Zátiší v zahradě

Je to nejen příjemný prostor k umělecké tvorbě, ale dalo by se tu docela dobře i příjemně žít. Ateliér, který si malíř Jiří David nechal za Prahou postavit podle projektu architekta Jiřího Pelcla, se skrývá v malebném zákoutí vzrostlé zahrady. Známý umělec byl přitom ke stěhování na Zbraslav v podstatě donucen - ze svého pražského bytu dostal od majitelů výpověď. Dva roky hledal náhradu, až objevil barokní dům na zbraslavském náměstí.

"Bylo to stresující," vzpomíná David. "Naštěstí jsme měli chalupu, kterou jsme mohli prodat, a získali za ni nějaké peníze, jinak nevím, co bych dělal." Výměny metropole za vzdálenější periferii však nelituje.

Není důvod. K části domu, kterou koupil, patří hned dvě zahrady - ty pozvolna klesají a navazují na sebe terénním zlomem. Rostou tam jabloně, meruňky, broskvoně, po zdech a zídkách se šplhá víno. Nic pěstěného, ale vše se zdá přirozeně rostlé a s patinou věkovitosti. Nový ateliér stojí na spodní zahradě s ovocnými stromy. Je výborně posazený, od domu není vůbec vidět, musí se sestoupit níž - až pak spatříte jednoduchou stavbu s matnou hlavní fasádou obrácenou přesně na sever a vonící dřevem, z něhož byla postavena během pouhých tří měsíců loňského roku slovenskými tesaři.

Suterén i fabrika

Kolikátý je to váš ateliér? ptám se Jiřího Davida, když stojíme před novostavbou. Chvíli vzpomíná, pak se dá do výčtu: "První jsem měl v Ostravě, byla to jedna místnost v činžáku. Když jsem se přestěhoval do Prahy, našel jsem si suterén na Smíchově v Grafické ulici. Z něj jsem šel do dalšího suterénu, v Radlicích. Další ateliér jsem si našel v bývalé garáži na Strahově a z něj jsem se přesunul do centra Prahy, na Václavák, do prostor kdysi patřících tiskárně. Následovalo stěhování do Vršovic, do někdejší projekční kanceláře fabriky Koh-i-noor. A nesmím zapomenout na Karlín, kde jsem měl pronajaté prostory v bývalé tovární hale. A teď jsem na Zbraslavi, takže je to můj..."

Osmý ateliér. Dělal jsem si čárky. Střídání ateliérů je pro české umělce běžné a vyjadřuje nejistotu jejich profese. V ateliéru číslo dvě, tedy v Grafické ulici na Smíchově, se konaly v osmdesátých letech Konfrontace, legendární přehlídky nezávislých umělců, kteří neměli kde vystavovat. Píše se o tom už i v učebnicích dějin umění. Mimochodem, Jiří David, zakládající člen skupiny Tvrdohlaví, loni získal v anketě o nejvlivnějšího výtvarného umělce posledních dvaceti let první místo a jeho obří neonová trnová koruna nad Rudolfinem nebo srdce nad Pražským hradem se staly výtvarnými ikonami nového tisíciletí.

S ateliérem, který teď má David na Zbraslavi, by se člověk jen těžko loučil. Přesně zapadá do prostoru, vypadá jako lehká krabička stojící na šestnácti betonových patkách, aby byl případně chráněn od vody - Vltava, která se umí rozvášnit, je coby kamenem dohodil. Má pultovou střechu, na níž leží plechová krytina. Po žulových stupních se vstupuje na plato z prken, které je po celé délce hlavní fasády. Byla na ni z velké části použita umělá hmota makrolon. Jde o materiál dodávaný v různých šířkách, v tomto případě čtyři centimetry, a jsou v něm vzduchové komůrky, které dobře izolují. Jeho další předností je nízká váha. Severní fasáda má skoro šedesát metrů čtverečních, a kdyby byla bývala celá ze skla, byla by nejenom těžká, ale také hodně drahá. Když se setmí a v ateliéru jsou rozžata světla, makrolonová stěna dostane modravou auru.

Zajímá mě, jestli není škoda ochudit se matnou fasádou o výhled do zahrady, kde na jaře kvetou stromy a na podzim se několikrát probarví listí. "Vůbec ne. Kdyby byla prosklená, jsem si jist, že bych se přes ni jen díval ven." Na stejné téma jsem hovořil také s architektem Jiřím Pelclem, který mi odpověděl v obdobném smyslu. Krásný výhled prý může být v ateliéru kontraproduktivní - na rozdíl od staveb určených k trvalému bydlení - protože se v něm má pracovat, a ne se kochat. "Sám jsem nejvíc práce v životě udělal v ateliéru, kde jsem se mohl dívat nanejvýš do zdi," upozorňuje s kapkou nostalgie Pelcl, který se s Davidem zná dlouhé roky a kromě přátelství je spojuje také pedagogické působení na Vysoké škole uměleckoprůmyslové.

Místo pro meditaci

Konstrukce útulné dřevostavby je čistě tesařská. Stěny jsou zvnějšku obloženy prkny, zevnitř je kryjí OSB desky, podlaha je prkenná. Do prostoru bylo vloženo mezipatro, na které se vstupuje po jednoramenném schodišti. Pod ním je menší depozitář, kde odpočívají obrazy. Nic není zkrášlováno, všechno se ponechalo v přirozeném stavu - odpovídá to nevyumělkovanému výrazu ateliéru. A je to také levnější. Ačkoliv byly náklady soustavně minimalizovány, domek nepůsobí v žádném ohledu ošizeně, ale vše se dělalo právě proto, aby mohla vyniknout jeho tvarová čistota.

Chybí sice sociální zařízení, malíř je nechtěl, protože to má kousek domů, ale bylo by snadné ho doplnit, stejně jako koupelnu a kuchyňku. Průmyslové plynové radiátory stavbu úspěšně prohřívají i v silných mrazech, takže nebylo nutné instalovat přídavná kamna; letošní zima je dobrým testem pro každou novou architekturu, a co ji vydrží, to přežije věky. Ateliér by se klidně mohl zopakovat i jinde, jeho přehledná forma, vysoký strop, výborné světelné podmínky si říkají, aby ho využívali jak malíři, tak sochaři nebo architekti - nebo kdokoliv, kdo má rád volný prostor, měkké světlo a miluje vůni dřeva. Mohl by to být prototyp zahradního ateliéru, rychle sestavitelného a jednoduše udržovatelného.

Jiří David zatím v ateliéru od loňského léta ještě nic nenamaloval. Jenom v něm medituje. "Je to tak nádherné prostředí, že v něm ani nemůžu pracovat. Musím si teprve zvyknout. Přitom tu mám připraveno tolik pláten, že budu mít co dělat, abych je stačil do konce života pomalovat... Ale nafotil jsem cyklus fotografií, který bude v březnu na výstavě v Ateliéru Josefa Sudka v Praze. Nazval jsem ho OSB - podle desek, jimiž byl ateliér uvnitř obložen a které se na snímcích objevují," uzavírá umělec.

Ateliér Jiřího Davida
Praha-Zbraslav

Architekt: Jiří Pelcl
Projekt: září 2008
Realizace: květen až červenec 2009
Zastavěná plocha: 61 m2
Užitná plocha: 80 m2

Jiří Pelcl
(* 1950)

Vystudoval architekturu na VŠUP v Praze a design nábytku na Royal College of Art v Londýně. Roku 1987 založil uměleckou skupinu ATIKA, v roce 1990 vlastní studio ATELIER PELCL. Od roku 1997 vede ateliér Architektury a designu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, v letech 2002-2005 zde byl rektorem. Realizoval řadu interiérů prestižních objektů (například interiéry pro prezidenta Václava Havla na Pražském hradě, interiéry velvyslanectví v Římě, Pretorii, Českého domu v Malmö a jiné). Soustavně se také věnuje designu, navrhuje nábytek, sklo, porcelán pro průmyslové podniky. Vystavuje doma i v zahraničí, dosud měl 20 samostatných a více než 90 společných výstav. Přednáší na domácích a zahraničních vysokých školách (Rietveld Academie Amsterdam; University of California, Berkeley; RCA Londýn; Yale University; ENSDI Paříž; SCI-Arc Los Angeles).

Foto Jan Kuděj: Dřevěnému ateliéru dává příznačný charakter fasáda z makrolonu. Ten velmi dobře tepelně izoluje, a navíc je lehčí a levnější než sklo. Investor a architekt. Jiří David (vpravo) je malíř, ale také autor instalací, objektů nebo fotografií. Jiří Pelc, který mu navrhl ateliér, učí stejně jako on na VŠUP a vedle architektury se věnuje designu. Jsou přátelé. Mezipatro, na něž se vstupuje po jednoduchém schodišti, slouží umělci k "úřadování". Tady vyřizuje poštu, skicuje nebo se jen oddává meditaci. Pod mezipatrem jsou umístěny regály s výtvarnými materiály. Baterie barev teprve čeká na použití, Jiří David přiznává, že se v ateliéru k malování ještě nedostal.