Lubomír Smatana: Slovenský výlet do 19. století

Tento týden se Slovensko opět zaskvělo, když jako jediná země v Evropě zavedlo poslech státní hymny každé pondělí před začátkem školního vyučování. Hymna musí zaznít i před jednáním zastupitelstev v každém městě a vesnici. Pro jistotu ji budou povinně hrát i veřejnoprávní rozhlas a televize. Nařizuje to nový zákon na podporu vlastenectví, který navrhla v rámci předvolební kampaně silná trojka ze Slovenské národní strany v čele s Jánem Slotou. Ke schválení jí pomohli poslanci strany Směr premiéra Roberta Fica.

Na první pohled to vypadá, že zástupci lidu vystihli touhu svých voličů v době, kdy Slovenskem zmítají vlastenecké pudy po úspěšném tažení hokejistů na olympiádě. Opak je však pravdou. I poslanci se do poslední chvíle snažili najít řešení, kterým by povinnou hymnu nějak citlivě ze zákona vystrnadili. Jenže to se jim kvůli jednacímu řádu nepodařilo, a tak zákon schválili se vším všudy. Lepší hymna ve škole, než aby se o Směru mluvilo, že není vlastenecký. Po hlasování ale tleskali jen poslanci Slovenské národní strany.

Ozvěna socialismu

Vlastenecký zákon zastihl obyvatele mentálně nepřipravené. Osobě neznám nikoho, kdo věřil, že účelová norma může projít. Lidé slyší ozvěnu socialismu, kdy se na příkaz soudruhů hrála hymna každou chvíli, a to nejen československá, ale i sovětská. Z pravidelného poslechu se časem stal formálně splněný, ale vyprázdněný rituál. Takový osud čeká podle kritiků i slovenskou hymnu. Navíc na jižním Slovensku mezi maďarskou menšinou je vlastenecký zákon považovaný za cílený útok a lidé čekají, co přijde příště. Zatím se utěšují tím, že to je jen slovenská frustrace z nedostatku sebevědomí.

Fico tlačí na pilu

Vlastenecký zákon je ale více než důkazem nacionalismu čirou esencí populismu, který v míře nebývalé nasypal pod Tatry premiér Robert Fico. S myšlenkou na zpěv státní hymny a vztyčování vlajky před vyučováním přišel už 1. září na oslavách Dne ústavy, kdy zároveň navrhoval postavit na nádvoří Bratislavského hradu sochu knížete Svatopluka, "krále Slováků". Ficův populismus se nutně opírá o národní témata a mýty. Sociální demokracie je ve střední Evropě ideově vyhaslá a sociální rozměr zdůrazňuje skoro každý politik. V boji o voliče se Slovenskou národní stranou proto musí Fico notně tlačit na nacionálně-populistickou pilu.

Slovensko je také jeden z nejmladších států v Evropě a musí si prožít své národní obrození. Obklopeno státy, které už to mají za sebou, proto možná působí trochu komicky. Musí strpět i laciné posměšky svých sousedů z Maďarska a Česka. Přitom Slováci dávají okázale najevo své vlastenectví stejně jako jiní Evropané především na stadionech nebo když chválí půvaby své hornaté země a brání borovičku, halušky a brynzu. Naočkované vlastenectví se proto neujme a zákon dopadne stejně jako mnohé normy, které schválila současná vládní koalice. Přestane se dodržovat. Na rozdíl od sporného jazykového zákona totiž ten vlastenecký nestanovuje žádné pokuty ani jiné tresty. Má tedy jen symbolický a propagační charakter. Odbojní občané ho mohou směle ignorovat. Ledaže by si ho oblíbili.

Lubomír Smatana
Autor je zpravodajem ČRo na Slovensku