Daniel Anýž: Jaderné šachy s Ruskem

V jedné věci se americká i ruská strana před včerejším jednáním o jaderném odzbrojení shodovaly. Smlouva, která by měla nahradit dohodu START z roku 1991, by měla být hotova v nejbližších týdnech. Problém ale je, že takové ujištění jsme v uplynulých měsících slyšeli už několikrát.

Od rámcového závazku, na kterém se loni usnesli prezidenti Obama a Medveděv, se vyjednavači obtížně prokousávají k výsledku. Na jednu stranu je to pochopitelné - dohoda START se kdysi ještě mezi Spojenými státy a Sovětským svazem připravovala přes pět let. Dnes už sice země nejsou zaseknuty ve studenoválečnickém klinči, ale stále jde o mnoho: o přístup k nejcitlivějším vojenským informacím; o režim kontroly, v jehož rámci ani jeden nechce ukázat více, než nezbytně musí - ale ani jeden zároveň nechce být v pozici toho, kdo neví, že ví méně. Reaganovo "důvěřuj, ale prověřuj" mezi Washingtonem a Moskvou stále platí.

Méně pochopitelné jsou opakovaně a veřejně vznášené požadavky Moskvy, aby nová odzbrojovací dohoda zahrnovala americkou protiraketovou obranu. Od ruského vyslance u NATO až po moskevské generály znějí výhružky, že pokud Bílý dům neodstoupí od evropského protiraketového štítu, ze smlouvy sejde. Obama by prý měl přehodnotit, co už jednou přehodnotil. Jak byl pro Rusko nepřijatelný radar v Česku a silo v Polsku, jsou teď nebezpečné obranné rakety v Rumunsku.

Opakované vydírání - stejně jako opakovaný vtip - už zpravidla nebývají účinné. A Moskva by neměla tolik chytračit s tím, že Obama smlouvu potřebuje, aby světu ukázal první výsledek své politiky.

Rusko by mělo spíše vycházet z toho, že se svým chřadnoucím vojenským arzenálem tahá za kratší konec provazu. V Americe to vědí a Obama není jediný, kdo tam drží karty v rukách. S jakýmkoli provázáním na protiraketovou obranu by totiž smlouva neměla šanci na ratifikaci v americkém Senátu. Důvod dohodnout se má Rusko ve skutečnosti silnější než USA.