetězců rychlého občerstvení. Pro řízení rizik to však není ten nejlepší obchodní model.

Rozdávat zákazníkům dvojité hranolky za cenu normální porce nemusí škodit společnosti jako celku, i když i to je diskutabilní. Ale pokud množství úvěrů rychle roste, může to být hodně nebezpečné.

Nebezpečí nízkých cen

Právě to nyní může nastat u nového způsobu eliminace rizika při obchodech s finančními deriváty - u zúčtovacích center. Regulátoři tlačí na to, aby se pod jejich křídla přesunula významná část soukromě obchodovaných derivátů. Světová hodnota těchto derivátových obchodů přesahuje 600 bilionů dolarů. Zúčtovací centra mají fungovat jako pojistka proti krachu druhé strany obchodu.

I když se tento způsob realizace derivátových obchodů teprve rozjíždí, jejich uživatelé se už nyní snaží dosáhnout nižších marží. A to může být do budoucna velice nebezpečné.

Bankéři z Wall Street utrácejí jako před krizí. Ale víc diskrétně - čtěte ZDE 

Najít cestu, jak by se toto zprostředkování mohlo stát Veblenovým zbožím - kde budou dražší zprostředkovatelé oceněni za bezpečí, které nabízejí, je klíčem ke zdravějšímu finančnímu systému. Není to jednoduché a tato úloha připadne regulátorům.

A navíc, musejí existovat pokuty, pokud někdo nebude postupovat nejbezpečnější cestou.

Aplikace stejných postupů, které někteří lidé používají, když si kupují luxusní kabelky a další designové zboží, na řízení rizik, je klíčem k bezpečnějšímu finančnímu systému. Může to zvýšit náklady na úvěry, nebo snížit zisky na Wall Streetu, ale tento trade-off musí být podrobně prozkoumán.

Je to pracný a namáhavý úkol, kterému budou čelit regulátoři, zákonodárci a finančníci.