Můj dobrodružný rok s Barackem Obamou

Zklamal vás první obamův rok?

Debatujte s Danielem Anýžem dnes v on-line rozhovoru od 12:00 na www.ihned.cz

Můj rok s Obamou byl takříkajíc rokem uherským, protože začal už mezi Vánocemi na konci roku 2007 v zasněžených pláních Iowy. Ale tehdy, těsně před prvními primárkami, jsem ještě příštího prezidenta nepotkal.

Jen Hillary Clintonovou. Profesionálka - pamatuji si, jak mi to slovo automaticky naskočilo po jejím vystoupení na předvolebním mítinku. Bylo bezchybné, ale nic si z něho nepamatuji.

O den později jsem v jiném místě Iowy, v Davenportu, vešel do organizačního týmu Obamovy kampaně. Rázem jsem byl, já zralý čtyřicátník, jedním z nejstarších v místnosti. Osmadvacetiletá Chelsea, která to měla celé na povel, si sedla na stůl do tureckého sedu a sebevědomě řekla: "Toto jsou naše volby."

Kolem zvonily telefony, skupinka studentů nacvičovala, jak při obchůzkách v terénu co nejúčinněji oslovit voliče. Z okna svítil do tmy světelný slogan "Yes, we can". Neuvěřitelná energie, poznamenal jsem. Za tři dny Obama v Iowě Clintonovou porazil a Amerika pochopila, že ji čeká historický volební rok.

S prvním černošským prezidentem, nositelem naděje a strhujícím řečníkem, jsem se pak setkal několikrát, většinou na dálku z míst vyhrazených pro novináře. Ale v Jižní Karolíně jsem, usazen omylem v první řadě mítinku, z metru pozoroval, jak Obama ovládl sál. Převážně černošské obecenstvo si doslova opakovalo s ním: "Ano, bratře, toto je naše chvíle."

Nakonec to byla chvíle černochů, bílých dělníků, vysokoškoláků i matek s dětmi. Obama v listopadových volbách 2008 vyhrál u všech skupin obyvatel s výjimkou důchodců. Když se při inauguraci přesně před rokem sešli na mrazivé pláni uprostřed Washingtonu dva miliony lidí, vzdal jsem se novinářského místa pod tribunou mezi diplomaty a politiky, abych mohl být uprostřed té elektrizující atmosféry. Bál jsem se, že českým čtenářům nedokážu věrně popsat, co jsem viděl a cítil kolem sebe. Slzy radosti a víru, že Obamova slova nejsou jen slovy.

"Dnes jsme se shromáždili, protože jsme dali přednost naději před strachem, společnému záměru před konfliktem a nesvárem," hlásal Obama a sliboval, že bude prezidentem všech.

Zvoral jsem to

Řídit největší demokracii světa ale není jen tak. Několik týdnů poté při projednávání zákonů na rozhýbání ekonomiky demokraté doslova protlačili Kongresem sérii změn, na které neměli v předchozích deseti dvaceti letech dost síly. Pro zákon, který v konečném součtu stál státní pokladnu takřka 800 miliard, nezvedl v dolní komoře ruku jediný republikán. "Vyhráli jsme volby, napsali jsme zákon," komentoval to jeden z demokratických lídrů.

Můj novinový komentář k tomu poznamenal: "Jak říkají sami praktičtější Američané: Elections have consequences - čili Volby mají následky." Obama přece už v kampani avizoval, že chce jít cestou většího angažmá státu.

Ale přišlo mi politicky neprozřetelné, jak marnotratně hazarduje s politickým kapitálem, když tolik úkolů má ještě před sebou. Včetně toho největšího - reformy zdravotnictví, na níž stavěl celé své prezidentství. "Zvoral jsem to," prohlásil o několik dní později prezident, když bývalý demokratický senátor Tom Daschle, vybraný Obamou na ministra zdravotnictví, aby svými kontakty a veřejnou známosti prosadil zdravotní reformu, vzdal kvůli daňovým nedoplatkům nominaci.

"To je pro Obamu obrovská ztráta... Někdo musí koordinovat vztah mezi Bílým domem a Kongresem," poznamenal k tomu Obamův volič, můj soused z předměstí, kde jsem bydlel. Za pár měsíců jsem si tuto temnou věštbu mnohokráte připomněl, ale aktuálně jsem měl plnou hlavu Obamovy nadcházející cesty do Evropy se zastávkou v Praze.

Jak už je při takové příležitosti pravidlem, žádám o rozhovor pro noviny, a jak je také - evidentně bez rozdílu administrativ - pravidlem, že žádost skončí bez odpovědi. Pochybnou útěchou evropským zpravodajům ve Washingtonu měla být účast na tiskové konferenci v Bílém domě. Kolega z Českého rozhlasu si připravil čtvrtku s nápisem Czech Radio, aby si jej Obama mezi novináři všiml. "Tak to jsme udělali Obamovi hezké křoví," zhodnotili jsme pak ale výsledek. Během hodiny a půl se dostalo s výhradou jednoho dotazu od agentury AFP jen na domácí americké novináře.

Na to by Bush neměl

A to bylo také naposledy, co jsem Obamu viděl naživo. Pak už jen zprostředkovaně. V drsných karikaturách, s komsomolskou čapkou nebo s hitlerovským knírkem anebo na plakátech demonstrantů, protestujících od léta na různých místech USA proti zdravotní reformě.

Zašel jsem na dvě z těchto akcí a pochopil jsem, že vedle těchto nesmyslných projevů je součástí odporu zcela vážná starost o budoucnost země. Kdo to vše zaplatí? Bílý dům přenechal iniciativu demokratům v Kongresu, od nichž ale přicházely nevěrohodné odpovědi. Během necelého půl roku se podpora veřejnosti pro reformu změnila v pravý opak.

Je polovina září, během telefonického rozhovoru s expertem think tanku Arms Control Association ke svému úžasu slyším, že Obamova administrativa už rozhodla o zrušení protiraketového štítu v Evropě a během dvou tří dnů učiní oznámení. Žhavím telefony, když mi do e-mailu spadne upozornění z webové stránky časopisu Weekly Standard, že americká delegace je na cestě do Prahy a do Varšavy, aby svým partnerům tuto novinku sdělila.

"Tak na to by ani Bush neměl," říkám, když mi z české ambasády potvrzují, že Obama právě volal, dvacet minut po půlnoci, premiéru Fischerovi. Píšu článek pro iHNed, čeká mě dlouhá noc.

A předlouhý rok s Obamou končí. Na začátku historický, k závěru s už trochu okoralou nálepkou dějinného přelomu. Ale dobrodružný, skvělý, nezapomenutelný.

Výročí 20. 1.

Přesně před rokem složil Barrack Obama prezidentský slib a ujal se úřadu

První Obamův rok v Bílém domě

Pět úspěchů

Demokratické zákony

Obama podepsal řadu zákonů, které se před tím demokraté marně pokoušeli prosadit. Především legislativu posilující práva zaměstnanců vůči zaměstnavatelům a rozšíření státního zdravotního pojištění pro děti z chudších rodin, zrušil předchozí Bushův zákaz výzkumu na kmenových buňkách.

Finance do ekonomiky

V boji s nejtěžší recesí od druhé světové války šel Obama cestou mohutných státních výdajů. Prosadil stimulační balík v hodnotě 787 miliard. Třetinu z toho tvořily slevy na daních, v dalších kapitolách Obama finančně vydláždil své vize reformy školství, energetiky a zdravotnictví.

Záchrana Detroitu

V přímých investicích, v nákupu aut pro vládní účely a v rámci dotačního programu "peníze a ojetiny" Obamova administrativa utratila desítky miliard dolarů na záchranu krachujících amerických automobilek GM a Chrysler. Propad prodeje se zastavil, vláda tlačí firmy do úspornějších aut.

Hezčí tvář světu

Doma v USA prezidentova popularita prudce poklesla, Nobelova cena za mír je ale důkazem, že na světové scéně se Obamovi podařilo výrazně vylepšit obraz Spojených států. Vyjádřeno v penězích, podle analýzy citované v Economistu, se cena "Značky Amerika" zvedla z 9,7 na 11,8 bilionů dolarů.

Soudkyně Hispánka

Obama nominoval a prosadil do Nejvyššího soudu Soniu Sotomayorovou, která se jako dcera rodičů z Portorika stala první osobností hispánského původu ve vrcholné soudní instanci USA. Zároveň si tím Obama pojistil, že křeslo je obsazeno liberálním soudcem, což může mít v budoucnu velký význam.

Pět pádů

Guantánamo

Třetí den ve funkci, v prvním exekutivním výnosu svého prezidentství Obama nařídil, že Guantánamo bude do roka zavřeno. Proti se ale postavil Kongres, který odmítl přemístit vězně do USA, nedal Obamovi peníze, a výraznou pomoc neposkytly ani třetí země. Obama přiznal, že termín nestihne.

Zamrzlé oteplování

Navzdory původním předsevzetím nedokázala administrativa v demokratickém Kongresu prosadit legislativu, omezující emise skleníkových plynů. Zásadně to ovlivnilo klimatologický summit v Kodani, kde se bez jasného závazku USA nenašla shoda na smlouvě nahrazující Kjóto.

Boj s republikány

Prezident sliboval, že smíří rozdělenou Ameriku. Hned jeho první klíčové zákony, stimulační balík a rozpočet, ale prošly sněmovnou jen díky demokratické většině, bez jediného republikánského hlasu. Rovněž osud zdravotní reformy je zcela závislý na tom, zda bude dost demokratických hlasů.

Radarová anabáze

Obamův tým už v kampani avizoval, že má výhrady vůči Bushově projektu protiraketové základny a radaru v Česku a v Polsku. Způsob oznámení zrušení projektu - v podobě půlnočních telefonátů představitelům partnerských zemí - byl ale fiaskem a poškodil vztahy Washingtonu s Prahou.

Slon v porcelánu

Obama sliboval výrazné angažmá v izraelsko-palestinském problému. Neohrabanou silovou diplomacií, kdy nejdříve před Tel Aviv postavil ultimátum zmrazení osad, aby následným couvnutím z tohoto požadavku zklamal Palestince, situaci jen zbytečně zhoršil a musí začít od nuly.

Obama svýma očima

Nejzajímavější prezidentovy citáty od nástupu do funkce

"Shromáždili jsme se, protože jsme dali přednost naději před strachem, společnému záměru před konfliktem a nesvárem."

Leden 2009, Washington

"Vyhlašuji americký závazek směřovat k míru a bezpečnosti ve světě bez jaderných zbraní. Nejsem naivní. Tohoto cíle nebude dosaženo rychle - možná ani ne za mého života."

Duben 2009, Praha

"Přijel jsem hledat nový začátek mezi Spojenými státy a muslimy, založený na vzájemném zájmu a vzájemném respektu, založený na pravdě, že Amerika a islám se navzájem nevylučují a nemusejí spolu soupeřit. "

Červen 2009, Káhira

"Víme, že musíme zreformovat systém zdravotnictví. Otázka je, jak."

Září 2009, Washington