Pěchoučkova videa jsou divná jako Twin Peaks

Záhadnost, nostalgie, vtipná práce s detaily a hodně uniforem. Krátké filmy umělce Michala Pěchoučka mají docela čitelný rukopis.

Laureát Ceny Jindřicha Chalupeckého, který se kromě videí věnuje malbě, fotografii, šitým obrazům, divadlu a také moderování, vydal ve spolupráci s galerií Jiří Švestka a Cinapur DVD s tuctem svých filmů. Nejstarší pochází z roku 1999, nejmladší je tři roky staré.

Pěchouček spojuje film s fotografií, příběh chvíli "běží" jako fotokomiks a po chvíli se plynule rozhýbá. Fotograf je také oblíbená postava jeho fantaskních snímků. A také nádražáci, policisté, zdravotní sestry.

Do filmu často angažuje neherce, teprve náročnější mluvené party svěřuje hercům. S nimi se divák cítí bezpečněji, tady je fikce a twinpeaksovská divnost jaksi přijatelnější. Mizí však zvědavost, protože od profesionálů se dá čekat cokoliv.

Se zasněnými, němými neherci je to něco jiného. Divák má trochu pocit, že sleduje sám sebe natočeného skrytou kamerou. I některé příběhy, nebo alespoň jejich atmosféru zná. Mladá žena stojí na zastávce a její zvědavost budí zapomenutá taška na lavičce. Mladík sedí ve svém pokojíčku a při balení poštovního balíčku se zasní.

Pak se ale příběh rozběhne. Pohozená taška je návnada fotografa se zvláštní úchylkou, mladík odešle matce do vězení spolu s věcmi také petlahev s akvarijní rybičkou.

Dvanáct Pěchoučkových videí má blíž k filmu než k videoartu. Vydají za celovečerní projekci.