Dopisy a e-maily

Pravidla platí v ekonomice i ve fotbale, v politice ne

Ve svém článku "Sám je člověk cool, ale leda v plotě" (HN 28. 1. 2010) Tomáš Sedláček velmi trefně uvádí: "Pokud například nepanují jasná a dodržovaná pravidla, konkurence se zvrtne a na trhu nezůstává nejlepší, ale nejzákeřnější." A toto své tvrzení dokazuje na fotbalovém utkání s uvozujícími slovy: "Jakpak by asi dopadlo fotbalové utkání sebepoctivějšího mužstva, pokud by v sázce bylo hodně a přitom bylo vše povoleno a neexistoval by rozhodčí, tedy soudce?"

Já bych se rád zeptal: Jakpak dopadá politické klání sebepoctivější politické strany, pokud je v sázce hodně (politická moc) a přitom je vše povoleno (alespoň si to nejvyšší představitelé nejsilnějších stran myslí) a neexistuje rozhodčí, tedy soudce (kterým by měli být voliči, tedy občané, protože ti jsou připuštěni pouze v den voleb)? Také na trhu politického klání nezůstávají nejlepší, ale jen nejzákeřnější? Ač je Tomáš Sedláček především ekonomem, zajímalo by mě, jak by tuto mou úvahu dále rozpracoval.

Kodexy nejsou všelékem, ale šancí

V pátečním článku (Velký byznys vyhlásil boj korupci, HN 29. 1. 2010) jsme se dověděli, že velké firmy už nemají chuť čekat, až se korupce začne řešit na státní úrovni a chtějí vzít iniciativu do vlastních rukou a kultivovat české prostředí z firemní úrovně. Není divu, že je nebaví dívat se na přešlapování politiků. Vzpomeňme na akci Čisté ruce, která byla velkým volebním tahákem roku 1998 a v květnu roku 2000 byla po naprostém fiasku ukončena. Od roku 1998 se Česká republika stihla posunout v míře vnímání korupce z původně 37. místa na 52. a v žebříčku Transparency International zaujmout místo mezi rozvojovými zeměmi.

Vítám iniciativu Ernest&Young, Skansky a dalších firem k potírání korupce vlastní seberegulací a sebekontrolou. Má však šanci uspět? Ano, je však třeba splnit některé podmínky.

Tuto iniciativu musí brát vážně. Pokud by to byl jenom formální nebo marketinkový nástroj, je jejich snaha odsouzena předem k nezdaru. Etické kodexy jsou podpůrným nástrojem, který má kultivační potenciál. Nejsou všelékem, ale pokud se s ním pracuje jako se závaznou normou, pomáhají upravovat vztahy dovnitř firmy i vně.

Ty společnosti, které se rozhodly tuto iniciativu začít, i ty, které se k ní přidají, budou tvrdě posuzovány. Nezlehčujme jejich snahu, nepřipomínejme jim cynicky pochybení minulosti, ale přispějme k tomu, aby se mohly vnitřně kultivovat.

Odvaha, s jakou zmíněné firmy udělaly tento krok, budí respekt a také naději. Může to být dobrý začátek.

Anna Putnová, děkanka
Fakulta podnikatelská VUT v Brně