Praha mohla palác koupit, ušetřila by miliardy

Před dvěma týdny tvrdil pražský primátor Pavel Bém (ODS) v České televizi, že takovou nemovitost, kterou si v roce 2006 pronajal magistrát od realitního magnáta Sebastiana Pawlowského, nebylo možné v žádném případě koupit. Při ostré výměně názorů s Cyrilem Svobodou (KDU-ČSL) tímto způsobem obhajoval zvolenou variantu dvacetiletého nájemního vztahu, která bude stát městskou kasu postupně téměř čtyři miliardy korun.

"Jak se může koupit barák, když proboha, nikdo takový dům nenabízí na trhu...," rozčiloval se Bém poté, co mu Svoboda vyčítal, že město účelově zvolilo nájemní vztah s Pawlowským, místo aby si příslušnou nemovitost za daleko výhodnějších finančních podmínek pořídilo do majetku. "Takový dům nebyl nabízen na trhu," trval důrazně na svém primátor.

Fakta ale dokazují, že Škodův palác, dříve sídlo společnosti ČEZ, nejenže byl na prodej, ale město na něj dokonce mělo ze zákona předkupní právo.

V roce 2001 se ČEZ rozhodl, že svou centrálu přesune do okrajovější části města. Až do roku 2004 ovšem nemohl najít kupce Škodova paláce. Postupně snižoval cenu z jedné miliardy až na konečných 850 milionů. Za tuto cenu tehdy koupil palác Pawlowski. Podle zákona o památkové péči měl ČEZ povinnost nabídnout palác přednostně magistrátu. Což se také stalo, magistrát ale nabídku odmítl. Podle tiskového mluvčího ČEZ Ladislava Kříže byl magistrát průběžně informován i o snižování kupní ceny. Nemovitost kromě toho byla nabízena veřejně na realitním trhu. Až poté, co Praha vymyslela projekt sestěhování na jedno místo a zadala studii, koupil Škodův palác Pawlowski.

Jinými slovy - kdyby Praha skutečně chtěla nemovitost koupit, měla příležitost a cena by byla 850 milionů. Spolu s investicí do rekonstrukce objektu (odhad byl 600 milionů), by mělo město ve svém majetku sídlo zhruba za 1,5 miliardy korun.