Petr Honzejk: Majitelé demokracie

Pražská ODS stále víc připomíná sovětské politbyro. Je přesvědčena, že by jí do rozhodování už nikdo nikdy neměl mluvit. Začalo to tím, že se zbavila posledních oponentů z jiných stran v radě města. Teď chce změnit poměrný volební systém v Praze prakticky na většinový, aby mohla opět vládnout bez kontroly.

Tyto noviny několikrát psaly, že současnému Česku by většinové prvky ve volebním systému prospěly. Umožnily by vytvářet silné vlády, které by mohly rozhodovat s dlouhodobou vizí a pustit se do nutných nepopulárních kroků.

V případě Prahy to ale neplatí. Vzhledem ke složení voličů tady má předplacené vítězství pravice. Kdysi se říkalo, že v Praze volby vyhraje i Klausova tenisová raketa. ODS vládne jako dominantní síla sama či v různých koalicích od roku 1990.

Čistý poměrný systém v Praze ničemu nepřekáží. Na městské úrovni, kde se nerozhoduje o zásadních politických strategiích, ale hlavně se utrácejí peníze, je kvůli kontrole vhodné, aby měl v zastupitelstvu své reprezentanty co nejpestřejší vzorek obyvatel.

Ve snaze pražské ODS vyšachovat menší strany je cítit nedojedenost a strach. Chce si udržet absolutní vliv ve chvíli, kdy jí zmítají skandály a vyrůstá konkurence v podobě TOP 09.

Něco podobného tady už bylo: v roce 2000 se ODS a ČSSD pokusily změnou volebního systému zabetonovat smluvně opoziční strukturu. Klaus se Zemanem tehdy narazili na Ústavní soud. Pražská ODS má výhodu. Volební systém může změnit sama. V zastupitelstvu má většinu a může se chovat jako majitelka demokracie.

Pokud k vyšachování menších stran dojde, zredukuje se pražská politika na palácové intriky. Vyznat se v pražské ODS už teď vyžaduje metodologii vědy známé jako kremlologie. Podle toho, kdo vedle koho sedí, se sice nedá poznat, kdo skončí na Sibiři, ale která firma dostane zakázku, lze vysledovat poměrně snadno.

Definitivní proměně pražské ODS v zapouzdřené politbyro můžou zabránit jen voliči. Jeden příklad tady je: Když se o podobný trik se zvýšením volebních obvodů v Praze pokusila ODS v roce 2002, příliš jí to nepomohlo. Otázka pro Béma, Jančíka, Klegu, Blažka a spol. tedy zní: Opravdu si myslíte, že voliči jsou naštvaní méně než tehdy?