Oddlužit, přilákat strategického partnera, přistavět výstavní plochu, přitáhnout největší kongresy a více se otevřít lidem. S touto představou se zhruba před pěti lety Michal Kárník ujal funkce generálního ředitele pražského Kongresového centra. Ačkoliv většinu svého strategického plánu zatím nerealizoval, kolos s dvoumiliardovým dluhem (dluhy vznikly v souvislosti s přestavbou centra kvůli zasedání Mezinárodního měnového fondu v roce 2000), se mu až doposud dařilo držet nad vodou. V posledních týdnech však plní noviny zprávy o tom, že centrum nebude v dubnu schopno splatit splátku dluhu, a tak může být letošní rok pro dvaapadesátiletého manažera bodem zlomu. Zdá se však, že politikům už došlo, že přešlapování kolem zadluženého centra nikam nevede a začínají situaci řešit.

"Představenstvo KCP v lednu souhlasilo s vypsáním výběrového řízení na partnera, který by nám pomohl zbavit se dluhů. Minulý čtvrtek vybralo právní kancelář Kříž a Bělina, aby tendr zorganizovala. Doufám, že na podzim se konečně rozhodne. Nejlepší by bylo, kdyby celý komplex našich budov a pozemků dostal pod křídla jeden subjekt a všechny aktivity provázal a dál rozvíjel pod podmínkou, že Kongresové centrum zůstane nadále v majetku města. Takový model je běžný v mnoha metropolích a dobře funguje," vysvětluje Kárník. Podle něj by tendr mohl být vypsán již do konce března. Souběžně teď Kárník řeší splátku dubnového dluhu. Kromě příslibu ministerstva financí se nově rýsuje možnost pomoci přímo od majitele centra - Magistrátu hl. m. Prahy. Navýšení základního kapitálu Kongresového centra o sto milionů korun, které by mu pomohlo s letošní splátkou, rada města včera doporučila a zastupitelstvo by to snad mělo schválit tento čtvrtek. "Je to lepší řešení, než kdyby zasáhl stát. Už tak je naše firma vnímána špatně. Mnoho lidí si myslí, že žijeme z veřejného rozpočtu. Naposledy jsme ale dostali dotaci od našeho akcionáře v roce 2003. Od té doby si na provoz i splátky vyděláváme sami. Jenže s krizí se situace v kongresové turistice zhoršila a jako řadě společností nám teď chybí hotovost," hájí se Kárník.

S podobně dramatickými situacemi to není jeho první zkušenost v životě. Před příchodem do Kongresového centra působil ve funkci generálního sekretáře Svazu lyžařů ČR. Tam se mu na sedmý pokus podařilo prosadit kandidaturu Česka na mistrovství světa v lyžování v roce 2009 v Liberci. "Zatímco jsme byli s prezidentem svazu na kongresu FIS (Mezinárodní lyžařské federace), opozice ve svazu ho svrhla," říká Kárník s tím, že s novým vedením se mu už nechtělo spolupracovat, a tak byl "volný". Poté nastoupil jako generální ředitel Kongresového centra. "Byla to shoda náhod," tvrdí Kárník.

Ještě před kariérou lyžařského profesionálního funkcionáře pracoval zhruba dvacet let jako "investičák". Jeho hlavní doménou byla příprava a realizace investic a provozu staveb. Coby vystudovaný stavař začínal přímo ve Stavbách silnic a železnic. Nejvíce však vzpomíná na práci při privatizaci Filmového studia Barrandov, na níž se podílel s Václavem Marhoulem a kde měl na starosti celý areál včetně filmových ateliérů. Pracoval také pro Českou gumárenskou společnost, respektive M-Holding, pro nějž stavěl a nakupoval skladové a výrobní prostory a supermarkety. Jednu dobu řediteloval ve firmě Princ pro sport, která dovážela lyžařské vybavení.

Obchodování s tímto sortimentem bylo ale jen krátkým, i když ne náhodným "odskokem" od investic. Kárník je totiž tělem a duší lyžař. "Závodím od sedmi let, jezdil jsem první ligu a byl i v juniorské reprezentaci. Teď už šestnáct let organizuji seniorské závody, včetně světového poháru," říká. Sport mu hodně pomáhá i při práci. "Jistě si tak člověk vybuduje určitou cílevědomost a poznáte při tom spoustu zajímavých lidí," vysvětluje Kárník, jenž si například při lyžařských závodech v Říčkách kdysi zalyžoval s Václavem Klausem. Rovný a otevřený přístup na něm oceňují také jeho podřízení. Je šéfem, který se nezavírá za dveřmi kanceláře, a když má například někdo narozeniny, je zvaným hostem, což nebývá v jiných firmách zvykem.

Ambicí Kárníka nyní je, aby Kongresové centrum přestalo být vnímáno jako břemeno spojené s komunistickou érou, ale žilo více pro normální lidi. "Když k nám lidé přijdou, často zůstanou koukat s otevřenou pusou, co je u nás k vidění a slyšení. Potřebujeme mít ale vedle obchody, kavárny a galerie, aby je to k nám víc táhlo. Jejich dostavba, stejně jako dostavba výstavních ploch pro velké kongresy, je pro úspěch centra prioritou," objasňuje své představy. Hodně si slibuje od vyhlášení tendru, z něhož by měl vyjít strategický investor. "Mrzí mě, že pochvaly na centrum slyším spíše od cizinců. Tu místní averzi proti nám moc nechápu. Podobná centra jsou ve všech evropských metropolích. A mimochodem, v Hamburku dobře funguje takřka stejná budova jako v Praze. Jen ji před pár lety ještě o něco rozšířili. Na to ale bez strategického investora mít nebudeme," vysvětluje Kárník.



MICHAL KÁRNÍK
Šéf pražského Kongresového centra hledá strategického investora.
FOTO: HN - Z. ŠMAJLEROVÁ