Místo určuje děj

Kamil Mrva sice staví domy především na severovýchodní Moravě, na Valašsku a Lašsku, v požehnané krajině podhůří Beskyd, ale v žádném případě nejde o provinčního architekta. Často jako určující materiál uplatňuje dřevo - a v tomto směru patří jeho tvorba k tomu nejlepšímu u nás. Je příjemné se s ní setkat, působí přiměřeně a přirozeně, ať už si Mrvovy stavby prohlížíme tam, kde opravdu stojí, nebo zprostředkovaně na právě probíhající výstavě v pražské Galerii Jaroslava Fragnera.

Když mu bylo dvacet, spolu s bratrem se vypravil do americké Pensylvánie, aby na vlastní oči viděl Fallingwater - dům nad vodopádem, který pro milionáře Kaufmana navrhl Frank Lloyd Wright, nejslavnější americký architekt dvacátého století. Mrvovi jeho práce učarovala, "vodopádový dům" pokládá za nejkrásnější stavbu v přírodě, jakou kdy viděl. "Všechny stavby Franka Lloyda Wrighta jsou do posledního detailu propracované a dokonale v nich dochází k propojení exteriéru a interiéru," říká. "Navštívil jsem víc než dvacet jeho domů a jsem velkým obdivovatelem této architektonické legendy." Mám za to, že právě způsob, jakým dokázal Wright reagovat na místa, pro něž navrhoval svoje stavby (lhostejno, šlo-li o Manhattan nebo poušť v Arizoně), je pro Kamila Mrvu podstatným impulzem i inspirací. A je znát, že za své vzal rovněž krédo Karla Pragera, významného pražského architekta druhé poloviny 20. století, podle nějž "místo určuje děj".

Vlastníma rukama

Poprvé na sebe upozornil na začátku tohoto století vlastním domem s ateliérem. Po dědečkovi zdědil mírně svažitou zahradu a posadil do ní stavbu, kde dnes žije i pracuje, aniž by se tyto sféry nutně protínaly. Jde o dva objekty, přičemž část, kde architekt bydlí, tvoří pohledové betonové tvárnice, kdežto ateliér je dřevostavba s borovicovou fasádou; vstupní prostor mezi nimi je prosklený. Na výstavě se promítá film, který dokumentuje, jak Mrvovy domy vznikají. Tempo, v nichž se rodí, je rychlé a budování základů, vztyčování dřevěné kostry, vyplňování izolacemi, kladení obkladů, tohle všechno vypadá jako relativně snadná práce, která se dá - při troše tréninku - zvládnout svépomocí.

V roce 2006 navrhl v Dolní Bečvě dům pro svého bratra jako čistou dřevostavbu; také tu sám pomáhal stavět. Na malém pozemku vyrostla lapidární architektura navazující na valašské dřevěnice, ale zároveň jasně soudobá, obložená modřínem, zakrytá mírnou sedlovou střechou bez přesahů, s jižní fasádou částečně otevřenou na verandu i do krajiny. Zřejmě i díky tomuto neokázalému výkonu dostal příležitost postavit v nedaleké Horní Bečvě rekreační areál složený výhradně z dřevostaveb. Osm rodinných domů, dvanáct bungalovů a správní budova tvoří čistý a přehledný soubor, kterému se navzdory spoustě regulačních omezení povedl dát elegantní výraz.

Nebylo to ale snadné, spíš úmorné a vyčerpávající. "Chráněná krajinná oblast Beskydy předkládá všem, kdo chtějí na daném území stavět, svůj plán péče," vysvětluje Kamil Mrva. "Bohužel, pro úředníky ze správy CHKO jsme s kolegy asi hodně kontroverzní. S každým projektem jsme museli zápasit, docházelo k řadě odvolání, takže výsledkem byly kompromisy. Když to přeženu, úředníci se v podstatě stávají spoluautory našich staveb. Areál na Horní Bečvě je výsledkem až třetí modelové varianty."

Mrva přitom ctí místo, má cit pro souvislosti, které se v dané lokalitě objevují, ale zároveň se mu daří přicházet se stavbami s pevným charakterem. Zamlouvá se mi, jak jsou ve svých účelných formách sebevědomé a promyšlené ve vnitřním uspořádání. Soulad exteriéru a interiéru je totiž pořád ještě v české moderní architektuře výjimkou, ačkoliv - jak říká Eva Jiřičná - hlavní důvod, proč existuje exteriér budovy, je nutnost mít interiér. Jednodušší je na sebe upozornit divokou fasádou než dokonale propracovaným interiérem, což ostatně platí stejnou měrou jak u domů, tak u lidí.

Na výstavě ve Fragnerově galerii je vidět, že se Kamil Mrva se svými kolegy vedle dřevostaveb věnuje v posledních letech i domům ze zděných nebo železobetonových konstrukcí. "Navrhuji je rád, jen k nim dříve nebylo tolik příležitostí," vysvětluje. Letos by měl být v Brušperku podle jeho návrhu dostavěn dům z betonu a skla, který je částečně zapuštěný do země a přikrytý původní zeminou. Vypadá to, že se nechce nechat uzavřít do stylové nebo "materiálové" škatulky.

Brněnskému teoretiku a kritiku architektury Karlu Doleželovi připomíná Mrva svým přístupem k tvorbě Švýcara Petera Zumthora, loňského nositele Pritzkerovy ceny. "Ten také začínal malými dřevostavbami a postupně předvedl symfonii svého tvůrčího génia ve dřevě, sklu, betonu, kameni."

Ukazuje se, že je jedno, kde člověk dělá, podstatné je pouze JAK. Zapadákov se může relativně snadno proměnit v pupek světa a metropole se zase může ocitnout na jeho okraji. Přijde mi, že je to tak nějak postmoderně spravedlivé. Ale vlastně, jakýpak postmodernismus - to, že skutečný talent se prosadí za jakýchkoliv podmínek, je pravda stará jako lidstvo samo. Nebo tak nějak.

Kamil Mrva
(* 1974)

Studoval na Střední průmyslové škole stavební ve Valašském Meziříčí, potom na Fakultě architektury Vysokého učení technického v Brně (ateliér profesora Miroslava Masáka). Roku 1997 se stal členem Obce architektů ČR, v roce 2002 vstoupil do České komory architektů. Od roku 2000 má vlastní architektonickou praxi v Kopřivnici; v současné době pracuje s týmem ve složení: Lenka Burešová, Jarek Holub a Martin Rosa. Roku 2005 se podílel na založení Centra nové architektury v Ostravě. Zúčastnil se bezmála dvou desítek společných výstav. Jeho dílo je shrnuto ve dvou publikacích, z nichž první zahrnuje stavby z období 1999 až 2007, druhá realizace a projekty z let 2006 až 2010. V tvorbě vyznává dvě kréda, jež převzal od architektů, kterých si váží. Frank Lloyd Wright: "Bez umění a architektury nemá naše civilizace duši." Karel Prager: "Místo určuje děj."

Výstava
Tvorba studia Kamila Mrvy

První samostatná přehlídka tvorby Kamila Mrvy a jeho ateliéru je k vidění v pražské Galerii Jaroslava Fragnera. Potrvá tam do 28. února.

Foto Studio Toast: V Horní Bečvě vyrostl areál složený z moderních pronajímatelných dřevěných domů. Bungalovy mají pultové střechy, ale jejich kompozice při pohledu z dálky vytváří siluetu střechy sedlové. Kvalitní příklad rekonstrukce z roku 2006. Původně šlo o tuctový administrativní objekt ve středu obce Bernartice, jenž se díky elegantnímu dřevěnému kabátu i změnou vnitřních dispozic proměnil v příjemné firemní sídlo. Kamil Mrva svou první důležitou stavbu postavil na zahradě v Kopřivnici, kterou zdědil po dědečkovi. Jde o dva objekty propojené vstupním prostorem: v části obložené dřevem je ateliér, ve vedlejší se bydlí. Znamená to, že architekt to má do práce velmi blízko. Ani se nemusí přezouvat. Rodinný dům v Dolní Bečvě navrhl architekt pro svého bratra. Dům se stavěl svépomocí a autor o něm hovoří jako o jednom ze svých nejkrásnějších projektů. Ačkoliv jde o stavbu velmi uměřenou, vyřízení stavebních povolení trvalo dva roky. Přístavba v Kopřivnici nejenom rozšířila původní rodinný dům, ale dodala mu soudobý výraz. V jejím přízemí je nový vstupní prostor s kanceláří, sociálním zařízením a obývákem s výstupem do zahrady, v patře se nachází ložnice rodičů. Děti mají pokoje v původním domě.